I když fibromyalgie a lymská borelióza společně s dalšími onemocněními způsobenými klíšťaty či hmyzem jsou naprosto odlišná onemocnění (jiná příčina, laboratorní hodnoty, diagnostika i léčba) z nepochopitelných důvodů jsou za sebe zaměňovány či spojovány. Patrně je to podobnými symptomy. Lymská borelióza může postihnout více tělesných systémů a vyvolat širokou škálu příznaků. Ne každý nemocný boreliózou má všechny příznaky a mnohé z příznaků nejsou specifické pro boreliózu, ale mohou se vyskytovat i u jiných onemocnění. Většina níže vypsaných zdravotních potíží souvisejících s boreliózou se u FM nevyskytuje.

Lymská borelióza je často chybně diagnostikována jako Crohnova choroba, ME/CFS, ALS, MS, Alzheimerova choroba, kolitida, encefalitida, fibromyalgie, Fifthova choroba, artritida, cystitida, IBS, lupus, prostatitida, psychiatrické poruchy (bipolární, deprese), Sjogrenův syndrom, poruchy spánku, onemocnění štítné žlázy a další. 

https://www.healthrising.org/blog/2020/06/02/chronic-fatigue-syndrome-lyme-phelix-bacteriophage/

www.collective-evolution.com/2019/04/24/lyme-disease-the-cdcs-greatest-coverup-what-they-dont-want-you-to-know/

U lidí, kteří prodělali onemocnění klíšťaty či hmyzem se nevyskytuje vyšší výskyt fibromyalgie ani deprese oproti běžné populaci

To, že má někdo fibromyalgii neznamená, že nemůže mít i další nezávislá onemocnění např. boreliózu. Fibromyalgie má genetický základ a ráda se ,,kamarádí´´ s autoimunitními stavy či stavy u kterých je přítomna centrální senzibilizace. fibromyalgik.webnode.cz/news/mam-ci-nemam-fibromyalgii/

Lymská borelióza je infekce, která je notorickým spouštěčem bolesti, únavy, ztuhlosti, ale zahrnuje také dost jiných odlišných symptomů, aby se dala odlišit od fibromyalgie. A především u FM se nalézá velké množství abnormalit při různých vyšetřeních.

U fibromyalgiků se vyskytuje rozdílná exprese více než u 400 genů zapojených do regulace imunozánětlivých, hypersenzitivních a alergických reakcí. Výrazná diferenciální exprese mRNA genů leukocytů zapojených do mediátorů nocicepce a stresu dokáže odlišit pacienty s fibromyalgií od pacientů se syndromem chronické únavy. Lze pozorovat modifikace neurohormonů podílejících se na modulaci vnímání bolesti (nedostatek serotoninu, zvýšená hladina substance P v mozkomíšním moku, zvýšená hladina glutamátu v mozkomíšním moku a centrálním nervovém systému), stejně jako abnormální metabolismus endorfinů. Nejvýraznější zvýšení hladin glutamátu v mozku bylo pozorováno v zadní cingulární kůře, zadní insule, ventrolaterální prefrontální kůře a amygdale u pacientů, u nichž se projevuje fibromyalgie a snížený práh bolesti, únava a zhoršená kvalita života. Dále jsou přítomny zvýšené hladiny alaninu, glutaminu, izoleucinu, leucinu, fenylalaninu, prolinu a valinu. Studie rovněž prokázaly zvětšení velikosti a inervace arterio-venózních zkratů, změněnou spotřebu kyslíku ve svalech a další rozsáhlé svalové abnormality. Fibromyalgikům také chybí spánkové rytmy, mají různé spánokové poruchy všetně apnoe. U post-boreliového syndromu jsou přítomy významě zvýšené cirkulující hladiny CRP, u ME/CFS/FM nikoliv. 

https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0399077X1830698X?via%3Dihub#bib0265

https://fibromyalgik.webnode.cz/news/mylna-diagnostika/

fibromyalgik.webnode.cz/news/klicove-milniky-prispivajici-k-porozumeni-mechanismum-ktere-jsou-zakladem-fibromyalgie/

https://fibromyalgik.webnode.cz/news/racionalni-pruvodce-fibromyalgii1/

https://academic.oup.com/cid/article/67/8/1309/4993827

fibromyalgik.webnode.cz/novinky/souvisejici-onemocneni/svaly/

Onemocnění způsobené klíštětem:

Lymeská borelióza je infekční onemocnění způsobené bakterií Borrelia, kterou přenášejí klíšťata. Nejčastějším příznakem infekce (u 70-80 % infikovaných lidí) je rozšiřující se červená vyrážka, tzv. erythema migrans, která se objevuje přibližně po týdnu v místě kousnutí klíštětem. Vyrážka obvykle nesvědí ani nebolí. K dalším časným příznakům může patřit horečka, bolest hlavy a únava. Neléčené příznaky mohou mimo jiné zahrnovat ztrátu schopnosti pohybovat jednou nebo oběma stranami obličeje, bolesti kloubů, silné bolesti hlavy se ztuhlostí šíje nebo bušení srdce. Po měsících až letech se mohou objevit opakované epizody bolestí a otoků kloubů. Příležitostně vystřelující bolesti nebo brnění v rukou a nohou. I přes vhodnou léčbu se u cca 10 až 20 % lidí objevují bolesti kloubů, problémy s pamětí a únava po dobu nejméně šesti měsíců.

Lymská borelióza se na člověka přenáší kousnutím infikovaných klíšťat rodu Ixodes. Ve Spojených státech amerických se obvykle jedná o klíšťata typu Ixodes scapularis, která musí být přisátá alespoň 36 hodin, aby se bakterie mohla šířit. V Evropě mohou bakterie rychleji šířit klíšťata typu Ixodes ricinus. V Severní Americe způsobují lymskou boreliózu bakterie Borrelia burgdorferi a Borrelia mayonii. V Evropě a Asii způsobují onemocnění také bakterie Borrelia afzelii a Borrelia garinii. Nezdá se, že by se nemoc přenášela mezi lidmi, jinými zvířaty nebo potravou.

Diagnostika je založena na kombinaci příznaků, anamnézy kontaktu s klíštětem a případně na vyšetření specifických protilátek v krvi. Krevní testy jsou v počátečních stádiích onemocnění často negativní. Testování jednotlivých klíšťat není obvykle užitečné.

Prevence zahrnuje snahu zabránit kousnutí klíštětem, například nošením oděvu zakrývajícího ruce a nohy a používáním repelentů na bázi DEET nebo pikaridinu, účinné může být i používání pesticidů ke snížení počtu klíšťat, klíšťata lze odstranit pinzetou, pokud bylo odstraněné klíště plné krve, lze k prevenci rozvoje infekce použít jednorázovou dávku doxycyklinu, která se však obecně nedoporučuje, protože rozvoj infekce je vzácný. Pokud dojde k rozvoji infekce, je účinná řada antibiotik, včetně doxycyklinu, amoxicilinu a cefuroximu. Standardní léčba obvykle trvá dva až tři týdny. U některých lidí se v důsledku léčby objeví horečka a bolesti svalů a kloubů, které mohou trvat jeden až dva dny. U těch, u nichž se vyskytují přetrvávající příznaky, se dlouhodobá léčba antibiotiky neukázala jako užitečná. A nejen to dlouhodobé užívání antibiotik může vést k rozvoji vážných zdravotních potíží i končit fatálně.

Lymská borelióza je nejčastějším onemocněním šířeným klíšťaty na severní polokouli, podle odhadů postihuje 300 000 lidí ročně ve Spojených státech a 65 000 lidí ročně v Evropě, infekce jsou nejčastější na jaře a začátkem léta, borelióza byla poprvé diagnostikována jako samostatné onemocnění v roce 1975 v Lyme ve státě Connecticut. Původně byla mylně považována za juvenilní revmatoidní artritidu. Příslušná bakterie byla poprvé popsána v roce 1981 Willym Burgdorferem.

Chronické příznaky po léčbě jsou dobře popsány a jsou známy jako "post-boreliový syndrom" (PTLDS). PTLDS se liší od chronické boreliózy, což je termín, který již není podporován vědeckou komunitou a který různé skupiny používají různým způsobem. Někteří poskytovatelé zdravotní péče tvrdí, že PTLDS je způsoben přetrvávající infekcí, ale není to považováno za pravdivé, protože po standardní léčbě nelze najít žádný důkaz o přetrvávající infekci. Vakcína proti lymské borelióze byla uvedena na trh ve Spojených státech v letech 1998 až 2002, ale špatně se prodávala. V současné době probíhá výzkum zaměřený na vývoj nových vakcín.

Příznaky a symptomy

Lymská borelióza může postihnout více tělesných systémů a vyvolat širokou škálu příznaků. Ne každý nemocný boreliózou má všechny příznaky a mnohé z příznaků nejsou specifické pro boreliózu, ale mohou se vyskytovat i u jiných onemocnění.

Inkubační doba od nakažení do nástupu příznaků je obvykle jeden až dva týdny, ale může být mnohem kratší (dny) nebo mnohem delší (měsíce až roky). Příznaky boreliózy se nejčastěji objevují od května do září na severní polokouli, protože za většinu případů je zodpovědné nymfální stadium klíštěte. Existuje i asymptomatická (bezpříznaková) infekce, ale vyskytuje se u méně než 7 % nakažených osob ve Spojených státech. Asymptomatická infekce může být mnohem častější u osob nakažených v Evropě.

Časná lokalizovaná infekce

K časné lokalizované infekci může dojít, pokud se infekce ještě nerozšířila do celého těla. Postiženo je pouze místo, kde se infekce poprvé dostala do kontaktu s kůží. Počátečním příznakem asi 80 % boreliových infekcí je vyrážka Erythema migrans (EM) v místě kousnutí klíštětem, často v blízkosti kožních záhybů, jako je podpaží, třísla nebo zadní strana kolena, na trupu, pod přilehlými částmi oděvu (pásek, ramínka) nebo ve vlasech, uchu či na krku dětí. Většina lidí, kteří se nakazí, si nepamatuje, že by klíště nebo kousnutí viděla. Vyrážka se objevuje obvykle jeden až dva týdny (rozmezí 3-32 dní) po kousnutí a rozšiřuje se o 2-3 cm za den až do průměru 5-70 cm (medián 16 cm). Vyrážka je obvykle kruhová nebo oválná, červená nebo namodralá a může mít vyvýšený nebo tmavší střed. V Evropě se vyskytuje asi v 79 % případů, ale v endemických oblastech USA jen v 19 % případů, vyrážka se postupně od středu směrem k okrajům vyjasňuje, případně vytváří vzor "býčího oka". Vyrážka může být teplá, ale obvykle nesvědí, zřídka je citlivá nebo bolestivá a neléčená odeznívá až čtyři týdny.

Vyrážka EM je často doprovázena příznaky virového onemocnění, včetně únavy, bolesti hlavy, bolesti těla, horečky a zimnice, ale obvykle ne nevolností nebo problémy s horními cestami dýchacími. Tyto příznaky se mohou objevit i bez vyrážky nebo mohou přetrvávat i po jejím vymizení. Borelióza může přejít do pozdějších stadií i bez těchto příznaků nebo vyrážky.
Lidé s vysokou horečkou trvající déle než dva dny nebo u nichž se ostatní příznaky virového onemocnění nezlepší navzdory antibiotické léčbě boreliózy nebo kteří mají abnormálně nízkou hladinu bílých nebo červených krvinek nebo krevních destiček v krvi, by měli být vyšetřeni na možnou koinfekci s jinými klíšťaty přenášenými nemocemi, jako je ehrlichióza a babezióza.

