Určování poklesu pracovní schopnosti

02.09.2012 14:15

Při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu,
        a)  zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost,
        b)  zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav,
        c)  zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován,
        d)  schopnost  rekvalifikace  pojištěnce  na  jiný  druh  výdělečné  činnosti,  než dosud vykonával,
        e)  schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně

            o 35 % a nejvíce o 69 %,
        f)  v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně  o 70% též to, zda je pojištěnec schopen

            výdělečné činnosti za zcela mimořádných  podmínek.

Výklad:
Právní  úprava  taxativně  stanovuje,  které  skutečnosti  jsou  výchozí  při  určování poklesu pracovní schopnosti, tj. které musí být vždy zjištěny a posouzeny. Pro posouzení zdravotního stavu a jeho dopadu na pracovní schopnost je důležité znát, k jakému  datu  pojištěnec uplatňuje nárok na  invalidní  důchod, neboť od uvedené  skutečnosti  se  odvíjí  jak  dalece  do  minulosti  je  nutno  zkoumat průběh a vývoj zdravotního stavu a pracovní schopnosti.
Pro posouzení pracovní schopnosti a poklesu pracovní schopnosti je nutno spolehlivě zjistit zdravotní  stav,  stav  pracovní  schopnosti a všech pro práci významných skutečností. Výchozím momentem je objektivizace stavu, tj. tělesných, smyslových a duševních schopností, ať zachovaných nebo ztracených, prostřednictvím  nálezů,  zpráv,  vyšetření    ošetřujících  lékařů,  psychologů,  zjištění jiných  zdravotnických  pracovníků  (ergoterapeutů,  fyzioterapeutů), diagnostických zjištění   laboratorních   nebo   přístrojových. Důraz je kladen na vyšetření funkcí a  funkčních  schopností,  ze kterých   vyplývá rozsah a tíže omezení funkce orgánu, systému a dopad zdravotního postižení na fyzické, duševní a smyslové schopnosti a tím i na pracovní   schopnost. V řadě  případů  je  nutno zkoumat nejen aktuální zdravotní  stav,  ale  i  zdravotní  stav  zpětně  i  několik  měsíců  či  let, aby bylo možné  
správně určit datum vzniku invalidity. Na základě zkoumání zdravotního  stavu posuzující  lékař  musí  stanovit, zda jde či nejde o dlouhodobě nepříznivý  zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění.  
Zjištění  trvalosti  dopadu  zdravotního  postižení  na  pracovní  schopnost  má  význam zejména pro stanovení potřeby dalších kontrol zdravotního stavu a invalidity, tj. pro stanovení termínu kontrolní lékařské prohlídky (kdy je nutno vzít v úvahu i případné změny v oblasti stabilizace, adaptace a rekvalifikace s příznivým dopadem na stupeň invalidity). V souladu s celostním pojetím zdravotního stavu a pracovní schopnosti je nutno při  určování poklesu pracovní schopnosti vzít v úvahu nejen fyzický potenciál pojištěnce, ale také kvalifikační a rehabilitační  potenciál.  Uvedené  posudkové  kategorie  se  hodnotí ve vzájemných souvislostech a  rovněž ve  vztahu k  stabilizaci zdravotního stavu, adaptaci na zdravotní postižení nebo ke schopnosti rekvalifikace na jiný druh
výdělečné činnosti, protože všechny tyto skutečnosti mají vliv na pracovní schopnost, potažmo pokles pracovní schopnosti.
Při  posuzování  invalidity  se  hodnotí  nejen  samotný pokles  pracovní  schopnosti  ale i  zachovaná  část  pracovní  schopnosti,  tj. schopnost pojištěnce  vykonávat  práce odpovídající  zachovaným  tělesným,  smyslovým  a  duševním  schopnostem a jeho schopnost se pracovně začlenit. Proto je nedílnou   součástí   určování   poklesu pracovní  schopnosti zhodnocení schopnosti využití zachované pracovní  schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35% a nejvíce o 69%.  Pojištěnec je  schopen  využívat  jen  tu  část  své  pracovní  schopnosti,  které  mu reálně zbývá, tj. nemůže pracovat   nad rámec zachované pracovní schopnosti   (pracovat naplno jako  před  vznikem  invalidity  s mírou   poklesu  pracovní  schopnosti 50%), s výjimkou
invalidity třetího stupně, kdy je pojištěnec schopen soustavné výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Dále se posuzuje schopnost rekvalifikace.  Posudkově  rozhodné  pro  schopnost rekvalifikace je to, že pojištěncův zdravotní stav je stabilizovaný nebo pojištěnec je na  své  zdravotní  postižení  adaptován  a  má  i  přes  DNZS  dostatečnou  kapacitu duševních, tělesných nebo smyslových schopností, aby si osvojil  nové/jiné dovednosti   potřebné pro práci, zaměstnání, výdělečnou činnost, včetně jejich udržování  nebo  obnovování. Předmětem posudkové  rozvahy  je, zda zachovalý pracovní potenciál pojištěnce  jak ve složce fyzické, tak i kvalifikační je dostatečný a přiměřeně flexibilní k dalšímu záměrnému ovlivňování formou rekvalifikace. 
Posudkově rozhodný není vlastní způsob  či rozsah rekvalifikace. Za rekvalifikaci lze považovat každou, byť elementární změnu kvalifikace (tedy i zácvik, zaškolení, kurz, školení, výcvik apod.), každou přípravu (praktickou nebo  teoretickou), získání nové kvalifikace, rozšíření nebo prohloubení dosavadní kvalifikace, včetně jejího udržování nebo    obnovování,     jestliže  umožní    další  nebo   nové  pracovní  uplatnění.  Věkové hledisko  nemá  pro schopnost   rekvalifikace   význam;   rozhodný   je   výlučně   stav schopností.
V případě   velmi   těžkých   zdravotních   postižení,   která   odůvodňují   míru   poklesu pracovní schopnosti nejméně 70%,  je nutno vzít v úvahu, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek  (viz   § 6 vyhlášky č. 359/2009 Sb.).

pos_sluzba.pdf (1 MB)