Dříve vyslovené přání

14.09.2012 20:59

 (1) Pacient může pro případ, kdy by se dostal do takového zdravotního stavu, ve kterém nebude schopen vyslovit souhlas nebo nesouhlas s poskytnutím zdravotních služeb a způsobem jejich poskytnutí, tento souhlas nebo nesouhlas předem vyslovit (dále jen „dříve vyslovené přání“).
 
  (2) Poskytovatel bude brát zřetel na dříve vyslovené přání pacienta, má-li ho k dispozici, a to za podmínky, že v době poskytování zdravotních služeb nastala předvídatelná situace, k níž se dříve vyslovené přání vztahuje, a pacient je v takovém zdravotním stavu, kdy není schopen vyslovit nový souhlas nebo
nesouhlas. Bude respektováno jen takové dříve vyslovené přání, které bylo učiněno na základě písemného poučení pacienta o důsledcích jeho rozhodnutí,
a to lékařem v oboru všeobecné praktické lékařství, u něhož je pacient registrován, nebo jiným ošetřujícím lékařem v oboru zdravotní péče, s níž dříve
vyslovené přání souvisí.
 
  (3) Dříve vyslovené přání musí mít písemnou formu a musí být opatřeno úředně ověřeným podpisem pacienta. Součástí dříve vysloveného přání je písemné poučení podle odstavce 2. Platnost dříve vysloveného přání je 5 let.
 
  (4) Pacient může učinit dříve vyslovené přání též při přijetí do péče poskytovatelem nebo kdykoliv v průběhu hospitalizace, a to pro poskytování zdravotních služeb zajišťovaných tímto poskytovatelem. Takto vyslovené přání se zaznamená do zdravotnické dokumentace  vedené o pacientovi; záznam podepíše pacient, zdravotnický pracovník a svědek; v tomto případě se nepostupuje podle odstavce 3.
 
  (5) Dříve vyslovené přání 
a) není třeba respektovat, pokud od doby jeho vyslovení došlo v poskytování zdravotních služeb, k nimž se toto přání vztahuje, k takovému vývoji, že lze
důvodně předpokládat, že by pacient vyslovil souhlas s jejich poskytnutím; rozhodnutí  o nerespektování dříve vysloveného  přání pacienta a důvody, které k němu vedly, se zaznamenají do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi, 
b) nelze respektovat, pokud nabádá k takovým postupům, jejichž výsledkem je aktivní způsobení smrti,
c) nelze respektovat, pokud by jeho splnění mohlo ohrozit jiné osoby,
d) nelze respektovat, pokud byly v době, kdy poskytovatel neměl k dispozici dříve vyslovené přání, započaty takové zdravotní výkony, jejichž přerušení by vedlo k aktivnímu způsobení smrti,
 
  (6) Dříve vyslovené přání nelze uplatnit, jde-li o nezletilé pacienty nebo pacienty zbavené způsobilosti k právním úkonům. 
 
      Zákon stanoví formální kritéria institutu „dříve vyslovené přání“ a určuje mantinely, v rámci nichž lékař může na základě klinického úsudku respektovat
či nerespektovat „dříve vyslovené přání“ pacienta. Omezuje dobu platnosti „dříve vysloveného přání“ na 5 let s ohledem na rychlý pokrok v medicíně. Součástí „dříve vysloveného přání“ stanoví písemné poučení příslušným lékařem o důsledcích pacientova rozhodnutí. Dříve vyslovené přání nelze respektovat, pokud nabádá k činnostem, které vedou k aktivnímu ukončení života pacienta, nebo byly započaty již takové služby, jejichž ukončení by způsobilo aktivní smrt pacienta.
 
      Institut „dříve vyslovené přání“ se prostřednictvím zákonného ustanovení aplikuje do praxe. Nelze předjímat, zda a v jaké míře bude tento institut v praxi užíván a zda a v jaké míře přinese očekávané právní jistoty pro zúčastněné na rozhodování o léčbě  –  pro pacienty a jeho blízké i zdravotníky. Odborná medicínská a  právní veřejnost iniciuje v současné době odbornou diskusi k zákonnému provedení institutu „dříve vyslovené přání. Obrací se na zákonodárce se  spornými  otázkami  ve věci dikce předmětného ustanovení  a  považuje za potřebné nedostatky překlenout odborným výkladem, případně precizací /novelizací/ předmětného ustanovení.  