Časná rozšířená infekce

Během několika dnů až týdnů po vzniku lokální infekce se bakterie borélie mohou šířit lymfatickým systémem nebo krevním řečištěm. V 10-20 % neléčených případů se na místech po celém těle objeví EM vyrážky, které nemají žádnou souvislost s původním kousnutím klíštětem, časté jsou také přechodné bolesti svalů a kloubů.
Přibližně u 10-15 % neléčených osob způsobuje borelióza neurologické problémy známé jako neuroborrelióza. Časná neuroborrelióza se obvykle objevuje 4-6 týdnů (v rozmezí 1-12 týdnů) po kousnutí klíštětem a zahrnuje určitou kombinaci lymfocytární meningitidy, kraniální neuritidy, radikulopatie a/nebo mononeuritidy multiplex. 

Lymfocytární meningitida způsobuje charakteristické změny v mozkomíšním moku (CSF) a může být po několik týdnů doprovázena proměnlivou bolestí hlavy a méně často obvykle mírnými příznaky meningitidy, jako je neschopnost plně ohnout krk a nesnášenlivost jasného světla, ale obvykle žádná nebo jen velmi nízká horečka. U dětí může dojít také k částečné ztrátě zraku. 

Kraniální neuritida je zánět kraniálních nervů. Pokud je způsoben boreliózou, způsobuje nejčastěji obrnu obličeje, která narušuje mrkání, úsměv a žvýkání na jedné nebo obou stranách obličeje. Může také způsobit občasné dvojité vidění. 

Boreliová radikulopatie je zánět míšních nervových kořenů, který často způsobuje bolest a méně často slabost, necitlivost nebo změnu citlivosti v oblastech těla obsluhovaných nervy napojenými na postižené kořeny, např. v končetině (končetinách) nebo v části (částech) trupu. Bolest je často popisována jako nepodobná žádné jiné dříve pociťované bolesti, nesnesitelná, migrující, horší v noci, zřídka symetrická a často doprovázená extrémními poruchami spánku. 

Mononeuritis multiplex je zánět způsobující podobné příznaky v jednom nebo více nesouvisejících periferních nervech. Vzácně může časná neuroborrelióza zahrnovat zánět mozku nebo míchy s příznaky, jako je zmatenost, abnormální chůze, oční pohyby nebo řeč, poruchy pohybu, apraxie nebo třes.
V Severní Americe je typickým projevem časné neuroborreliózy obrna obličeje, která se vyskytuje u 5-10 % neléčených osob, přičemž asi v 75 % případů je doprovázena lymfocytární meningitidou. Boreliová radikulopatie je hlášena o polovinu méně často, ale mnoho případů může být nerozpoznáno. 

U dospělých Evropanů je nejčastějším projevem kombinace lymfocytární meningitidy a radikulopatie známý jako Bannwarthův syndrom, který je v 36-89 % případů doprovázen obrnou obličeje. U tohoto syndromu radikulární bolest obvykle začíná ve stejné oblasti těla jako počáteční erythema migrans vyrážka, pokud se vyskytla, a předchází případné obrně obličeje a dalším poruchám hybnosti. U evropských dětí jsou nejčastějšími projevy obrna obličeje (v 55 %), další kraniální neuritida a lymfocytární meningitida (v 27 %).

Přibližně u 4-10 % neléčených případů v USA a 0,3-4 % neléčených případů v Evropě, obvykle mezi červnem a prosincem, přibližně jeden měsíc (v rozmezí 4 dny-7 měsíců) po kousnutí klíštětem, může infekce způsobit srdeční komplikace známé jako boreliová karditida. Mezi příznaky může patřit bušení srdce (u 69 % lidí), závratě, mdloby, dušnost a bolest na hrudi. Mohou se objevit i další příznaky boreliózy, jako je EM vyrážka, bolesti kloubů, obrna obličeje, bolesti hlavy nebo radikulární bolesti. U některých lidí však může být zánět srdce prvním projevem boreliózy. Boreliová karditida u 19-87 % lidí nepříznivě ovlivňuje převodní systém vedení srdce a způsobuje atrioventrikulární blokádu, která se často projevuje srdečním rytmem, v němž se během několika minut střídají abnormálně pomalé a abnormálně rychlé rytmy. 

U 10-15 % lidí borelióza způsobuje komplikace myokardu, jako je kardiomegalie, dysfunkce levé komory nebo městnavé srdeční selhání.

Dalším kožním onemocněním, které se vyskytuje v Evropě, ale ne v Severní Americe, je boreliový lymfocytom. Jedná se o neobvyklý kožní projev, kdekoliv na těle (často na ušním lalůčku, bradavce nebo šourku), který se pomalu zvětšuje. Může vypadat jako piha či bradavice, skvrna, vyrážka.


Pozdní rozšířená infekce

Po několika měsících se u neléčených nebo nedostatečně léčených osob mohou rozvinout chronické příznaky, které postihují mnoho částí těla, včetně kloubů, nervů, mozku, očí a srdce. 
Boreliová artritida se objevuje až u 60 % neléčených lidí a často začíná asi šest měsíců po infekci. Obvykle postihuje pouze jeden nebo několik kloubů. Především velké klouby jako je koleno či kyčel nebo temporomandibulární kloub (TMJ). Zpravidla dochází k velkému výpotku a otoku kloubů, ale jen k mírné nebo střední bolesti. Obyčejně bez léčby otok a bolest časem ustoupí, ale pravidelně se vrací. Mohou se tvořit Bakerovy cysty, které mohou prasknout. V některých případech dochází k erozi kloubu.
Chronické neurologické příznaky se objevují až u 5 % neléčených osob. Může se vyvinout periferní neuropatie nebo polyneuropatie, která způsobuje abnormální pocity, jako je necitlivost, brnění nebo pálení, které začínají u nohou či rukou a časem se mohou přesunout na další místa. Test může prokázat snížené vnímání vibrací v chodidlech. Postižený může mít pocit, jako by měl na sobě punčochu nebo rukavici, aniž by tomu tak skutečně bylo.

Neurologický syndrom zvaný boreliová encefalopatie je spojen s jemnými paměťovými a kognitivními obtížemi, nespavostí, celkovým pocitem nevolnosti a změnami osobnosti.

Problémy jako deprese a fibromyalgie jsou však u lidí s boreliózou stejně časté jako v běžné populaci.

Borelióza může způsobit chronickou encefalomyelitidu, která se podobá roztroušené skleróze. Může být progresivní a může zahrnovat kognitivní poruchy, mozkovou mlhu, migrény, problémy s rovnováhou, slabost nohou, neobratnou chůzi, obrnu obličeje, problémy s močovým měchýřem, závratě a bolesti zad. 

Ve vzácných případech může neléčená borelióza způsobit otevřenou psychózu, která bývá chybně diagnostikována jako schizofrenie nebo bipolární porucha. Mohou se objevit záchvaty paniky a úzkosti; také se může objevit bludné chování, včetně somatoformních bludů, někdy doprovázené depersonalizačním nebo derealizačním syndromem, kdy se lidé začnou cítit odtrženi sami od sebe nebo od reality.

Acrodermatitis chronica atrophicans (ACA) je chronické kožní onemocnění pozorované především v Evropě u starších osob. ACA začíná jako červenomodrá skvrna na odbarvené kůži, často na hřbetech rukou nebo nohou. Léze pomalu atrofuje v průběhu několika týdnů nebo měsíců, přičemž kůže je nejprve tenká a vrásčitá a poté, pokud není léčena, zcela suchá a bez vlasů.

Příčina

Lymskou boreliózu způsobují spirochéty, spirálovité bakterie z rodu Borrelia. Spirochéty jsou obklopeny peptidoglykanem a bičíky spolu s vnější membránou podobně jako gramnegativní bakterie. Kvůli svému dvojitému membránovému obalu jsou bakterie rodu Borrelia často mylně označovány jako gramnegativní, přestože se jejich obalové složky od gramnegativních bakterií značně liší. Druhy borélií příbuzné boreliím se souhrnně označují jako Borrelia burgdorferi sensu lato a vykazují velkou genetickou rozmanitost.

B. burgdorferi sensu lato se skládá z 21 blízce příbuzných druhů, ale pouze čtyři z nich jednoznačně způsobují boreliózu: B. mayonii (vyskytuje se v Severní Americe), B. burgdorferi sensu stricto (převažuje v Severní Americe, ale vyskytuje se i v Evropě), B. afzelii a B. garinii (oba převažují v Eurasii). Některé studie také navrhují, že B. bissettii a B. valaisiana mohou někdy infikovat člověka, ale tyto druhy se nezdají být důležitými původci onemocnění.

Přenos

Lymská borelióza je klasifikována jako zoonóza, protože se na člověka přenáší z přirozeného rezervoáru mezi drobnými savci a ptáky prostřednictvím klíšťat, která se živí oběma skupinami hostitelů. Klíšťata rodu Ixodes s tvrdým tělem jsou hlavními přenašeči boreliózy (rovněž přenašeči babesie). Většinu infekcí způsobují klíšťata ve stádiu nymfy, protože jsou velmi malá, a mohou se tak dlouhou dobu nepozorovaně živit. Nymfální klíšťata jsou obvykle velká jako zrnko máku a někdy mají tmavou hlavu a průsvitné tělo. Nebo mohou být nymfální klíšťata tmavší. (Mladší larvální klíšťata jsou velmi zřídka infikována. ) Ačkoli jelení zvěř je preferovaným hostitelem dospělých klíšťat a populace klíšťat je v případě nepřítomnosti jelení zvěře mnohem nižší, klíšťata obecně nezískávají borelie od jelenů, ale získávají je od infikovaných drobných savců, jako je myš bělohubá, a příležitostně od ptáků. Oblasti, kde se borelie vyskytují, se rozšiřují.

Ve středním střevě klíštěte se vnější povrchový protein A (OspA) borélie váže na receptor klíštěte pro OspA, známý jako TROSPA. Když se klíště přisaje, borélie sníží regulaci OspA a zvýší regulaci OspC, dalšího povrchového proteinu. Poté, co bakterie migrují ze středního střeva do slinných žláz, váže se OspC na Salp15, klíštěcí slinný protein, který má zřejmě imunosupresivní účinky, jež posilují infekci. Úspěšná infekce savčího hostitele závisí na bakteriální expresi.

Kousnutí klíštětem často zůstává nepovšimnuto kvůli malé velikosti klíštěte v jeho nymfálním stádiu a také díky sekretu klíštěte, který brání hostiteli pocítit svědění nebo bolest způsobenou kousnutím. Přenos je však poměrně vzácný, pouze asi 1,2 až 1,4 % rozpoznaných kousnutí klíštětem vede k borelióze.

V Evropě je přenašečem klíště obecné (Ixodes ricinus), kterému se také říká klíště ovčí nebo klíště ricinové, v Číně je pravděpodobně nejdůležitějším přenašečem klíště obecné (Ixodes persulcatus), v Severní Americe je na východním pobřeží hlavním přenašečem klíště černonohé neboli jelení (Ixodes scapularis).

Klíště osamělé (Amblyomma americanum), které se vyskytuje na jihovýchodě Spojených států až po Texas, pravděpodobně nepřenáší spirochéty boreliózy, i když se může podílet na příbuzném syndromu zvaném jižní vyrážková nemoc spojená s klíšťaty, který se podobá mírné formě boreliózy.

Na západním pobřeží Spojených států je hlavním přenašečem klíště západní (Ixodes pacificus). Zdá se, že tendence tohoto druhu klíštěte živit se převážně hostitelskými druhy, jako je ještěrka západní, které jsou odolné vůči infekci boréliemi, snižuje přenos boreliózy na západě.

Během těhotenství může dojít k přenosu přes placentu a stejně jako u řady jiných spirochetálních onemocnění je při neléčené infekci možný nepříznivý průběh těhotenství; včasná léčba antibiotiky toto riziko snižuje nebo eliminuje.

Lymeské spirochéty byly nalezeny u hmyzu i klíšťat, zprávy o skutečném přenosu infekce se však zdají být vzácné. DNA boreliových spirochet byla nalezena ve spermatu a mateřském mléce, podle CDC však živé spirochéty nebyly nalezeny v mateřském mléce, moči ani spermatu, a proto se nepřenáší pohlavním stykem.

