Pickova choroba

19.10.2010 09:35

Blízká příbuzná Alzheimerovy choroby

FRONTOTEMPORÁLNÍ DEMENCE

 

Některé druhy demence nastupují velice nenápadně a často zpočátku nepozorovaně v podobě plíživých změn v chování a charakteru člověka, v jeho náladách či způsobu uvažování.

V tomto případě se může jednat o tzv. frontotemporální demenci (FTD), která, na rozdíl od známější Alzheimerovy choroby, postihuje především čelní oblast mozku, jež má na starosti právě chování a některé povahové rysy člověka.


Frontotemporální demence (Pickova choroba) je druhým nejčastějším degenerativním onemocněním mozku.

Ve srovnání s Alzheimerovou chorobou přichází v relativně nízkém věku (padesátníci).
 

Bývá u postižených málokdy diagnostikována. Často bývá považována za Alzheimerovu chorobu, které se v mnohých rysech podobá.

Pacienti s touto chorobou si totiž často stěžují na zapomínání anebo na deprese a náhlé změny nálad.

Je ovšem také možné, že právě kognitivní funkce – tedy paměť a myšlení- zůstanou dlouhou dobu nepostiženy.

Často jsou si pacienti vědomi změn, které u nich probíhají, ale namísto znepokojení, které by se dalo u zdravého člověka předpokládat, zůstávají apatičtí, anebo vůbec necítí potřebu to nějak řešit. S postupem nemoci se totiž stávají jakoby lehkomyslnými, málo zaujatými vážnými problémy denního života, často se ani nepozastaví nad tím, že v neuropsychologických testech neuspěli.

Jde o ztrátu sebekontroly a společenské způsobilosti v relativně mladém věku, tedy jakási „odbržděnost“, ztráta schopnosti myslet operativně a flexibilně, řešit nové situace a přizpůsobovat své názory změněným podmínkám, názorová rigidnost, nekontrolovatelná upovídanost, stereotypní a nutkavé jednání, těkavost, roztržitost, nevybíravé a společensky nevhodné způsoby, impulzívnost.

Emočně se nemocný nachází nejčastěji v jedné rovině následující triády – apatie, povznesená nálada, vypjatá emocionalita. Tyto rysy se u pacienta objevují zcela nově, nijak tedy neodpovídají charakteru člověka před vypuknutím nemoci.

Taková změna často vyvolává u blízkých nemocného dojem, že jedná úmyslně, že „to dělá naschvál“.

Jednoduché psychologické testy jako je např. orientační test kognitivních funkcí (MMSE – Mini-Mental State Examination) nemusí u fronto-temporální demence dlouho zaznamenat žádné vychýlení od normálu.

 

V diagnóze FTD proto pomohou zvláštní testy pro toto onemocnění,

například takzvané Frontotemporal Behavioural Scale (FBS).

 

Tento test se skládá ze čtyř částí mapujících typické příznaky v chování i emoční oblasti :

 

a) Ztráta sebekontroly (extrémní upovídanost, změny v jídelních zvyklostech, nezdravý vztah k alkoholu, ztráta schopnosti kontrolovat své chování i jednání, nedostatek společenského taktu, roztěkanost, popudlivost, nepřiměřené emocionální reakce, roztržitost).

b) Zanedbávání péče o sebe (zanedbávání osobní hygieny, nedbalost v oblékání, ztráta vkusu).

c) Sebestředné chování (přehlížení ostatních, neschopnost naslouchat, nedostatek empatie, soustředěnost pouze na své potřeby).

d) Emoční poruchy (smutek anebo naopak extrémní rozjařenost,nepředvídatelné změny emocionality, někdy až agresivita).
 


Frontotemporální demence patří mezi onemocnění, která nemůžeme zcela vyléčit,

ale jejich průběh můžeme do jisté míry pozastavit či zpomalit.