Paměť a její druhy

27.06.2010 17:05

Rozdělení a stručná charakteristika různých druhů lidské paměti.
Paměť je schopnost organismů přijímat, uchovávat a znovu vybavovat předchozí zkušenosti, a to i po odeznění vyvolávajících podnětů. Z klinického hlediska rozlišujeme většinou čtyři základní složky paměti (Raboch, Pavlovský, 1999):

- impregnace (vštípivost) – schopnost ukládat paměťové obsahy,
- retence – schopnost udržet paměťové obsahy,
- konzervace – schopnost udržet paměťové obsahy beze změny,
- reprodukce (výbavnost) – schopnost vybavit si paměťové obsahy.

Informace jsou uloženy v mozku v tzv. paměťových stopách, což jsou vlastně spojení (synapse) mezi výběžky nervových buněk (neuronů). V průběhu života část neuronů mizí (asi kolem 10–15 procent), zároveň také ubývá synapsí a nervové buňky se zmenšují. Na tyto změny nemá příliš vliv stárnutí samo o sobě jako spíše jiné vlivy. Podle Howarda (1998) působí zejména některé léky, srdeční onemocnění, deprese, alkohol, sedavý způsob života, nedostatek podnětů, špatná výživa atd.
Krátkodobá paměť slouží k vybavení malého množství slovních nebo zrakově prostorových informací nutných pro řešení aktuálního problému. Délka zapamatování je pouze 30–90 sekund (Topinková in Růžička, 2003). Informace je pak dále zpracovávána a buď se uloží do paměti dlouhodobé (k tomu je nutné její opakování – učení), nebo se ztrácí.
Dlouhodobá paměť má prakticky neomezenou kapacitu a neomezenou dobu uložení.
Topinková (2003) rozděluje dlouhodobou paměť na:

- recentní, která uchovává informace z nedávné minulosti,
- trvalou, která uchovává informace ze vzdálené minulosti.

Rozdělení podle charakteru zapamatované informace (volně podle Topinkové, 2003):
Paměť explicitní (deklarativní) – ukládání a vybavování informací vědomé pozornosti charakteru pojmů a operací, kterou lze vyjádřit řečí:

- sémantická paměť – fakta, data, encyklopedické znalosti,
- ikonická paměť – obrazy,
- epizodická paměť – vázaná na čas a kontext, informace z vlastní minulosti, schopnost zapamatovat si novou či vybavit starší informaci.
Paměť implicitní (nedeklarativní) – vrozené a získané postupy, např. podmíněné refl exy, procedurální paměť, emoční paměť, motorické dovednosti, např. hra na hudební nástroj, sporty.
Toto rozdělení není zcela striktní, všechny druhy paměti se vzájemně prolínají.

Rozdělení podle druhu osvojení informací (volně podle Hoskovce, 2002):

- paměť mechanická – osvojení probíhá opakováním, asociací,
- paměť logická – osvojení probíhá na základě vzájemných souvislostí a smyslu látky,
- paměť citová – její podstatou je zapamatování a reprodukce citů.

Pozornost je regulační proces, který se projevuje, pokud se zaměřujeme na nějakou skutečnost, soustřeďujeme se na určité jevy a činnosti. Ty mohou být myšlenkové (představy) nebo smyslové (reálné).
Koncentrace pozornosti znamená soustředění pozornosti na určitý předmět, jev nebo obsah.
Myšlení je proces, při kterém člověk intelektem něco poznává – své poznatky rozumově rozebírá, skládá do smysluplných celků, srovnává, zobecňuje, klasifikuje, vyvozuje, odvozuje a připodobňuje ke stávajícím zkušenostem.
Podle toho odborníci rozlišují myšlení analytické, syntetické, komparativní, abstrahující, kategorizující, induktivní, deduktivní, abduktivní.

 

Ukázka z knihy Cvičení paměti pro každý věk

Suchá Jitka