Koinfekce přenášené klíšťaty

Klíšťata, která přenášejí B. burgdorferi na člověka, mohou přenášet i několik dalších parazitů, například Theileria microti a Anaplasma phagocytophilum, které způsobují onemocnění babeziózou a lidskou granulocytární anaplazmózou (HGA). Mezi lidmi s časnou boreliózou se v závislosti na jejich lokalitě vyskytuje u 2-12 % také HGA a u 2-40 % babesióza. Klíšťata v některých oblastech, včetně zemí podél východního Baltského moře, přenášejí také klíšťovou encefalitidu.

Koinfekce komplikují příznaky boreliózy, zejména diagnostiku a léčbu. Je možné, že klíště je nositelem a přenáší jednu z koinfekcí a nikoli borélie, což ztěžuje a často činí diagnózu nepolapitelnou. Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí zkoumalo 100 klíšťat na venkově v New Jersey a zjistilo, že 55 % klíšťat bylo infikováno alespoň jedním z patogenů.

Patofyziologie

B. burgdorferi se v průběhu onemocnění může šířit po celém těle a byla nalezena v kůži, srdci, kloubech, periferním nervovém systému a centrálním nervovém systému. Mnoho příznaků a symptomů boreliózy je důsledkem imunitní reakce na spirochetu v těchto tkáních.

B. burgdorferi se do kůže dostává kousnutím infikovaného klíštěte rodu Ixodes. Sliny klíštěte, které doprovází spirochetu do kůže během procesu přisátí, obsahují látky, které narušují imunitní odpověď v místě kousnutí, čímž vytvářejí ochranné prostředí, kde se spirocheta může usadit. Spirochéty se v dermis množí a migrují směrem ven. Zánětlivá reakce hostitele na bakterie v kůži způsobuje charakteristickou kruhovou EM lézi. Neutrofily, které jsou nezbytné k odstranění spirochet z kůže, se však v rozvíjející se EM lézi neobjevují v potřebném množství, protože sliny klíštěte inhibují funkci neutrofilů. To umožňuje bakteriím přežít a nakonec se rozšířit do celého těla.

Několik dní až týdnů po kousnutí klíštětem se spirochéty šíří krevním řečištěm do kloubů, srdce, nervového systému a vzdálených míst kůže, kde jejich přítomnost vyvolává rozmanité příznaky diseminovaného onemocnění. Šíření B. burgdorferi napomáhá vazba hostitelské proteázy plazminu na povrch spirochety.

Pokud se bakterie neléčí, může v těle přetrvávat měsíce nebo dokonce roky, a to navzdory produkci protilátek proti B. burgdorferi imunitním systémem. Spirochéty se mohou vyhnout imunitní odpovědi snížením exprese povrchových proteinů, na které se zaměřují protilátky, antigenní variací povrchového proteinu VlsE, inaktivací klíčových složek imunitního systému, jako je komplement, a úkrytem v extracelulární matrix, což může narušit funkci imunitních faktorů.

V mozku může B. burgdorferi vyvolat u astrocytů astrogliózu (proliferaci a následnou apoptózu), což může přispívat k neurodysfunkci. Spirochéty mohou také vyvolat v buňkách hostitele sekreci kyseliny chinolinové, která stimuluje NMDA receptor na nervových buňkách, což může být příčinou únavy a malátnosti pozorované u boreliové encefalopatie. Kromě toho může difúzní patologie bílé hmoty při boreliové encefalopatii narušit spojení šedé hmoty a může být příčinou deficitu pozornosti, paměti, vizuoprostorových schopností, komplexního poznávání a emočního stavu. Onemocnění bílé hmoty může mít větší potenciál pro zotavení než onemocnění šedé hmoty, možná proto, že ztráta neuronů je méně častá. Bylo pozorováno vymizení hyperintenzit bílé hmoty na MRI po léčbě antibiotiky.

Zdá se, že tryptofan, prekurzor serotoninu, je v centrálním nervovém systému snížen u řady infekčních onemocnění, která postihují mozek, včetně boreliózy. Vědci zkoumají, zda je tato sekrece neurohormonu příčinou neuropsychiatrických poruch, které se u některých lidí s boreliózou objevují.

Imunologické studie

Vystavení bakterii borélie během boreliózy pravděpodobně způsobuje dlouhodobou a škodlivou zánětlivou reakci, což je forma autoimunitního onemocnění vyvolaného patogenem. Vznik této reakce může být způsoben určitou formou molekulární mimikry, kdy se borélie vyhýbá zničení imunitním systémem tím, že se podobá normálním částem tělesných tkání.

Chronické příznaky z autoimunitní reakce by mohly vysvětlovat, proč některé příznaky přetrvávají i poté, co byly spirochéty z těla odstraněny. Tato hypotéza může vysvětlovat, proč chronická artritida přetrvává i po léčbě antibiotiky, podobně jako revmatická horečka, ale její širší uplatnění je sporné.

Diagnostika

Lymská borelióza se diagnostikuje na základě příznaků, objektivních fyzikálních nálezů (jako je vyrážka erythema migrans (EM), obrna obličeje nebo artritida), anamnézy možného kontaktu s infikovaným klíštětem a případně laboratorních testů. Lidé s příznaky časné boreliózy by měli podstoupit celkové vyšetření kůže těla na EM vyrážky a měli by být dotázáni, zda se vyrážky typu EM projevily v posledních 1-2 měsících. Přítomnost EM vyrážky a nedávná expozice klíštětem (tj. pobyt venku v pravděpodobném prostředí výskytu klíšťat, kde se borelie vyskytují, do 30 dnů od výskytu vyrážky) jsou pro diagnózu boreliózy dostačující; laboratorní potvrzení není nutné ani doporučené. Většina lidí, kteří se nakazí si klíště ani kousnutí nepamatuje a EM vyrážka nemusí vypadat jako býčí oko (většina EM vyrážek v USA tak nevypadá) ani nemusí být doprovázena žádnými dalšími příznaky. 

V USA se borelióza nejčastěji vyskytuje ve státech Nové Anglie a Středního Atlantiku a v některých částech Wisconsinu a Minnesoty, ale rozšiřuje se i do dalších oblastí. Vysoké riziko boreliózy je také v několika hraničních oblastech Kanady.

V případě absence EM vyrážky nebo anamnézy expozice klíštěti závisí diagnóza boreliózy na laboratorním potvrzení. Bakterie, které způsobují boreliózu, je obtížné pozorovat přímo v tělesných tkáních a také je obtížné a příliš časově náročné je vypěstovat v laboratoři. Nejpoužívanější testy místo toho zjišťují přítomnost protilátek proti těmto bakteriím v krvi. Pozitivní výsledek testu na protilátky sám o sobě neprokazuje aktivní infekci, ale může potvrdit infekci, na kterou je podezření na základě příznaků, objektivních nálezů a anamnézy kontaktu s klíštětem u dané osoby. Vzhledem k tomu, že až 5-20 % běžné populace má protilátky proti boreliím, neměly by být osoby bez anamnézy a příznaků svědčících pro boreliózu testovány na přítomnost protilátek proti boreliím: pozitivní výsledek by byl pravděpodobně falešný, což by mohlo vést ke zbytečné léčbě.

V některých případech, kdy anamnéza, příznaky a symptomy silně nasvědčují časné rozšíření boreliózy, může být zahájena empirická léčba a přehodnocena, jakmile budou k dispozici výsledky laboratorních testů.

Laboratorní vyšetření

Nejpoužívanější metodou pro diagnostiku boreliózy je testování protilátek v krvi metodou ELISA a Western blot. Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) doporučuje dvoustupňový protokol: nejprve se provede citlivý test ELISA, a pokud je pozitivní nebo nejednoznačný, provede se specifičtější test Western blot. Imunitnímu systému trvá určitou dobu, než vytvoří dostatečné množství protilátek. Po začátku boreliové infekce lze obvykle poprvé detekovat protilátky typu IgM a IgG za 2-4 týdny, resp. 4-6 týdnů, a vrcholí za 6-8 týdnů. Když se poprvé objeví EM vyrážka, nemusí být detekovatelné protilátky přítomny. Proto se doporučuje, aby se testování neprovádělo a diagnóza byla založena na přítomnosti EM vyrážky. Do 30 dnů od vzniku podezření na boreliovou infekci lze infekci potvrdit detekcí protilátek IgM nebo IgG; poté se doporučuje uvažovat pouze o protilátkách IgG. Pozitivní výsledek testu IgM a negativní IgG po prvním měsíci infekce obecně svědčí o falešně pozitivním výsledku. Počet IgM protilátek obvykle klesá 4-6 měsíců po infekci, zatímco IgG protilátky mohou zůstat detekovatelné po několik let.

V případě neuroborreliózy lze použít i další testy. V Evropě je neuroborrelióza obvykle způsobena Borrelia garinii a téměř vždy zahrnuje lymfocytární pleocytózu, tj. hustota lymfocytů (buněk bojujících s infekcí) a bílkovin v mozkomíšním moku (CSF) obvykle stoupá na charakteristicky abnormální hodnoty, zatímco hladina glukózy zůstává normální. Imunitní systém navíc produkuje protilátky proti boreliím uvnitř intratekálního prostoru, který obsahuje mozkomíšní mok. Pro definitivní diagnózu neuroborreliózy v Evropě je nutný průkaz pleocytózy a intratekální produkce protilátek lumbální punkcí a analýzou mozkomíšního moku (s výjimkou případů periferní neuropatie spojené s acrodermatitis chronica atrophicans, která je obvykle způsobena Borrelia afzelii a potvrzena vyšetřením protilátek v krvi). V Severní Americe je neuroborrelióza způsobena Borrelia burgdorferi a nemusí být doprovázena stejnými příznaky v mozkomíšním moku; ty potvrzují diagnózu neuroborreliózy centrálního nervového systému (CNS), pokud je pozitivní, ale nevylučují ji, pokud je negativní. Americké pokyny považují analýzu CSF za nepovinnou, pokud se příznaky zdají být omezeny na periferní nervový systém (PNS), např. obrna obličeje bez zjevných příznaků meninigitidy. Na rozdíl od krevních a intratekálních testů na protilátky se testy na pleocytózu CSF po ukončení infekce vrátí do normálu, a proto je lze použít jako objektivní ukazatele úspěšnosti léčby a ústupu onemocnění. Při infekci zahrnující PNS lze k objektivnímu sledování odpovědi na léčbu použít elektromyografii a studie nervového vedení.

U boreliové karditidy se k průkazu abnormalit srdečního vedení používají elektrokardiogramy, zatímco echokardiografie může prokázat dysfunkci myokardu. Ve specifických případech lze použít biopsii a potvrzení buněk borélií v myokardiální tkáni, ale obvykle se neprovádí kvůli riziku ze zákroku.

Byly také vyvinuty testy polymerázové řetězové reakce (PCR) na boreliózu, které detekují genetický materiál (DNA) spirochety boreliózy. Kultivace nebo PCR jsou v současné době prostředky pro zjišťování přítomnosti organismu, protože sérologické studie testují pouze přítomnost protilátek proti boréliím. Výhodou PCR je, že je mnohem rychlejší než kultivace. Testy PCR jsou však náchylné k falešně pozitivním výsledkům, např. detekcí zbytků odumřelých buněk borélií nebo kontaminací vzorku. I při správném provedení vykazuje PCR často falešně negativní výsledky, protože v krvi a mozkomíšním moku (CSF) lze během infekce nalézt jen málo buněk borélií. Testy PCR se proto doporučují pouze ve zvláštních případech, např. při diagnostice lymeské artritidy, protože jde o vysoce citlivý způsob detekce DNA ospA v synoviální tekutině. Ačkoli je citlivost PCR v CSF nízká, lze její použití zvážit v případě podezření na falešně negativní výsledky testů intratekální tvorby protilátek, např. u velmi časné (< 6 týdnů) neuroborreliózy nebo u imunosuprimovaných osob.

