Příloha k zákonu č. 329/2011 Sb.

13.09.2012 11:28

Zdravotní  postižení  odůvodňující  přiznání  příspěvku  na  zvláštní  pomůcku a zdravotní stavy vylučující jeho přiznání
I. Zdravotní postižení odůvodňující přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku


1. Za těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí se považuje:


a) anatomická ztráta obou dolních končetin v bércích a výše,

Výklad
Jde o stav, který je jednoznačně definován po stránce chybění obou dolních končetin bez ohledu na stav a délku amputačních pahýlů, funkčnost či nefunkčnost protéz.  

b)  funkční ztráta obou dolních končetin na podkladě úplné obrny (plegie) nebo těžkého ochrnutí,

Výklad
Jde o paraplegii nebo těžkou paraparézu DK. Plegie znamená, že není motorická ani  senzorická funkce v celém rozsahu končetiny, svalová síla je 0, tento funkční nález  musí být prokázán na obou DK. Při těžké paréze není možný pohyb proti gravitaci,  svalová síla dosahuje stupně 1 –  2 v celém rozsahu obou končetin, opěrná funkce  obou  DK  je  těžce  narušena  u  spastické  formy,  u  chabé  chybí,  chůze  i  s vydatnou oporou prakticky nemožná.

c)   anatomická   ztráta  podstatných  částí  jedné  horní  a  jedné  dolní  končetiny v předloktí a výše a v bérci a výše,

Výklad
Jde o stav, kdy podstatnou ztrátou se rozumí amputace na úrovni předloktí a bérce bez ohledu na stav a délku amputačního pahýlu, funkčnost či nefunkčnost protéz.

d) funkční ztráta jedné horní a jedné dolní končetiny na podkladě úplné obrny (plegie) nebo těžkého ochrnutí,

Výklad
Plegie znamená, že  není motorická ani senzorická funkce v celém rozsahu končetiny, svalová  síla  je  0,  tento  funkční  nález  musí být  prokázán na   obou končetinách. Při těžké paréze není možný pohyb proti gravitaci, svalová síla dosahuje stupně 1 – 2 v celém rozsahu obou končetin, stav se blíží plegii končetin, chůze i s vydatnou oporou prakticky nemožná.

e)  ankylóza obou  kyčelních  kloubů nebo obou kolenních kloubů nebo podstatné omezení hybnosti obou kyčelních nebo kolenních kloubů pro těžké 
kontraktury v okolí,

Výklad
Ankylóza je vazivové nebo kostěné spojení vznikající v důsledku onemocnění, úrazu či  chirurgického  výkonu  nahrazující  původní  kloubní  spojení.  Jedná  se  o  ztuhlost kloubu se ztrátou pohyblivosti kloubu. Ankylóza musí být přítomna na obou kyčelních nebo   obou   kolenních   kloubech.   K ztuhnutí  kloubu  může  dojít  v různém  postavení kloubu, čím větší je ankylóza ve flexi, tím horší jsou podmínky pro chůzi.  Podstatným omezením   hybnosti   se   rozumí   omezení   hybnosti   o   2/3   rozsahu   kloubních   exkurzí, přitom posudkově rozhodné je zejména omezení rozsahu flexe. 

f) ztuhnutí všech úseků páteře s těžkým omezením pohyblivosti alespoň dvou nosných kloubů dolních končetin,

Výklad
Jedná se o kombinaci několika postižení pohybového systému s těžkými funkčními následky, tj. postižení celé páteře a dvou nosných kloubů – kyčlí, kolen nebo kolena a kyčle, přičemž těžkým omezením pohyblivosti se rozumí snížení kloubních exkurzí (nejvýznamnějším  parametrem  je  omezení  rozsahu  flexe)  pod  kritické  hodnoty  pro běžný život, tj. o polovinu až dvě třetiny jejich rozsahu. 

g) těžké funkční poruchy pohyblivosti na základě postižení tří a více funkčních celků  pohybového  ústrojí  s  případnou  odkázaností  na  vozík  pro  invalidy; funkčním celkem se přitom rozumí trup, pánev, končetina, Jedná se o kombinaci několika (tří a více) postižení pohybového systému s těžkými funkčními následky na pohyblivost, např. kombinaci těžkého postižení několika úseků páteře  a  těžkého  postižení  nosných  kloubů  dolních  končetin  nebo  uvolňování a nestabilitu pánevního pletence se středně těžkými parézami dolních končetin nebo nedostatečný vývin dvou končetin a hrudníku (či jeho deformity) nebo těžké atrofie trupového a  končetinového  svalstva  s odkázaností na invalidní  vozík a jiné. Není-li těžce  postižena funkce  alespoň  jedné dolní  končetiny,  postižení  ostatních  systémů zpravidla nemá podstatný vliv na pohyblivost. Odkázanost na vozík pro invalidy musí být  dlouhodobá  (déle  než  rok)  a  je  dána  pohybovým  selháním  při  chůzi  mimo přirozené prostředí (byt, nejbližší okolí bydliště).

