Výběr antidepresiv

Lze schématicky shrnout takto:

1. První volbou jsou tricyklická antidepresiva, které se ordinují podle převládajícího symptomu. Převládá-li úzkost, podávají se látky s tlumivými účinky (amitriptylin, dosulepin, ev. neuroleptika). Převládá-li apatie a útlum, volíse látky s aktivujícími účinky (imipramin, případně nortriptylin nebo desipramin).

2. Tam, kde je na závadu parasympatolytický účinek, podávají se látky s menšími nežádoucími účinky.

3. Deprese se léčí vždy dostatečnými dávkami a po dlouhou dobu. Předchází se tím suicidiím a chrání se pacient před opakováním dalších atak.

4. Při terapii depresí jsou vždy možné nežádoucí interakce s dal­šími farmaky. Inhibitory MAO se nesmí nikdy kombinovat s tricyk­lickými antidepresivy a s dalšími látkami se sympatomimetickými účinky (nebezpečí vzniku hypertenzní krize).

5. Pokrokem v léčbě depresí bylo zavedení selektivních inhibitorů MAO-A, např. moklobemidu.

6. Dalším významným pokrokem v léčbě depresí bylo zavedení se­lektivních inhibitorů zpětného vychytávání neurotransmiterů a v po­slední době i látek, které mají alternativní mechanismy účinku (např. tianepin a mirtazapin).

7. Tricyklická antidepresiva se uvádějí mezi suspektnímimi tera­togeny, a nemají se užívat u těhotných.

8. K terapii manií lze použít lithiové sole, ale rychlejší zvládnutí akutní ataky lze dosáhnou neuroleptiky. Jako thymoprofylaktikum se pak používá lithium nebo některé antikonvulzivum po celý život.