Existuje několik dalších forem laboratorního testování na boreliózu, z nichž některé nebyly dostatečně validovány. Antigeny OspA, které živé bakterie borélií vylučují do moči, jsou slibnou technikou, která se v současné době zkoumá. Zkoumá se využití nanočástic pro jejich detekci a OspA byl spojen s aktivními příznaky boreliózy. Vysoké titry buď imunoglobulinu G (IgG), nebo imunoglobulinu M (IgM) protilátek proti antigenům borélií ukazují na onemocnění, ale nižší titry mohou být zavádějící, protože protilátky IgM mohou přetrvávat i po počáteční infekci a protilátky IgG mohou přetrvávat i několik let.

CDC nedoporučuje testy na antigeny v moči, PCR testy v moči, imunofluorescenční barvení na formy B. burgdorferi s deficitem buněčné stěny a testy na transformaci lymfocytů.

Zobrazovací metody

Neurozobrazovací vyšetření je sporné v tom, zda poskytuje specifické vzorce jedinečné pro neuroborreliózu, ale může pomoci při diferenciální diagnostice a při pochopení patofyziologie onemocnění. Ačkoli jsou některé důkazy kontroverzní, ukazují, že některá neurozobrazovací vyšetření mohou poskytnout údaje, které jsou užitečné při diagnostice osoby. Magnetická rezonance (MRI) a jednofotonová emisní počítačová tomografie (SPECT) jsou dva z testů, které mohou identifikovat abnormality v mozku osoby postižené tímto onemocněním. Neurozobrazovací nálezy na MRI zahrnují léze v periventrikulární bílé hmotě, stejně jako zvětšené komory a kortikální atrofii. Tyto nálezy jsou považovány za poněkud nevýjimečné, protože bylo zjištěno, že léze jsou po léčbě antibiotiky reverzibilní. Snímky vytvořené pomocí SPECT ukazují četné oblasti, kde je do kůry a subkortikální bílé hmoty přiváděno nedostatečné množství krve. Je však známo, že snímky SPECT jsou nespecifické, protože zobrazují heterogenní vzorec zobrazení. Abnormality pozorované na snímcích SPECT jsou velmi podobné těm, které se vyskytují u lidí s mozkovými vakovitostmi a Creutzfeldt-Jakobovou chorobou, což je činí spornými.

Diferenciální diagnostika

Bylo zjištěno, že ambulantní kliniky chybně diagnostikují 23-28 % vyrážek Erythema migrans (EM) a 83 % dalších objektivních projevů časné boreliózy. 

EM vyrážky jsou často chybně diagnostikovány jako kousnutí pavoukem, cellulitis (zánět podkoží) nebo pásový opar. Mnoho chybných diagnóz je připisováno rozšířenému mylnému názoru, že EM vyrážky by měly vypadat jako býčí oko. Ve skutečnosti jsou klíčovými rozlišovacími znaky EM vyrážky rychlost a rozsah, v jakém se rozšiřuje, resp. až 2-3 cm/den a průměr nejméně 5 cm a v 50 % případů více než 16 cm. Vyrážka se rozšiřuje směrem od svého středu, který může, ale nemusí vypadat jinak nebo být od zbytku vyrážky oddělen prstencovitým projasněním. Ve srovnání s vyrážkami EM se pavoučí kousnutí častěji vyskytují na končetinách, bývají bolestivější a svědí nebo otékají a některá mohou způsobit nekrózu (zapadající tmavě modrou skvrnu odumřelé kůže). Cellulitis se nejčastěji rozvíjí kolem rány nebo vředu, zřídkakdy je kruhového tvaru a je pravděpodobnější, že bude oteklá a citlivá. EM vyrážky se často objevují na místech, která jsou pro cellulitis neobvyklá, jako je podpaží, třísla, břicho nebo pod kolenem. Podobně jako borelióza začíná pásový opar často bolestí hlavy, horečkou a únavou, po nichž následuje bolest nebo necitlivost. Na rozdíl od boreliózy však u pásového oparu po těchto příznacích obvykle následuje výskyt vyrážky složené z mnoha malých puchýřků podél nervového dermatomu a pásový opar lze také potvrdit rychlými laboratorními testy.

Obličejová obrna způsobená boreliózou (LDFP) je často chybně diagnostikována jako Bellova obrna. Ačkoli Bellova obrna je nejčastějším typem jednostranné obrny obličeje (asi 70 % případů), LDFP může představovat asi 25 % případů obrny obličeje v oblastech, kde je borelióza běžná. Ve srovnání s LDFP postihuje Bellova obrna mnohem méně často obě strany obličeje. Přestože LDFP a Bellova obrna mají podobné příznaky a v případě neléčení se vyvíjejí podobně, léčba kortikosteroidy je pro Bellovu obrnu prospěšná, zatímco pro LDFP je škodlivá. Nedávná anamnéza expozice pravděpodobnému výskytu klíšťat v teplejších měsících, EM vyrážka, příznaky podobné viróze, jako je bolest hlavy a horečka, a/nebo obrna na obou stranách obličeje by měly být vyhodnoceny z hlediska pravděpodobnosti LDFP; pokud je více než minimální, měla by být zahájena empirická léčba antibiotiky bez kortikosteroidů a po dokončení laboratorních testů na boreliózu by měla být přehodnocena.

Na rozdíl od virové meningitidy nemá boreliová lymfocytární meningitida tendenci vyvolávat horečku, trvá déle a recidivuje. Lymfocytární meningitida je také charakteristická tím, že se případně vyskytuje současně s EM vyrážkou, obrnou obličeje nebo poruchami zraku a má mnohem nižší procento polymorfonukleárních leukocytů v mozkomíšním moku.

Boreliová radikulopatie postihující končetiny je často chybně diagnostikována jako radikulopatie způsobená útlakem nervových kořenů, například ischias. Ačkoli většina případů radikulopatie je kompresivní a odeznívá při konzervativní léčbě (např. klid) během 4-6 týdnů, pokyny pro léčbu radikulopatie doporučují nejprve vyhodnotit rizika jiných možných příčin, které jsou sice méně časté, ale vyžadují okamžitou diagnózu a léčbu, včetně infekcí, jako je borelióza a pásový opar. Anamnéza venkovních aktivit v pravděpodobných místech výskytu klíšťat v posledních 3 měsících, po nichž případně následovala vyrážka nebo příznaky podobné viróze, a současná bolest hlavy, jiné příznaky lymfatické meningitidy nebo obrny obličeje by vedly k podezření na boreliózu a doporučení sérologického vyšetření a lumbální punkce pro potvrzení.

Boreliová radikulopatie postihující trup může být chybně diagnostikována jako spousta jiných onemocnění, například divertikulitida a akutní koronární syndrom. Diagnostika pozdního stadia boreliózy je často komplikována mnohostranným projevem a nespecifickými příznaky, což jednoho autora přimělo k označení boreliózy jako nového "velkého imitátora". Borelióza může být chybně diagnostikována jako roztroušená skleróza, revmatoidní artritida, fibromyalgie, chronický únavový syndrom, lupus, Crohnova choroba, HIV nebo jiná autoimunitní a neurodegenerativní onemocnění. Vzhledem k tomu, že všichni lidé s infekcí v pozdějším stadiu budou mít pozitivní test na protilátky, mohou jednoduché krevní testy vyloučit boreliózu jako možnou příčinu příznaků dané osoby.

Prevence

Kousnutí klíštětem lze předejít tím, že se vyhnete pobytu v místech, kde se klíšťata mohou vyskytovat, nebo jej zkrátíte, a že budete dodržovat bezpečnostní opatření při pobytu v těchto místech i při odchodu z nich.

Většina boreliových infekcí u lidí je způsobena kousnutím nymfou Ixodes v období od dubna do září. Klíšťata dávají přednost vlhkým, zastíněným místům v lesích, keřích, vysoké trávě a listí nebo hromadách dřeva. Hustota klíšťat bývá nejvyšší v lesích, následují neudržované okraje mezi lesy a trávníky (asi o polovinu nižší), okrasné rostliny a trvalé půdní porosty (asi čtvrtinová) a trávníky (asi 30krát nižší). Larvy a nymfy Ixodes bývají hojné také v místech, kde myši hnízdí, jako jsou kamenné zdi a dřevěné kmeny. Larvy a nymfy Ixodes obvykle čekají na potenciální hostitele na listech nebo trávě blízko země s nataženými předními končetinami; když se hostitel otře o jeho končetiny, klíště se rychle přichytí a leze na hostitele a hledá místo na kůži, kde by se zakouslo. V severovýchodní části Spojených států se odhaduje, že 69 % případů kousnutí klíštětem se odehrává v obytných domech, 11 % ve školách nebo táborech, 9 % v parcích nebo rekreačních oblastech, 4 % v práci, 3 % při lovu a 4 % v jiných oblastech. Mezi činnosti spojené s kousnutím klíštětem v okolí obydlí patří práce na zahradě, čištění křoví, zahradničení, hraní si na dvoře a pouštění psů nebo koček, kteří se pohybují venku v zalesněných nebo travnatých oblastech. V parcích dochází ke kousnutí klíštětem často při pěší turistice nebo kempování. Chůze po posekaném trávníku nebo uprostřed stezky bez dotyku přilehlého porostu je méně riziková než plazení nebo sezení na kmeni nebo kamenné zídce. Domácí zvířata by se neměla volně pohybovat v místech pravděpodobného výskytu klíšťat.

CDC doporučuje preventivně namočit nebo postříkat oblečení, obuv a kempinkové vybavení, jako jsou stany, batohy a spací pytle, 0,5% roztokem permethrinu a před použitím je pověsit, aby uschly. Permethrin je bez zápachu a bezpečný pro člověka, ale vysoce toxický pro klíšťata. Po pouhých 10-20 sekundách lezení po textilii ošetřené permethrinem jsou nymfy klíšťat podrážděné a odpadávají nebo hynou. Uzavřená obuv a ponožky ošetřené permethrinem snižují 74krát počet kousnutí nymf, které se poprvé dotknou boty osoby, jež má na sobě rovněž ošetřené šortky (protože nymfy obvykle hledají u země, jedná se o typický scénář kontaktu). Lepší ochrany lze dosáhnout zastrčením kalhot (kalhot) ošetřených permethrinem do ošetřených ponožek a ošetřeného trička s dlouhým rukávem do kalhot, aby se minimalizovaly mezery, kterými by se klíště mohlo dostat na kůži uživatele. Světlé oblečení může usnadnit spatření klíšťat a jejich odstranění před zakousnutím. Bylo zjištěno, že vojenské uniformy a uniformy pracovníků v přírodě ošetřené permethrinem snižují počet případů kousnutí o 80-95 %. Ochrana permethrinem trvá několik týdnů nošení a praní u výrobků ošetřených zákazníky a až 70 praní u výrobků ošetřených v továrně. Permethrin by se neměl používat na lidskou pokožku, spodní prádlo ani na kočky.

Agentura EPA doporučuje pro použití na exponované pokožce několik repelentů proti klíšťatům, včetně DEET, pikaridinu, IR3535 (derivát aminokyseliny beta-alaninu), oleje z citronového eukalyptu (OLE, přírodní sloučenina) a účinné látky OLE para-menthane-diol (PMD). Na rozdíl od permethrinu repelenty klíšťata odpuzují, ale nezabíjejí, chrání pouze několik hodin po aplikaci a mohou být smyty potem nebo vodou. Nejoblíbenějším repelentem je v USA DEET a v Evropě pikaridin. Na rozdíl od DEET je pikaridin bez zápachu a je méně pravděpodobné, že bude dráždit pokožku nebo poškozovat látky či plasty. Repelenty s vyšší koncentrací mohou působit déle, ale nejsou účinnější; proti klíšťatům může 20% pikaridin působit 8 hodin oproti 55-98,11% DEET po dobu 5-6 hodin nebo 30-40% OLE po dobu 6 hodin. Repelenty by se neměly používat pod oblečením, na oči, ústa, rány nebo pořezání a na děti mladší 2 měsíců (3 roky u OLE nebo PMD). Pokud se používá opalovací krém, repelent by se měl nanášet na něj. Repelenty by se neměly stříkat přímo na obličej, ale měly by se nastříkat na ruku a poté rozetřít po obličeji.