h)  disproporční  poruchy  růstu  provázené  deformitami  končetin  a  hrudníku, pokud tělesná výška postiženého po ukončení růstu nepřesahuje 120 cm,

Výklad
Jedná  se  o  chondrodystrofii  nebo  nanismus  jakéhokoliv  původu,  provázené  výše uvedenými  deformitami  a  malým  vzrůstem  do  120  cm. Ukončení  růstu  musí  být doloženo odborným lékařským nálezem.

i) anatomická ztráta dolní končetiny ve stehně s krátkým pahýlem bez možnosti oprotézování nebo exartikulace v kyčelním kloubu,

Výklad
Jde  o  stav,  který  je  definován  po  stránce  chybění  části  těla,  tj.  dolní  končetiny. Nemožnost oprotézování  je zpravidla daná funkčně nepříznivým celkovým zdravotním   stavem   nebo   nepříznivými   lokálními   poměry   – krátkým pahýlem, deformitami  nebo  dlouhodobými  trofickými  změnami,  které  vedou  k neposkytnutí protézy  ze  systému  veřejného  zdravotního pojištění.  Za krátký pahýl se považuje pahýl kratší 1/3 stehna,  i když jej lze v některých  případech  oprotézovat,  ale  stav nezajišťuje   plnohodnotnou   chůzi. V případě exartikulace v kyčelním kloubu se oprotézování nezohledňuje.

j) anatomická nebo funkční ztráta končetiny,

Výklad
Jde  o  stav  po  amputaci  horní  nebo  dolní  končetiny,  stav  funkčně  významného omezení  vývoje  končetiny,  plegie  končetiny  nebo  takové postižení  končetiny,  kdy končetina neplní svoji funkci ve vztahu k činnostem, které jsou potřebné pro ovládání, řízení motorového vozidla, usnadňování nastupování a nakládání vozíku do něj, pro provádění celkové hygieny a WC, ovládání počítače nebo volný a samostatný pohyb v bytě. Z důvodů  výše  citovaných funkčních  deficitů  stav  pak  vyžaduje  poskytnutí zvláštních pomůcek ve smyslu vyhlášky č. 388/2011 Sb. (příloha 1 část I). Za funkční ztrátu  končetiny  lze  považovat  rovněž  i  částečnou  anatomickou  ztrátu  končetiny, pokud její důsledky jsou jako výše zmiňované.  

k) anatomická nebo funkční ztráta obou horních končetin.

Výklad
Jde o stav po amputaci obou horních končetin funkčně významného rozsahu, stav funkčně významného omezení vývoje obou horních končetin nebo takové postižení obou  končetin, kdy končetiny neplní svoji funkci. Pro účely tohoto zákona  lze  již ztrátu obou rukou považovat za ztrátu obou horních končetin.  

2. Za těžké zrakové postižení se považuje:

a) úplná nevidomost obou očí, ztráta zraku zahrnující stavy od naprosté ztráty světlocitu až po zachování světlocitu s chybnou světelnou projekcí,

b)  praktická nevidomost obou očí, zraková ostrost s optimální korekcí v intervalu 1/60 (0,02) - světlocit s jistou projekcí nebo omezení zorného pole do 5 - 10 stupňů od bodu fixace, bez omezení zrakové ostrosti,

c) těžká slabozrakost obou očí, zraková ostrost s optimální korekcí v intervalu 3/60 (0,05) - lepší než 1/60 (0,02),

d)  ztráta jednoho oka nebo ztráta visu jednoho oka se závažnější poruchou zrakových funkcí na druhém oku, visus vidoucího oka roven nebo horší než 6/60  (0,10)  nebo  koncentrické zúžení zorného  pole  do  45  stupňů  od  bodu fixace.

Výklad
Vymezují se úrovně závažných očních poruch podle rozsahu omezení vizu a zorného pole.

