Funkční vyšetření
BOLESTI PŘI FUNKČNÍCH ONEMOCNĚNÍCH POHYBOVÉHO APARÁTU DLE KONCEPTU DR. BRÜGGERA
Tento švýcarský neurolog zkoumal nemoci pohybového aparátu
a vyvinul na základě vlastních pozorování diagnostický a terapeutický koncept.
Při klinických pozorováních zjistil degenerativní změny lidského těla bez doprovodných bolestí, ale také bolesti bez prokazatelného postižení kloubů a obratlů. Objevil, že bolest v pohybovém aparátu může být funkčně podmíněna.
Je průkopníkem komplexního pohledu na pacienta. Považuje za důležité nejen klasické nálezy ortopedické či neurologické, ale i podmínky psychologické, sociální a působení vnějších vlivů z okolí – termických, klimatických, světelných, akustických.
Zavedl pojem „funkční onemocnění“, pod kterým rozumí bolestivé onemocnění pohybového aparátu, u něhož jsou pro pochopení nemoci důležitější funkční odchylky při pohybu či v držení, než tkáňové poškození (degenerativní změny zjištěné zobrazovacími metodami).
Odlišuje se tak od klasické ortopedie a neurologie, kde jsou bolesti pohybového aparátu a páteře často vysvětlovány degenerativním poškozením a prostředkem léčby jsou medikamenty a operace.
Brüggerovo pojetí nemoci a bolesti vychází z následujících obecných biologických principů:
1. Funkce formuje orgán.
2. Organizmus potřebuje ke svému vývoji přiměřené podněty.
Mozek vytváří „ochranné pohybové programy“, aby chránil tkáně před poškozením. Pohyby, které neodpovídají ochrannému programu jsou nervovým systémem vnímány s doprovodným signálem bolesti. Existují funkční změny bez prokazatelného tkáňového poškození. Neexistují ale žádná strukturální poškození bez funkčních změn.
3. Příčiny funkčních onemocnění.
Lidský organizmus, na rozdíl od ostatních druhů, je uzpůsoben pro pohyb ve vzpřímeném držení. Člověk se pohybuje v gravitačním poli země a musí se tedy při pohybu a vzpřimování vyrovnávat s gravitací. Čím lépe je schopen zachovat správné vzpřímené držení při pohybu, tím je působení tohoto držení výhodnější pro pohybový aparát i celý organizmus. Schopnost napřímení je ovlivňována také vnitřními a zevními rušivými faktory. K zevním rušivým faktorům patří oblečení a obuv, nábytek, světelné a zvukové podněty, klimatické a teplotní vlivy, ekonomicko-sociální zátěž. Vnitřními rušivými faktory mohou být orgánová onemocnění, zranění, jizvy či psychická onemocnění.
4. Následky chybného zatěžování.
Vadné držení, stejně jako stále se opakující monotónní zátěž v průběhu dne, vedou k chybnému zatížení a namáhání tkání, které na ně reagují změnami. V důsledku přetížení dochází k hromadění tkáňové tekutiny ve svalech a mezi svaly, povázkami a šlachami. Tyto „mini - edémy“ zase dráždí určitá nervová zakončení a vytvářejí tak samostatně rušivé faktory v organismu. Dále se mění funkční působení jednotlivých svalů i svalových skupin tak, že některé svaly se hůře uvolňují, jiné hůře kontrahují. Pokud jsou tyto svaly ve své omezené funkci přetíženy, pociťuje člověk bolest při jejich akci.
5. Diagnóza, nález a terapie.
Po vyšetření a stanovení diagnózy lékařem je pacient předán do péče Brügger–terapeutů. Ti na základě anamnézy a vyšetření stanoví funkční nález, ve kterém diagnostikují chybné funkce a nedostatky schopnosti protažení v jednotlivých částech těla. Následuje pracovní hypotéza s nezbytnými terapeutickými prostředky, které jsou v průběhu terapie testovány a upravovány dle stavu pacienta. Při velkých bolestech a těžkém postižení hybnosti je léčba zprvu pasivní. S úpravou a odezníváním rušivých faktorů se terapie stává stále aktivnější a přibližuje se aktivitám běžného dne.
Terapie:
K pasivním prostředkům patří:
Aplikace „horké role“ (lehká příčná masáž horkými vlhkými ručníky), určená k odstranění minidémů.
Polohování (též přípravná fáze), protažení, aplikace ultrazvuku atd.
Aktivní metody jsou:
cvičení aktivit užívaných v průběhu dne, agisticko – excentrické kontrakční postupy prováděné fyzioterapeutem a cvičení s Thera-Bandem.
Cílem metody dle Brüggera je přeprogramování pohybových vzorů, jejich uložení do podvědomí, návrat ke správnému držení těla s optimalizací zátěže pohybového aparátu a v konečném důsledku i odstranění bolesti.
Výhodou konceptu je výrazné snížení spotřeby léků proti bolesti a v případě časného zahájení léčby snížení počtu indikací operačního zákroku.
Velký přínos metody je v aktivním přístupu pacienta, který je nutný k úspěchu léčby.