Po příchodu do místnosti je třeba zkontrolovat oblečení, výstroj a domácí zvířata, zda v nich nejsou klíšťata. Oblečení lze vložit na 10 minut do horké sušičky, aby se klíšťata zničila (pouhé praní nebo teplá sušička nestačí). Co nejrychlejší osprchování, vyhledání klíšťat po celém těle a jejich odstranění snižuje riziko infekce. Nenakousnuté nymfy klíštěte jsou velké jako zrnko máku, ale den nebo dva po zakousnutí a přisátí na člověka vypadají jako malý krvavý puchýřek. Zvláště pečlivě je třeba kontrolovat následující místa: podpaží, mezi nohama, zadní strana kolene, pupek, trup a u dětí uši, krk a vlasy.

Odstranění klíšťat

Přisátá klíšťata je třeba neprodleně odstranit. Riziko infekce se zvyšuje s dobou přisátí, ale v Severní Americe je riziko boreliózy malé, pokud je klíště odstraněno do 36 hodin. CDC doporučuje vložit pinzetu s jemným hrotem mezi kůži a klíště, velmi pevně uchopit a zavřenou pinzetu vytáhnout přímo z kůže, aniž by se klíště kroutilo, trhalo, mačkalo nebo drtilo. Po odstranění klíštěte by měly být pinzetou odstraněny všechny části klíštěte, které zůstaly v kůži, pokud je to možné. Ránu a ruce je pak třeba očistit alkoholem nebo vodou a mýdlem. Klíště lze zlikvidovat vložením do nádoby s alkoholem, do uzavřeného sáčku, izolepou nebo spláchnutím do záchodu. Kousnutá osoba by si měla zapsat, kde a kdy ke kousnutí došlo, aby o tom mohla informovat lékaře, pokud se u ní v následujících několika týdnech objeví vyrážka nebo příznaky podobné chřipce. CDC doporučuje nepoužívat na klíště prsty, lak na nehty, vazelínu ani teplo, abyste se ho pokusili odstranit.

V Austrálii, kde je klíště australské paralyzující rozšířené, Australasijská společnost klinické imunologie a alergologie doporučuje nepoužívat k odstranění klíštěte pinzetu, protože v případě alergie by mohlo dojít k anafylaxi. Místo toho je třeba na klíště nastříkat přípravek, který způsobí jeho zmrznutí a následné odpadnutí. Lékař by použil tekutý dusík, ale místo toho lze použít přípravky dostupné v lékárnách na zmrazení bradavic. Další metoda pocházející z Austrálie spočívá v použití asi 20 cm zubní nitě nebo rybářského vlasce, na který se pomalu uváže uzel mezi kůží a klíštětem a poté se klíště od kůže odtáhne.

Preventivní antibiotika

Riziko přenosu infekce se zvyšuje s délkou přisátí klíštěte. Je zapotřebí 36 až 48 hodin od přisátí, aby se bakterie způsobující boreliózu dostaly z vnitřku klíštěte do jeho slin. Pokud je na člověku nalezeno přisáté klíště jelení zvěře, u kterého je dostatečně pravděpodobné, že přenáší borélie, a je odstraněno, a pokud je klíště přisáté 36 hodin nebo je přisáté, může jednorázová dávka doxycyklinu podaná během 72 hodin po odstranění snížit riziko boreliózy. Obecně se nedoporučuje u všech kousnutých osob, protože rozvoj infekce je vzácný: asi 50 kousnutých osob by muselo být takto léčeno, aby se zabránilo jednomu případu erythema migrans (tj. typické vyrážce, která se vyskytuje asi u 70-80 % infikovaných osob).

Zahradní úpravy

Riziko kousnutí klíštětem na zahradách obytných domů může snížit několik způsobů úpravy krajiny. Trávník by se měl udržovat posekaný, měl by se odstraňovat listový odpad a plevel a mělo by se zamezit používání půdopokryvných rostlin. Lesní porosty, keře, kamenné zídky a hromady dřeva by měly být od trávníku odděleny 3 stopy širokou kamennou nebo štěpkovou bariérou. Bez vegetace na bariéře nebudou mít klíšťata tendenci ji překračovat; lze ji také postříkat akaricidy k hubení klíšťat. Na sluncem ozářenou zónu chránící klíšťata ve vzdálenosti nejméně 9 stop od zábrany by se měla soustředit lidská činnost na dvoře, včetně případných teras, dětských hřišť a zahradnictví. Na zemi pod terasami a dětskými hřišti mohou být použity materiály, jako jsou dřevěné palubky, beton, cihly, štěrk nebo štěpka, aby zde klíšťata nebyla. K udržení srnčí zvěře v bezpečné zóně proti klíšťatům může být přidán 8 stop vysoký plot.

Expozice na pracovišti

Pracovníci pracující venku jsou ohroženi boreliózou, pokud pracují na místech s infikovanými klíšťaty. Patří sem stavebnictví, terénní úpravy, lesnictví, mýcení křovin, zeměměřičství, zemědělství, práce na železnici, práce na ropných polích, práce na inženýrských sítích, práce v parcích nebo při správě volně žijících zvířat. Největšímu riziku vystavení infikovaným klíšťatům jsou vystaveni pracovníci v severovýchodních a severovýchodních státech USA. Klíšťata mohou na pracovníky v těchto a dalších regionech země přenášet i jiná onemocnění přenášená klíšťaty. Na pracovištích s lesy, křovinami, vysokou trávou nebo listím se pravděpodobně vyskytuje více klíšťat. Pracovníci pracující venku by se měli nejvíce chránit na konci jara a v létě, kdy jsou mladá klíšťata nejaktivnější.

Hostitelská zvířata

Lymskou boreliózu a další nemoci přenášené klíšťaty jeleními lze někdy omezit výrazným snížením populace jelenovitých, na nichž je závislé krmení a rozmnožování dospělých klíšťat. Počet případů lymské boreliózy klesl po eradikaci jelenů na ostrově Monhegan ve státě Maine a po regulaci jelenů v Mumford Cove ve státě Connecticut. Je třeba poznamenat, že likvidace jelenů může vést k dočasnému zvýšení hustoty klíšťat.

Například v USA může snížení populace jelenů na úroveň 8 až 10 jelenů na čtvereční míli (ze současných 60 a více jelenů na čtvereční míli v oblastech země s nejvyšším výskytem boreliózy) snížit počet klíšťat a omezit šíření boreliózy a dalších nemocí přenášených klíšťaty. Takové drastické snížení však může být v mnoha oblastech velmi obtížné a nízká až střední hustota jelenů nebo jiných velkých savců může i nadále poskytovat dostatek potravy pro dospělá klíšťata, aby se udržela vysoká hustota larev. Rutinní veterinární kontrola klíšťat domácích zvířat, včetně hospodářských zvířat, pomocí akaricidů může přispět ke snížení expozice lidí klíšťatům.

V Evropě bylo známými rezervoáry (zásobníky) Borrelia burgdorferi 9 malých savců, 7 středně velkých savců a 16 druhů ptáků (včetně vrubozobých, mořských ptáků a bažantů). Tato zvířata zřejmě přenášejí spirochéty na klíšťata a podílejí se tak na přirozené cirkulaci B. burgdorferi v Evropě. Podezření padá také na myš domácí a další druhy drobných hlodavců, zejména ve východní Evropě a v Rusku. "Rezervoárovým druhem, který obsahuje nejvíce patogenů, je srnec obecný (Capreolus capreolus); "nezdá se, že by sloužil jako hlavní rezervoár B. burgdorferi", domnívali se Jaenson & al. (1992) (nekompetentní hostitel pro B. burgdorferi a virus klíšťové encefalitidy), ale je důležitý pro výživu klíšťat, stejně jako jeleni a divoká prasata (Sus scrofa), u nichž byla identifikována jedna rickettsie a tři druhy borélií", přičemž u srnců je vysoké riziko koinfekce. Nicméně v roce 2000 byly u srnčí zvěře v Evropě "identifikovány dva druhy rickettsií a dva druhy borélií".

Očkování

Společnost SmithKline Beecham vyvinula rekombinantní vakcínu proti borelióze založenou na vnějším povrchovém proteinu A (ospA) B. burgdorferi. V klinických studiích, kterých se zúčastnilo více než 10 000 osob, bylo zjištěno, že vakcína s názvem LYMErix poskytuje ochrannou imunitu proti boreliím u 76 % dospělých a 100 % dětí, a to pouze s mírnými nebo středně závažnými a přechodnými nežádoucími účinky. Na základě těchto studií byla vakcína LYMErix 21. prosince 1998 schválena Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv (FDA).

Po schválení vakcíny se její zavádění do klinické praxe z různých důvodů, včetně její ceny, která často nebyla hrazena pojišťovnami, zpomalilo. Následně stovky příjemců vakcíny hlásily, že se u nich objevily autoimunitní a jiné nežádoucí účinky. S podporou některých skupin na ochranu práv byla podána řada hromadných žalob proti společnosti GlaxoSmithKline, které tvrdily, že vakcína tyto zdravotní problémy způsobila. Tyto žaloby byly prošetřeny Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv a Centrem pro kontrolu nemocí, které nezjistily žádnou souvislost mezi vakcínou a autoimunitními stížnostmi.

Navzdory nedostatku důkazů o tom, že stížnosti byly způsobeny vakcínou, prodej prudce klesl a společnost GlaxoSmithKline v únoru 2002 stáhla vakcínu LYMErix z amerického trhu v souvislosti s negativní medializací a obavami z vedlejších účinků vakcíny. Osud vakcíny LYMErix byl v lékařské literatuře popsán jako "varovný příběh"; v redakčním článku v časopise Nature bylo stažení vakcíny LYMErix uvedeno jako příklad toho, že "nepodložené obavy veřejnosti vyvíjejí na vývojáře vakcín tlak, který jde nad rámec rozumných úvah o bezpečnosti". Původní vývojář vakcíny OspA z Institutu Maxe Plancka řekl časopisu Nature: "To jen ukazuje, jak iracionální může svět být ...". Pro stažení první vakcíny OspA LYMErix neexistovalo žádné vědecké opodstatnění."

Vakcíny byly vytvořeny a schváleny pro prevenci boreliózy u psů. V současné době jsou k dispozici tři vakcíny proti borelióze. Vakcína LymeVax, formulovaná společností Fort Dodge Laboratories, obsahuje neporušené mrtvé spirochéty, které vystavují hostitele působení organismu. Galaxy Lyme, vakcína společnosti Intervet-Schering-Plough, je zaměřena na proteiny OspC a OspA. Protilátky OspC zabíjejí všechny bakterie, které nebyly usmrceny protilátkami OspA. Rekombinantní borelióza pro psy, kterou připravila společnost Merial, vytváří protilátky proti proteinu OspA, takže klíště, které se přisaje na očkovaného psa, nasaje krev plnou protilátek proti OspA, které usmrtí spirochéty ve střevě klíštěte dříve, než se přenesou na psa.

Kandidátní vakcíně VLA15 založené na podjednotkách hexavalentního proteinu (OspA) udělil americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv v roce 2017 označení "zrychlený postup", což umožní její další studium.

