Neuroleptika
Látky, které mají při dlouhodobém podávání schopnost potlačovat psychotické symptomy (především halucinace a bludy) u schizofrenie, schizoafektivních psychóz a manické fáze maniodepresivní psychózy. Látky jednotlivých chemických skupin se od sebe liší nejen intenzitou účinku, ale i farmakodynamickými vlastnostmi.
Po jednorázovém podání neuroleptik se pozoruje zvláštní stav zklidnění, který se označuje jako neuroleptický syndrom.
Antipsychotické účinky všech neuroleptik se však projevují až po jejich několikatýdenním podávání, což svědčí o adaptačních změnách v transdukčních systémech, které jsou pravděpodobně vlastním mechanismem zodpovědným za zlepšení psychického stavu pacienta.
Kromě zklidnění a antipsychotických účinků mají neuroleptika účinky antiemetické, ovlivňují endokrinní systém a potencují účinky centrálně tlumivých látek (pravděpodobně svým vlivem na retikulární formaci).
Neuroleptika mají celou řadu účinků, ale i nežádoucích účinků.
Hlavními indikacemi podávání neuroleptik jsou psychózy (schizofrenie).
Dále se užívají v anesteziologii (k neuroleptanalgézii), jako antiemetika a vzácněji v jiných lékařských oborech.
Tradiční (klasická) neuroleptika:
Fenothiaziny jsou kromě reserpinu nejdéle známými neuroleptiky.
- Chlorpromazin je klasické a základní neuroleptikum, které slouží jako referenční látka pro srovnávání s dalšími neuroleptiky. Je indikován u všech akutních psychóz, kromě depresí. Má mohutné tlumivé účinky.
- Levopromazin má vystupňované působení sedativní a analgetické.Dále se užívá jako silné a dlouhodobé hypnotikum, při terapii neuralgie trigeminu a jako pomocný lék analgetické terapie rakovinných onemocnění.
- Thioridazin je vhodný pro ambulantní praxi a pro udržovací dlouhodobou léčbu (malý útlum i extrapyramidový syndrom, malá hepatotoxicita).
- Prochlorperazin, trifluoperazin, perfenazin a periciazin (vhodné i u dětí) jsou incizivní neuroleptika s malými tlumivými účinky, které však při dlouhodobém podávání vyšších dávek vedou k výraznému parkinsonskému syndromu.
- Flufenazin dekanoát (flufenazini decanoas) je neuroleptikum s dlouhodobými účinky, které se užívá jako depotní přípravek.
- Thioproperazin vede k nejsilnějšímu parkinsonskému syndromu a tudíž je užíván jen ojediněle.
Thioxanteny mají silné sedativní účinky.
- Chlorprothixen, který má nižší účinky (ale i nežádoucí) než většina fenothiazinů. Má příznivý vliv i na deprese a úzkost.
- Flupentixol je incizivní neuroleptikum se silným antipsychotickým působením a s nízkými nežádoucími účinky. Je vhodný jak pro akutní, tak chronické fáze schizofrenie.
- Zuclopentixol a zuclopentixol dekanoát jsou látky s vyšším sedativním účinkem než má flupentixol, a proto se užívají u schizofrenií i jiných psychóz, zvláště jsou-li spojeny s agitovaností a agresivitou.
- Klopentixol (clopenthixolum) má obdobné účinky i užití jako předchozí látky.
Dibenzothiepiny:
- Oxyprotepin , podobně jako již neužívaný klorotepin, má kombinované sedativní a incizivní účinky.
Butyrofenony a difenylbutylpiperidiny:
Obě skupiny představují silná incizivní neeuroleptika, která vyvolávají také silné parkinsonské nežádoucí příznaky.
Patří mezi základní neuroleptika pro léčbu akutních i chronických psychóz. Butyrofenony se také používají k neuroleptanalgézii. Difenylbutylpiperidiny mají oproti butyrofenonům o jeden fluoridem substituovaný fenyl navíc; mají proto pomalejší metabolismus, a tím i dlouhodobější účinky než butyrofenony.
- Haloperidol je první butyrofenonový preparát zavedený do psychiatrie.
Nyní patří mezi nejlepší neuroleptika; hodí se dobře i pro udržovací terapii a je dobře snášen starými lidmi, protože velmi málo působí na vegetativní nervový systém.
- Trifl uperidol a melperon, který má velmi krátké účinky (má proto menší extrapyramidové, ale i anticholinergní účinky, téměř neovlivňuje kardiovaskulární funkce a hodí se dobře pro léčbu starých a somaticky nemocných pacientů).
- Droperidol (dehydrobenzperidolum, droperidolum) je derivát se silnějšími a kratšími účinky než haloperidol. Zklidňuje a působí antiemeticky. Používá se v předoperační přípravě, a spolu s fentanylem k neuroleptanalgézii.
- Pimozid (má dlouhodobý efekt a používá se i u hypochondrických bludů).
- Fluspirilen (jen pro injekční použití při udržovací léčbě).
- Penfluridol (podává se 1× týdně, má prodloužený účinek a působí silně antihalucinogenně a antidelirantně).
Alkaloidy rauwolfie:
- Reserpin patří spolu s chlorpromazinem k prvním objeveným neuroleptikům. Svým nepřímým sympatolytickým účinkem působí hypotenzivně, a proto byl podáván jako antihypertenzivum.
Dnes se již prakticky nepoužívá, protože vyvolává těžké deprese se suicidálními tendencemi.