3. Za těžké sluchové postižení se považuje:

a)  oboustranná   úplná   hluchota,   neschopnost slyšet  zvuky  a  rozumět  řeči  ani s   nejvýkonnějším   sluchadlem   nebo   přetrvávající   neschopnost   slyšení   po implantaci kochleární nebo kmenové neuroprotézy,

b)    oboustranná      praktická     hluchota,    ztráta   sluchu   při   tónové   audiometrii v rozsahu 70 - 90  dB, zbytkový   sluch se ztrátou slyšení 85 - 90%,  sluchově postižený je schopen vnímat zvuk mluvené řeči jen se sluchadlem, ale rozumí jí jen  minimálně  (z  10  -  15  %),  přes  používání  kompenzační  pomůcky  nebo  po implantaci kochleární nebo kmenové neuroprotézy,

c)  těžká  forma  hluchoslepoty,  kombinované  těžké  postižení  sluchu  a  zraku, funkčně v rozsahu oboustranné těžké nedoslýchavosti, kterou se rozumí ztráta sluchu v rozsahu 56 - 69 dB, ztráta slyšení 65 - 84 % až ztráta sluchu v rozsahu oboustranné  hluchoty  a ztráta zraku v rozsahu těžké slabozrakosti  obou  očí,  kterou se  rozumí zraková ostrost s optimální korekcí  v intervalu   3/60 (0,05) - lepší než 1/60 (0,02).

Výklad
Vymezují  se  úrovně  těžkého  sluchového  postižení.  V hodnocení   podle   Föwlera   se pod  úplnou  hluchotou  rozumí  taková  porucha  sluchu,  při  které  sluchově  postižený s jakýmkoliv  zesílením  zvuku  nevnímá  zvuk,  pouze  případné  vibrace.  V případě implantace kochleární nebo kmenové      neuroprotézy je posudkově rozhodné zhodnocení úspěšnosti zákroku; přínos implantátu z hlediska slyšení a komunikace lze zpravidla zhodnotit po 2 až 3 letech.

4. Za zdravotní postižení odůvodňující přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku na pořízení motorového vozidla se považují:

a) zdravotní postižení uvedená v bodě 1 písm. a), b), d) až i),

b)  těžká  nebo  hluboká  mentální  retardace  a  stavy  na  rozhraní  těžké  mentální retardace.

Výklad
Zdravotní postižení uvedená v písmenu a) představují stavy s velmi těžkou poruchou mobility bez ohledu na její etiologii. U zdravotních postižení uvedených   v písmenu   b)   se jedná   o   vrozenou  nebo  raně získanou  (do  2  let  věku)  poruchu  intelektu  projevující  se  závažným  postižením rozumových        schopností. Stupeň mentální retardace se obvykle měří standardizovanými  testy  inteligence;  pro  stanovení  diagnózy  a  stupně  retardace  je 
rozhodující     po   vyšetření  klinickým  psychologem  vyjádření  psychiatra.  Při  těžké mentální retardaci se IQ pohybuje v pásmu 20 až 34, hodnoty IQ pod 20 odpovídají hluboké mentální retardaci. Stavy s IQ těsně nad hranicí těžké mentální retardace (tj. 
34)   spojené   s dalšími   poruchami,  například  poruchou  chování  nebo  sociability,  se považují za stavy na rozhraní těžké mentální retardace. U malých dětí v předškolním věku  nelze  spolehlivě  hodnotit  mentální  postižení  dle  IQ;  obtížně  lze  stanovit  také přesnou  míru  poruchy  intelektu,  proto mentální  postižení  u  těchto  dětí  je  nutno posuzovat  velmi  individuálně,  spíše  na  základě  retardačního  kvocientu  (opoždění psychomotorického vývoje) s přihlédnutím k dalším poruchám, jako např. k poruchám chování;  pro  stanovení  mentální  úrovně  dítěte  s pervazivní   poruchou   a   narušení verbálního myšlení se používají vývojové škály např. Gesell, Bayleová, PEP, APEP (diagnostická   metoda   by   měla   být   součástí   vyšetření   klinickým   psychologem); v případech, kde rozsah a tíže mentálního postižení u malého dítěte byla stanovena jen na základě retardačního kvocientu, se stanoví doba platnosti posudku na kratší dobu cca 2 až 3 roky, neboť další biopsychosociální vývoj dítěte a možnost přesnější diagnostiky  ve  vyšším  věku  dítěte  může  prokázat  jinou  tíži  poruchy  nebo   dokonce zcela jinou poruchu.
Dané ustanovení se nevztahuje na demenci, kterou se oproti mentální retardaci rozumí snížení již nabytých intelektových schopností; může k ní dojít po dosažní 2 let věku jedince. pos_sluzba.pdf (1 MB)