Léčba

Základní léčbou jsou antibiotika. Konkrétní přístup k jejich užívání závisí na postiženém jedinci a stadiu onemocnění. U většiny osob s časnou lokalizovanou infekcí se jako první volba všeobecně doporučuje perorální podávání doxycyklinu, který je účinný nejen proti bakteriím borélií, ale i proti řadě dalších onemocnění přenášených klíšťaty. Lidé užívající doxycyklin by se měli vyhýbat pobytu na slunci kvůli vyššímu riziku popálenin. Doxycyklin je kontraindikován u dětí mladších osmi let a u těhotných nebo kojících žen; alternativami k doxycyklinu jsou amoxicilin, cefuroxim axetil a azitromycin. Azitromycin se doporučuje pouze v případě nesnášenlivosti ostatních antibiotik. Standardní léčba cellulitis (zánět podkoží) cefalexinem, není u boreliózy vhodná. Pokud není jasné, zda je vyrážka způsobena boreliózou nebo cellulitisem, IDSA doporučuje léčbu cefuroximem nebo amoxicilinem/kyselinou klavulanovou, protože ty jsou účinné proti oběma infekcím. Jedinci s časnou diseminovanou nebo pozdní boreliovou infekcí mohou mít symptomatické srdeční onemocnění, boreliovou artritidu nebo neurologické příznaky, jako je obrna obličeje, radikulopatie, meningitida nebo periferní neuropatie. V těchto případech se jako první volba doporučuje intravenózní podání ceftriaxonu; jako alternativy jsou k dispozici cefotaxim a doxycyklin. 

Léčebné režimy u boreliózy se pohybují od 14 dnů u časného lokalizovaného onemocnění, přes 14-21 dnů u časného diseminovaného onemocnění až po 14-28 dnů u pozdního diseminovaného onemocnění. 

Neurologické komplikace boreliózy lze léčit doxycyklinem, protože se může užívat ústy a má nižší náklady, i když v Severní Americe jsou důkazy o účinnosti pouze nepřímé. V případě neúspěchu doporučují směrnice ústup injekčním ceftriaxonem. 

Několik měsíců po léčbě boreliové artritidy, pokud otok kloubů přetrvává nebo se vrací, lze zvážit druhé kolo podávání antibiotik; v případě špatné odpovědi na perorální antibiotika se pro ústup léčby upřednostňují intravenózní antibiotika. Mimo tento případ se dlouhodobý antibiotický režim trvající déle než 28 dní nedoporučuje, protože žádné důkazy neprokazují jeho účinnost. Hladiny protilátek IgM a IgG mohou být zvýšené po několik let i po úspěšné léčbě antibiotiky. Jelikož hladiny protilátek nevypovídají o úspěšnosti léčby, jejich testování se nedoporučuje.

Obličejová obrna může ustoupit bez léčby; doporučuje se však léčba antibiotiky, aby se zastavily další boreliové komplikace. Kortikosteroidy se při obrně obličeje způsobené boreliózou nedoporučují. U osob s obrnou obličeje se doporučuje časté používání umělých slz při bdění, masti a náplasti nebo zalepení oka při spánku.

Přibližně třetina lidí s boreliovou karditidou potřebuje dočasný kardiostimulátor, dokud se jejich porucha vedení srdce nevyřeší, a 21 % musí být hospitalizováno. Boreliová karditida by neměla být léčena kortikosteroidy.

Lidé s boreliovou artritidou by měli omezit míru fyzické aktivity, aby nedošlo k poškození postižených kloubů, a v případě kulhání by měli používat berle. Bolest spojenou s boreliózou lze léčit nesteroidními protizánětlivými léky (NSAID). U boreliové artritidy, která je léčena antibiotiky, se nedoporučují kortikosteroidní kloubní injekce. O lidech s boreliovou artritidou léčených intravenózními antibiotiky nebo dvouměsíčním podáváním perorálních antibiotik, kteří mají dva měsíce po léčbě nadále otoky kloubů a mají negativní PCR test na přítomnost DNA borélií v synoviální tekutině, se říká, že mají antibiotikům odolnou boreliovou artritidu; ta je častější po infekci určitými kmeny borélií u lidí s určitými genetickými a imunologickými charakteristikami. Antibioticky refrakterní boreliová artritida může být symptomaticky léčena pomocí NSAID, chorobu modifikujících antirevmatik (DMARDs) nebo artroskopické synovektomie. U dospělých se po vyřešení boreliové artritidy doporučuje fyzikální terapie.

Osoby, které se léčí, by měly být poučeny o tom, že je možná reinfekce a jak jí předcházet.

Prognóza

Typický první příznak boreliózy, vyrážka erythema migrans (EM), ustupuje během několika týdnů i bez léčby. U neléčených lidí se však infekce často rozšíří do nervového systému, srdce nebo kloubů a může způsobit trvalé poškození tělesných tkání.

Nejlepší vyhlídky mají lidé, kteří dostanou doporučenou antibiotickou léčbu do několika dnů od výskytu počáteční EM vyrážky. Uzdravení nemusí být úplné nebo okamžité. Procento lidí, kteří dosáhnou úplného uzdravení, se ve Spojených státech zvyšuje z přibližně 64-71 % na konci léčby EM vyrážky na přibližně 84-90 % po 30 měsících; v Evropě je hlášeno vyšší procento. K selhání léčby, tj. přetrvávání původních nebo výskytu nových příznaků onemocnění, dochází pouze u několika málo osob. Zbývající osoby jsou považovány za vyléčené, ale nadále pociťují subjektivní příznaky, např. bolesti kloubů nebo svalů nebo únavu. Tyto příznaky jsou obvykle mírné a nezpůsobují invaliditu.

U osob léčených až po projevech onemocnění nervového systému může kromě subjektivních příznaků skončit i objektivní neurologický deficit. V Evropě bylo v průměru 32-33 měsíců po počátečních příznacích boreliózy u lidí léčených převážně doxycyklinem v dávce 200 mg po dobu 14-21 dnů procento lidí s přetrvávajícími příznaky mnohem vyšší mezi těmi, u nichž byla diagnostikována neuroborrelióza (50 %), než mezi těmi, u nichž se objevila pouze EM vyrážka (16 %). V jiné evropské studii byly 5 let po léčbě neuroborreliózy přetrvávající příznaky méně časté u dětí (15 %) než u dospělých (30 %) a u dospělých byly méně časté u osob léčených do 30 dnů od prvního příznaku (16 %) než u osob léčených později (39 %); mezi osobami s přetrvávajícími příznaky mělo 54 % omezené denní aktivity a 19 % bylo na nemocenské nebo v pracovní neschopnosti.

Některé údaje naznačují, že přibližně 90 % boreliových obrn obličeje léčených antibiotiky se plně zotaví v průměru 24 dní po objevení a většina ostatních se zotaví jen s mírnými abnormalitami. V Evropě však 41 % osob léčených pro obrnu obličeje mělo při následném sledování až po 6 měsících další přetrvávající příznaky, včetně 28 % s necitlivostí nebo změněným vnímáním a 14 % s únavou nebo problémy s koncentrací. Ochrnutí na obou stranách obličeje je spojeno s horší a delší dobou do zotavení. Historické údaje naznačují, že neléčené osoby s obrnami obličeje se zotavují téměř stejně rychle, ale 88 % z nich má následně boreliovou artritidu. Jiné výzkumy ukazují, že synkinéza (mimovolný pohyb obličejového svalu při dobrovolném pohybu jiného svalu) se může projevit až 6-12 měsíců poté, co se zdá, že obrna obličeje ustoupila, protože poškozené nervy dorůstají a někdy se napojují na nesprávné svaly. Synkineze je spojena s užíváním kortikosteroidů. Při dlouhodobějším sledování se 16-23 % boreliových obrn obličeje plně nezotaví.

V Evropě musela být přibližně čtvrtina osob s Bannwarthovým syndromem (boreliová radikulopatie a lymfocytární meningitida) léčených intravenózním ceftriaxonem po dobu 14 dnů v průměru 30 dnů od prvních příznaků po 3-6 měsících přeléčena z důvodu neuspokojivé klinické odpovědi nebo přetrvávajících objektivních markerů infekce v mozkomíšním moku; po 12 měsících se 64 % pacientů plně zotavilo, 31 % mělo mírné nebo zřídkavé příznaky, které nevyžadovaly pravidelné užívání analgetik, a 5 % mělo příznaky, které byly invalidizující nebo vyžadovaly značné užívání analgetik. Nejčastějšími přetrvávajícími příznaky, které nezpůsobují invaliditu byly bolest hlavy, únava, změna citlivosti, bolesti kloubů, poruchy paměti, malátnost, radikulární bolesti, poruchy spánku, bolesti svalů a poruchy soustředění. Mezi přetrvávající invalidizující příznaky patřila obrna obličeje a jiné pohybové poruchy.

Zotavení z pozdní neuroborreliózy bývá delší a méně úplné než z časné neuroborreliózy, pravděpodobně kvůli nevratnému neurologickému poškození.

Přibližně u poloviny osob s lymeskou karditidou dojde k úplné srdeční blokádě, která však obvykle do týdne odezní. Ostatní abnormality boreliového srdečního vedení ustupují obvykle do 6 týdnů. Asi 94 % lidí se plně uzdraví, ale 5 % potřebuje trvalý kardiostimulátor a 1 % skončí s trvalou srdeční blokádou (skutečné procento může být vyšší kvůli nerozpoznaným případům). Lymeské komplikace myokardu jsou obvykle mírné a spontánně odezní. V některých případech však může být boreliová karditida smrtelná.

Doporučená antibiotická léčba je účinná přibližně v 90 % případů boreliové artritidy, i když může trvat několik měsíců, než zánět ustoupí, a často je nutné druhé kolo antibiotické léčby. Lymeská artritida refrakterní na antibiotika také nakonec ustoupí, obvykle do 9-14 měsíců (rozmezí 4 měsíce až 4 roky); DMARDs nebo synovektomie mohou zotavení urychlit.

Opětovné nakažení není neobvyklé. V americké studii se u 6-11 % osob léčených pro EM vyrážku objevila do 30 měsíců další EM vyrážka. Druhá vyrážka je obvykle způsobena infekcí jiným kmenem borélií.

U lidí, kteří mají nespecifické subjektivní příznaky, jako je únava, bolesti kloubů a svalů nebo kognitivní obtíže, po dobu delší než šest měsíců po doporučené léčbě boreliózy, se hovoří o post-boreliovém syndromu (PTLDS). Jeho symptomy se dají zaměnit s širokou škálou onemocnění. Proč se u některých pacientů PTLDS vyskytuje, není známo. Někteří odborníci se domnívají, že Borrelia burgdorferi může vyvolat "autoimunitní" reakci způsobující příznaky, které trvají i dlouho po odeznění samotné infekce. Je známo, že autoimunitní reakce se objevují i po jiných infekcích, včetně kampylobakterové (Guillainův-Barrého syndrom), chlamydiové (Reiterův syndrom) a streptokokové (revmatické onemocnění srdce). Jiní předpokládají, že PTLDS je důsledkem přetrvávající, ale obtížně zjistitelné infekce nebo, že příznaky PTLDS jsou způsobeny jinými příčinami, které nesouvisejí s infekcí Borrelia burgdorferi.

Bohužel neexistuje žádná ověřená léčba PTLDS. Ačkoli krátkodobá léčba antibiotiky je osvědčeným lékem na časnou boreliózu, jejich dlouhodobé užívání nemá na zlepšení žádný efekt. A u nejednoho pacienta dlouhodobé užívání antibiotik vede ke zhoršení zdravotního stavu, vzniku nových, často vážných onemocnění a i ke smrti. Pokud zvažujete dlouhodobou léčbu antibiotiky kvůli přetrvávajícím příznakům spojeným s infekcí boreliózou, poraďte se se svým lékařem o možných rizicích takové léčby. Zvláště pokud se u vás vyskytují i jiná onemocnění. Fibromyalgici by měli užívat antibiotika jen v nezbytných případech a pouze krátkodobě.