Atypická neuroleptika
Představují skupinu látek, která se od běžných neuroleptik vyznačuje tím, že působí i proti tzv. negativním příznakům schizofrenie a jsou účinná i u řady onemocnění rezistentních na léčbu běžnými neuroleptiky. Nevedou k extrapyramidovým účinkům a minimálně stimulují sekreci prolaktinu.
- Klozapin (clozapinum) je atypické neuroleptikum patřící do skupiny MARTA, protože inhibuje celou řadu receptorů pro neurotransmitery. Díky selektivní blokádě D 2 (a také D 4 ) receptorů v mezolimbickém systému vyvolává jen malé extrapyramidové příznaky. Vyvolává výrazné vegetativní poruchy, ale je účinný i u řady rezistentních psychotických pacientů. Pro fatálně probíhající agranulocytózy je jeho podávání regulováno zvláštními předpisy.
- Olanzapin je další látka patřící do skupiny MARTA. Má sedativní a anticholinergní účinky, působí jak na pozitivní, tak negativní příznaky schizofrenie. Kromě ospalosti způsobuje přibývání na váze pacientů.
- Quentiapin ovlivňuje kromě dopaminergních receptorů i 5–HT 2 receptory.Vyvolává jen malé extrapyramidové příznaky.
Benzizoxazoly:
Serotonin-dopaminová antipsychotika (SDA). Představují novou skupinu farmak. Blokádou dopaminergní D 2 hyperaktivity potlačují bludy, halucinace, agitovanost a agresivitu. Netlumí však tyto receptory v bazálních gangliích a proto nevyvolávají extrapyramidové příznaky. Blokádou serotoninové hyperaktivity dochází k potlačování negativních symptomů schizofrenie.
- Hlavními představiteli jsou risperidon a olanzepin (má anticholinergní účinky); jejich užívání nezhoršuje kognitivní funkce.
- Sertindol byl dočasně vyřazen z terapie pro vyvolávání maligních arytmií.
- Zotepin (ZOLEPTIL) a ziprasidon. Látky této skupiny jsou dobře tolerovány, působí i u schizofreniků rezistentních na klasická neuroleptika; u risperidonu se popisuje příznivý efekt na kognitivní funkce. Oproti klozapinu nevyvolávají poruchy krvetvorby.
Substituované benzamidy:
mají silné anti-D 2 účinky
- sulpirid (je velice dobře snášen a je účinný i u psychosomatických obtíží, obsedantních neuróz apod.)
- amisulprid (má rychlý nástup účinku a silné antihalucinogenní účinky při slabých nežádoucích účincích)
- Tiaprid (má nízkou afinitu k D 1 receptorům). Používá se k léčbě agresivního a agitovaného chování, zvláště při deliriu tremens a jiných projevech chronického alkoholismu. Lze ho použít i v různých neurologických indikacích a při jinak nezvládnutelných bolestech hlavy.
Karbazolony (inhibitory serotoninových receptorů)
- Ondansetron. Je vysoce selektivní antagonista 5–HT 3 receptorů, který je především užíván jako nejúčinnější antiemetikum u onkologických pacientů léčených cytostatiky a radioterapií. Jeho antipsychotické působení se zakládá na skutečnosti, že 5–HT 3 receptory se podílejí na excitaci a zvýšené aktivitě neuronů v mezolimbickém systému.
- Ritanserin je selektivním blokátorem 5–HT 2 receptorů, jejichž funkcí je snížení až blokáda aktivity neuronů v prefrontálním kortexu. Jako jedna z mála látek příznivě ovlivňuje psychomotorickou instabilitu, autismus a poruchy koncentrace u dětí s mentální retardací.
Další atypická neuroleptika:
- Tergurid, který je polosyntetickým derivátem námelových alkaloidů. Je to smíšený agonista/antagonista dopaminergních receptorů, což vede k příznivému ovlivnění negativní symptomatologie u schizofrenie a zároveň i ke zmírnění extrapyramidových příznaků a chro nických (tardivních) dyskinéz při léčbě neuroleptiky. Mimoto inhibuje sekreci prolaktinu a patologicky zvýšenou sekreci růstového hormonu.
Použití atypických neuroleptik:
Atypická neuroleptika (antipsychotika) mají výrazný antipsychotický účinek při velmi nízkém výskytu nežádoucích neurologických účinků; rovněž nezvyšují ani sekreci ani vyplavování prolaktinu. Kromě původně zavedených atypických neuroleptik (sulpirid, klozapin) se v poslední době používají především látky spadající do skupin označovaných jako SDA a MARTA (viz výše). Jsou především cenné pro léčbu negativních příznaků schizofrenie, a dále představují naději pro zhruba 10–30 % schizofreniků, kteří jsou rezistentní na klasická neuroleptika. Podávání atypických neuroleptik představuje nyní první volbu při léčbě nově diagnostikovaných schizofrenních epizod. Atypická neuroleptika však nemohou zcela nahradit tradiční neuroleptika pro nedostatečný efekt u některých pacientů, pro závažné nežádoucí účinky nebo pro vysokou cenu léku. Zavádění dalších látek s atypickými účinky je oprávněné, protože tyto látky rozšiřují naše terapeutické možnosti.
Neuroleptanalgézie
Pro navození neuroleptanalgézie se používají především krátkodobě působící butyrofenony (např. droperidol), které se kombinují se silnými a krátkodobě působícími opiodními analgetiky (např. fentanyl aj.).