Sporné otázky - příkladmo:
•  zda příslušný lékař je povinen vystavit písemné poučení pacientovi a kdo je plátcem takového úkonu, 
•  jaký bude postup ve věci po uplynutí zákonem stanovené pětileté lhůty,
•  co se rozumí aktivním způsobem smrti,
•  zda dojde ke zřízení  národního registru „dříve vyslovených přání“ (uložiště dříve vyslovených přání)  -  analogie k registrům: Národní registr osob čekajících na transplantaci orgánů, Národní registr dárců tkání a orgánů, Národní registr provedených transplantací tkání a orgánů.
 
 
                                                 Závěr
 
      Nová právní úprava zdravotnické legislativy  s  účinností od 1. 4. 2012 zahrnuje zákonné provedení institutu „dříve vyslovené přání“ v § 36 zákona č. 472/2011 Sb., o zdravotních službách,  které může přinést více světla do rozhodování o otázkách poskytování zdravotní péče. Jeho používání však není bez nebezpečí ani pro pacienta ani pro zdravotnický personál.  Jde o to, jak toto nebezpečí minimalizovat. 
       Každý lékařský zákrok musí být proveden se souhlasem pacienta (informovaný souhlas), aby nebyl protiprávním úkonem. Z  tohoto postupu se vymykají úkony a výkony bezprostředně zachraňující život  –  poskytnutí první pomoci. Mohou však nastat situace, ve kterých není možno tento souhlas získat. Pak je pacientovi ponechána možnost svobodně rozhodovat o své léčbě, a to prostřednictvím institutu „dříve vyslovených přání“. V praxi tedy může pacient dopředu vyslovit souhlas nebo nesouhlas s lékařským zákrokem pro případ, že se v budoucnu dostane do bezvědomí nebo že kvůli např. Alzheimerově chorobě ztratí schopnost o sobě rozhodovat. Nahrazuje se tím tak samotný souhlas či nesouhlas se zákrokem, pokud jej nebude moci udělit přímo. V „dříve vysloveném přání“ je uvedena situace a postup lékaře, který  si v ní pacient přeje realizovat (např. „v případě, že mě potká autonehoda, si nepřeji, aby mě byla podána krevní transfuze“). Je povinností kteréhokoliv zdravotnického pracovníka,  aby respektoval „dříve vyslovené přání“ pacienta, a  přizpůsobil mu léčbu,  pokud mu je  existence takového přání známa v době započetí zdravotnického zákroku. Naprosto zásadní je u „dříve vysloveného
přání“ poučení příslušným lékařem  –  jde o neopominutelnou součást dříve vysloveného přání, které není nic jiného, než informovaný souhlas formulovaný pro futuro. „Dříve vyslovené přání“ je třeba individualizovat,  při převzetí pacienta do intenzivní péče je třeba včas věnovat pozornost dříve vysloveným přáním a pečlivě je ve zdravotnické dokumentaci uvést jako ověřená a platná.  
      Lze předpokládat, že v České republice, tak, jako v ostatních evropských státech, majících speciální zákonnou úpravu „dříve vyslovených přání“, nebude  „dříve vyslovené  přání“ pacienty chápáno  jako běžný právní úkon, ke kterému by se uchylovali. Pozitivním  je, že český právní řád již disponuje zákonným provedením institutu „dříve vyslovené přání“ a tím je umožněno pacientům tento institut využívat.
Využitelnost a užitečnost předmětného  institutu  v praxi bude možno hodnotit až po uplynutí  určitého časového období od data účinnosti jeho  zákonného provedení.
 
Prameny:
-  JUDr. Helena Peterková „Dříve vyslovená přání a pokyny do not resuscitate
v teorii a praxi“
-  zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách,
-  důvodová zpráva k návrhu zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách,
-  Úmluva o lidských právech a biomedicíně č. 96/2001 Sb. 

pos_sluzba.pdf (1 MB)