Pacienti s PTLDS se obvykle časem zlepší, ale může trvat mnoho měsíců, než se budou cítit zcela dobře.

https://www.cdc.gov/lyme/postLDS/index.html

https://www.osel.cz/11566-lze-lecit-pretrvavajici-potize-po-lymske-borelioze.html

Epidemiologie

Borelióza se pravidelně vyskytuje v oblastech mírného pásma severní polokoule.
Afrika
V severní Africe byla B. burgdorferi sensu lato zjištěna v Maroku, Alžírsku, Egyptě a Tunisku. Lymeská borelióza v subsaharské Africe není v současné době známa, ale existují důkazy, že se může vyskytovat u lidí v této oblasti. Hojný výskyt hostitelů a přenašečů klíšťat by přispěl k rozšíření lymské boreliózy v Africe. Ve východní Africe byly v Keni hlášeny dva případy boreliózy.
Asie
Klíšťata infikovaná B. burgdorferi sensu lato se stále častěji objevují v Japonsku a také v severozápadní Číně, Nepálu, Thajsku a na dálném východě Ruska. Borelie byly izolovány také v Mongolsku.
Evropa
V Evropě je borelióza způsobena infekcí jedním nebo více patogenními evropskými genospecies spirochéty B. burgdorferi sensu lato, které přenáší především klíště Ixodes ricinus. Případy klíšťat infikovaných B. burgdorferi sensu lato se vyskytují převážně ve střední Evropě, zejména ve Slovinsku a Rakousku, ale byly izolovány téměř ve všech zemích kontinentu. Počet případů v jižní Evropě, jako je Itálie a Portugalsko, je mnohem nižší.
Spojené království
Ve Spojeném království počet laboratorně potvrzených případů boreliózy od zavedení dobrovolného hlášení v roce 1986, kdy bylo ve Spojeném království a Irské republice dohromady zaznamenáno 68 případů, neustále stoupá. Ve Spojeném království bylo v roce 1988 potvrzeno 23 případů a v roce 1990 19 případů, ale v roce 2009 již 973 a v roce 2010 953 případů. Předběžné údaje za první tři čtvrtletí roku 2011 ukazují 26% nárůst oproti stejnému období roku 2010. Předpokládá se však, že skutečný počet případů je podstatně vyšší, než naznačují výše uvedená čísla, přičemž britská Agentura pro ochranu zdraví odhaduje, že ročně se vyskytne 2 000 až 3 000 případů (přičemž v průměru je asi 15 % infekcí získáno v zahraničí), zatímco Dr. Darrel Ho-Yen, ředitel Skotské referenční laboratoře pro toxoplasmu a Národní testovací služby pro boreliózu, se domnívá, že počet potvrzených případů by měl být vynásoben deseti, "aby se zohlednily nesprávně diagnostikované případy, testy poskytující falešné výsledky, nemocní, kteří nebyli testováni, lidé, kteří jsou nakaženi, ale nevykazují příznaky, neoznámení a nakažení jedinci, kteří se neporadí s lékařem". "
Přestože je lymská borelióza (infekce Borrelia burgdorferi) ve Skotsku od ledna 1990 nemocí podléhající hlášení, která by tedy měla být hlášena na základě klinického podezření, předpokládá se, že mnoho praktických lékařů o tomto požadavku neví. Povinné hlášení, omezené pouze na výsledky laboratorních testů, bylo zavedeno v celém Spojeném království v říjnu 2010 na základě nařízení o ochraně zdraví (oznamování) z roku 2010.
Přestože je větší počet případů boreliózy v New Forest, na Salisburské planině, v Exmooru, v South Downs, v částech Wiltshire a Berkshire, v Thetfordském lese a na západním pobřeží a ostrovech Skotska, jsou infikovaná klíšťata rozšířená a lze je nalézt i v londýnských parcích. Zpráva z roku 1989 zjistila, že 25 % lesních dělníků v New Forest bylo séropozitivních, stejně jako 2 až 4 až 5 % celkové místní populace v této oblasti.
Testy na psech v zájmových chovech provedené v roce 2009 po celé zemi ukázaly, že přibližně 2,5 % klíšťat ve Spojeném království může být infikováno, což je podstatně více, než se dříve předpokládalo. Předpokládá se, že globální oteplování může v budoucnu vést ke zvýšení aktivity klíšťat a také k nárůstu času, který lidé tráví ve veřejných parcích, čímž se zvýší riziko nákazy.
Severní Amerika
Mnoho studií v Severní Americe se zabývalo ekologickými a environmentálními souvislostmi počtu lidí postižených boreliózou. Studie z roku 2005 využívající modelování vhodnosti klimatických podmínek pro I. scapularis předpokládala, že změna klimatu způsobí do roku 2080 celkový nárůst vhodného prostředí pro přenašeče o 213 %, přičemž v Kanadě dojde k expanzi na sever, ve střední části USA se vhodnost prostředí zvýší a na jihu USA se vhodné prostředí sníží a přenašeč se stáhne. Přehled publikovaných studií z roku 2008 dospěl k závěru, že přítomnost lesů nebo lesnatých oblastí byla jedinou proměnnou, která konzistentně zvyšovala riziko boreliózy, zatímco ostatní proměnné prostředí vykazovaly mezi studiemi jen malou nebo žádnou shodu. Autoři tvrdili, že faktory ovlivňující hustotu klíšťat a riziko pro člověka mezi jednotlivými lokalitami jsou stále nedostatečně prozkoumány a že budoucí studie by měly být prováděny v delších časových obdobích, měly by být více standardizovány napříč regiony a měly by zahrnovat stávající poznatky o regionální ekologii boreliózy.
Kanada
V důsledku měnícího se klimatu se areál klíšťat schopných přenášet boreliózu rozšířil z omezené oblasti Ontaria na oblasti jižního Quebecu, Manitoby, severního Ontaria, jižního Nového Brunšviku, jihozápadního Nového Skotska a omezených částí Saskatchewanu a Alberty, jakož i Britské Kolumbie. Případy byly hlášeny až na východě na ostrově Newfoundland. Podle modelové předpovědi Leightona et al. (2012) se areál klíštěte I. scapularis v příštím desetiletí rozšíří do Kanady o 46 km/rok, přičemž hlavní příčinou zvýšené rychlosti šíření je oteplování klimatu.
Mexiko
Ze studie z roku 2007 vyplývá, že infekce Borrelia burgdorferi jsou v Mexiku endemické, a to na základě čtyř případů hlášených v letech 1999 až 2000.
Spojené státy
Každý rok je CDC hlášeno přibližně 30 000 nových případů, nicméně toto číslo je pravděpodobně podhodnocené. CDC v současné době provádí výzkum zaměřený na hodnocení a diagnostiku tohoto onemocnění a podle předběžných výsledků se počet nových případů pohybuje kolem 300 000.
Lymská borelióza je nejčastějším onemocněním přenášeným klíšťaty v Severní Americe a Evropě a jednou z nejrychleji se šířících infekčních chorob ve Spojených státech. Z případů hlášených CDC ve Spojených státech je poměr nakažení boreliózou 7,9 případů na každých 100 000 osob. V deseti státech, kde se borelióza vyskytuje nejčastěji, činil v roce 2005 průměr 31,6 případů na každých 100 000 osob.
Ačkoli byla borelióza hlášena ve všech státech, přibližně 99 % všech hlášených případů se omezuje pouze na pět zeměpisných oblastí (Nová Anglie, Střední Atlantik, Východní a Severní Střední Atlantik, Jižní Atlantik a Západní Severní Střední Atlantik). K určení potvrzených případů v rámci dohledu CDC se používají nové pokyny CDC pro definici případů boreliózy z roku 2011.
S účinností od ledna 2008 přikládá CDC stejnou váhu laboratorním důkazům z 1) pozitivní kultivace na B. burgdorferi; 2) dvoustupňového testování (screening ELISA a potvrzení Western blotem) nebo 3) jednostupňového Western blotu IgG (stará infekce). Dříve CDC do své definice sledovaného případu zahrnovalo pouze laboratorní důkazy založené na bodech 1) a 2). Definice případu nyní zahrnuje použití Western blotu bez předchozího screeningu ELISA.
Počet hlášených případů onemocnění se zvyšuje, stejně jako endemické oblasti v Severní Americe. Dříve se například předpokládalo, že B. burgdorferi sensu lato je v Kalifornii znemožněno udržet se v enzootickém cyklu, protože se předpokládalo, že velká populace ještěrů rozředí počet lidí nakažených B. burgdorferi v místní populaci klíšťat; to bylo od té doby zpochybněno, protože některé důkazy naznačují, že se ještěrky mohou nakazit.
S výjimkou jedné studie v Evropě je většina údajů o ještěrkách založena na detekci DNA spirochety a neprokázala, že by ještěrky byly schopny infikovat klíšťata, která se na nich živí. Protože některé pokusy naznačují, že ještěrky jsou vůči infekci boréliemi refrakterní, zdá se pravděpodobné, že jejich zapojení do enzootického cyklu je složitější a druhově specifické.
Zatímco B. burgdorferi je nejčastěji spojována s klíšťaty hostícími jeleny běloocasé a myši běloocasé, Borrelia afzelii je nejčastěji detekována u klíšťat přenašečů hlodavců a Borrelia garinii a Borrelia valaisiana jsou zřejmě spojovány s ptáky. Jak hlodavci, tak ptáci jsou kompetentními rezervoárovými hostiteli pro B. burgdorferi sensu stricto. Rezistence genospecies spirochet lymské boreliózy vůči bakteriolytické aktivitě alternativní cesty komplementu různých druhů hostitelů může určovat jejich asociaci s rezervoárovými hostiteli.
V Severní Americe může existovat několik podobných, ale zdánlivě odlišných stavů způsobených různými druhy nebo poddruhy borélií. Regionálně omezeným onemocněním, které může souviset s infekcí boréliemi, je jižní vyrážka spojená s klíšťaty (STARI), známá také jako Mastersova nemoc. Amblyomma americanum, běžně známé jako klíště osamělé, je považováno za hlavního přenašeče STARI. V některých částech zeměpisného rozšíření STARI je borelióza poměrně vzácná (např. Arkansas), takže lidé v těchto oblastech, kteří mají příznaky podobné borelióze - zejména pokud následují po kousnutí klíštětem lone-star - by měli zvážit možnost výskytu STARI. Obecně se jedná o mírnější onemocnění než borelióza a obvykle dobře reaguje na léčbu antibiotiky.
V posledních letech se v Montaně objevuje 5 až 10 případů onemocnění podobného borelióze ročně. Vyskytuje se především v ohniscích podél řeky Yellowstone ve střední Montaně. U lidí se kolem kousnutí klíštětem objevuje červená vyrážka, po které následuje několikatýdenní únava a horečka.
Účinky boreliózy jsou srovnatelné u mužů a žen. Postižena je široká škála věkových skupin, i když počet případů je nejvyšší mezi 10 až 19letými. Z neznámých důvodů je borelióza sedmkrát častější mezi Asiaty.
Jižní Amerika
V Jižní Americe stoupá rozpoznávání a výskyt onemocnění přenášených klíšťaty. V Brazílii bylo identifikováno onemocnění podobné borelióze známé jako Baggio-Yoshinariho syndrom, způsobené mikroorganismy, které nepatří do komplexu B. burgdorferi sensu lato a přenášené klíšťaty rodů Amblyomma a Rhipicephalus. První hlášený případ BYS v Brazílii byl zaznamenán v roce 1992 v Cotia v São Paulu. Antigeny B. burgdorferi sensu stricto u lidí byly identifikovány v Kolumbii a Bolívii.

Historie

Evoluční historie genetiky Borrelia burgdorferi je předmětem nedávných studií. Jedna studie zjistila, že před zalesňováním, které provázelo postkoloniální opouštění farem v Nové Anglii, a před masovou migrací na Středozápad, k níž došlo na počátku 19. století, byla borelióza v Americe přítomna po tisíce let a spolu s klíšťaty se šířila ze Severovýchodu na Středozápad. 

John Josselyn, který navštívil Novou Anglii v roce 1638 a znovu v letech 1663 až 1670, napsal, že "v letním období visí na keřích nekonečné množství klíšťat, která se přichytí na oděv člověka a vlezou mu do nohavic, přičemž se v krátké době zažerou do samotného těla člověka. Viděl jsem jimi pokryté punčochy těch, kteří procházeli lesem."

Potvrzují to i zápisky Petera Kalma, švédského botanika, kterého do Ameriky vyslal Linnaeus a který při své návštěvě v roce 1749 zjistil, že lesy v New Yorku "oplývají" klíšťaty. Když se Kalm o 100 let později vydal zpět na cestu, lesy již neexistovaly a lymská borelióza byla pravděpodobně izolována v několika ohniscích na severovýchodním pobřeží, ve Wisconsinu a Minnesotě.

Snad první podrobný popis toho, co je dnes známo jako borelióza, se objevil ve spisech Johna Walkera po návštěvě ostrova Jura (Jelení ostrov) u západního pobřeží Skotska v roce 1764. Dobře popisuje jak příznaky boreliózy ("mimořádné bolesti uvnitř končetin"), tak samotného přenašeče klíštěte, kterého popisuje jako "červa" s tělem, které je "načervenalé barvy a stlačeného tvaru s řadou končetin na každé straně", který "proniká kůží". Mnoho lidí z této oblasti Velké Británie emigrovalo do Severní Ameriky mezi rokem 1717 a koncem 18. století.

Při zkoumání dochovaných muzejních vzorků byla nalezena DNA borélií v infikovaném klíštěti Ixodes ricinus z Německa, které pochází z roku 1884, a v infikované myši z Cape Cod, která uhynula v roce 1894. Pitva Ötziho Ledového muže, mumie staré 5300 let, v roce 2010 odhalila přítomnost sekvence DNA Borrelia burgdorferi, což z něj činí nejstaršího známého člověka s boreliózou.

První evropské studie toho, co je dnes známo jako borelióza, popisovaly její kožní projevy. První studie pochází z roku 1883 z Breslau v Německu (nyní Vratislav, Polsko), kde lékař Alfred Buchwald popsal muže, který 16 let trpěl degenerativním kožním onemocněním, dnes známým jako acrodermatitis chronica atrophicans.

Na výzkumné konferenci v roce 1909 prezentoval švédský dermatolog Arvid Afzelius studii o rozšiřující se prstencovité lézi, kterou pozoroval u starší ženy po kousnutí klíštětem ovčím. Lézi nazval erythema migrans. Kožní onemocnění dnes známé jako borreliový lymfocytom bylo poprvé popsáno v roce 1911.

Novodobá historie lékařského poznání tohoto onemocnění, včetně jeho příčiny, diagnostiky a léčby, byla obtížná.

Neurologické problémy po kousnutí klíštětem byly rozpoznány od 20. let 20. století. Francouzští lékaři Garin a Bujadoux popsali farmáře s bolestivou senzorickou radikulitidou doprovázenou mírnou meningitidou po kousnutí klíštětem. Zaznamenána byla také rozsáhlá vyrážka ve tvaru prstence, i když ji lékaři s meningoradikulitidou nespojovali. V roce 1930 švédský dermatolog Sven Hellerström jako první navrhl, že EM a neurologické příznaky po kousnutí klíštětem spolu souvisejí. Ve 40. letech 20. století popsal německý neurolog Alfred Bannwarth několik případů chronické lymfocytární meningitidy a polyradikuloneuritidy, z nichž některé byly doprovázeny erytematózními kožními lézemi.

Carl Lennhoff, který pracoval v Karolinském institutu ve Švédsku, se domníval, že mnoho kožních onemocnění způsobují spirochéty. V roce 1948 použil speciální barvivo k mikroskopickému pozorování toho, co považoval za spirochéty v různých typech kožních lézí, včetně EM. Přestože se později ukázalo, že jeho závěry byly chybné, zájem o studium spirochet byl podnícen. V roce 1949 Nils Thyresson, který rovněž pracoval v Karolinském institutu, jako první léčil ACA penicilinem. V 50. letech 20. století byla v celé Evropě rozpoznána souvislost mezi kousnutím klíštětem, lymfocytomem, EM a Bannwarthovým syndromem, což vedlo k širokému používání penicilinu k léčbě v Evropě.

V roce 1970 dermatolog ve Wisconsinu Rudolph Scrimenti rozpoznal u člověka lézi EM poté, co si vzpomněl na Hellerströmův článek, který byl v roce 1950 přetištěn v americkém vědeckém časopise. Jednalo se o první zdokumentovaný případ EM ve Spojených státech. Na základě evropské literatury léčil osobu penicilinem.

Celý syndrom, který je dnes známý jako lymská borelióza, byl rozpoznán až v roce 1975, kdy byl ve třech městech na jihovýchodě Connecticutu, včetně měst Lyme a Old Lyme, identifikován shluk případů, které byly původně považovány za juvenilní revmatoidní artritidu. Tuto skutečnost vyšetřovali lékaři David Snydman a Allen Steere z Epidemic Intelligence Service a další pracovníci Yaleovy univerzity, včetně Stephena Malawisty, který je považován za spoluobjevitele této nemoci. Poznání, že lidé ve Spojených státech mají EM, vedlo k poznání, že "lymská artritida" je jedním z projevů stejného onemocnění přenášeného klíšťaty, které je známé v Evropě.

Před rokem 1976 se prvky infekce B. burgdorferi sensu lato nazývaly nebo byly známy jako klíšťová meningopolyneuritida, Garin-Bujadouxův syndrom, Bannwarthův syndrom, Afzeliusova choroba, Montaukské koleno nebo ovčí klíšťová horečka. Od roku 1976 se toto onemocnění nejčastěji označuje jako lymeská borelióza, lymeská borrelióza nebo prostě borrelióza.

V roce 1980 začali Steere a spol. testovat antibiotické režimy u dospělých s boreliózou. V témže roce poskytl epidemiolog newyorského státního ministerstva zdravotnictví Jorge Benach Willymu Burgdorferovi, vědeckému pracovníkovi biologické laboratoře Rocky Mountain, sbírky I. dammini [Ixodes scapularis] z ostrova Shelter Island ve státě New York, známé boreliové endemické oblasti, jako součást probíhajícího výzkumu skvrnité horečky Skalistých hor. Při zkoumání klíšťat na přítomnost rickettsií si Burgdorfer všiml "slabě zbarvených, poměrně dlouhých, nepravidelně svinutých spirochet". Další vyšetření odhalilo spirochéty u 60 % klíšťat. Burgdorfer přičítal své znalosti evropské literatury za to, že si uvědomil, že spirochéty mohou být "dlouho hledanou příčinou KE a boreliózy". Benach mu dodal další klíšťata z ostrova Shelter Island a séra od lidí s diagnózou boreliózy. Výzkumník Alan Barbour z University of Texas Health Science Center "nabídl své odborné znalosti ke kultivaci a imunochemické charakterizaci organismu". Burgdorfer následně potvrdil svůj objev tím, že izoloval od lidí s boreliózou spirochéty identické s těmi, které se nacházejí v klíšťatech. V červnu 1982 publikoval své poznatky v časopise Science a spirocheta byla na jeho počest pojmenována Borrelia burgdorferi.

Po identifikaci B. burgdorferi jako původce boreliózy byla na základě citlivosti na antibiotika in vitro vybrána k testování antibiotika, včetně tetracyklinových antibiotik, amoxicilinu, cefuroximu axetilu, intravenózního a intramuskulárního penicilinu a intravenózního ceftriaxonu. Mechanismus přenosu klíšťat byl také předmětem mnoha diskusí. V roce 1987 byly spirochéty B. burgdorferi identifikovány ve slinách klíštěte, což potvrdilo hypotézu, že k přenosu dochází prostřednictvím slinných žláz klíštěte.

Společnost a kultura

Na šíření boreliózy mezi lidmi se může podílet urbanizace a další antropogenní faktory. V mnoha oblastech vedlo rozšiřování předměstských čtvrtí k postupnému odlesňování okolních zalesněných oblastí a ke zvýšenému hraničnímu kontaktu mezi lidmi a oblastmi s výskytem klíšťat. Rozšiřování lidské populace také vedlo k úbytku predátorů, kteří loví srnčí zvěř a také myši, veverky a další drobné hlodavce - primární rezervoáry boreliózy. V důsledku zvýšeného kontaktu člověka s hostitelem a přenašečem se pravděpodobnost přenosu nemoci výrazně zvýšila. Vědci zkoumají možné souvislosti mezi globálním oteplováním a šířením nemocí přenášených vektory, včetně boreliózy.

Kontroverze

Termín "chronická borelióza" je kontroverzní a v lékařské literatuře není uznáván a většina lékařských autorit nedoporučuje dlouhodobou léčbu boreliózy antibiotiky. Studie ukázaly, že převážná část lidí s diagnózou "chronická borelióza" buď nemá žádné objektivní důkazy o předchozí nebo současné infekci B. burgdorferi, nebo se jedná o osoby, které by měly být klasifikovány jako osoby se syndromem po léčbě boreliózy (PTLDS), který je definován jako pokračující nebo recidivující nespecifické příznaky (např. únava, muskuloskeletální bolest a kognitivní potíže) u osoby, která byla dříve léčena pro boreliózu.

Dokumentární film Pod naší kůží z roku 2008 vyvolal kontroverzi kvůli propagaci "chronické boreliózy".

Americká indie rocková skupina Typhoon je známá tím, že má několik písní, které odkazují na boreliózu nebo se jí přímo týkají. V čele kapely stojí zpěvák a skladatel Kyle Morton, který v mládí trpěl vážnými komplikacemi způsobenými touto nemocí.

Další zvířata

Prevence boreliózy je důležitým krokem k zajištění bezpečnosti psů v endemických oblastech. K dispozici je osvěta v oblasti prevence a řada preventivních opatření. Za prvé, pro majitele psů, kteří žijí v blízkosti oblastí s výskytem klíšťat nebo se v nich často pohybují, je důležitým krokem rutinní očkování jejich psů. Dalším zásadním preventivním opatřením je používání perzistentních akaricidů, jako jsou lokální repelenty nebo pesticidy obsahující triazapentadieny (Amitraz), fenylpyrazoly (Fipronil) nebo permethrin (pyretroidy). Tyto akaricidy se zaměřují především na dospělá stadia klíšťat přenášejících borelie a snižují počet reprodukčně aktivních klíšťat v prostředí. Formulace těchto látek jsou k dispozici v různých lokálních formách, včetně kapiček, sprejů, prášků, impregnovaných obojků, roztoků a šamponů. Vyšetření psa na klíšťata po pobytu v oblasti zamořené klíšťaty je důležitým preventivním opatřením v rámci prevence boreliózy. Mezi klíčová místa, která je třeba vyšetřit, patří hlava, krk a uši.

U psů může mít závažnou dlouhodobou prognózu glomerulární onemocnění, což je kategorie poškození ledvin, které může způsobit chronické onemocnění ledvin. Pokud se onemocnění neléčí, může u psů dojít také k chronickému onemocnění kloubů. Většina případů boreliózy u psů však vede k úplnému uzdravení s léčbou antibiotiky a někdy i bez ní. Ve vzácných případech může být borelióza smrtelná jak pro lidi, tak pro psy.

Boreliózou se mohou nakazit také jeleni. Zimní klíště, které v 21. století postihlo populace losů, není přenašečem boreliózy.

V USA podporuje výzkum perzistence bakterií Národní institut zdraví (National Institutes of Health).

https://en.wikipedia.org/wiki/Lyme_disease