450 druhů revmatických onemocnění
Podle WHO (World Health Organisation, Světová zdravotnická organizace) jsou revmatické choroby definovány jako onemocnění pohybového aparátu spojené se sníženou pohyblivostí a většinou i bolestí.
Tento pojem zahrnuje revmatické postižení svalů, šlach, vazů a kloubů. Revmatické choroby však mohou postihovat i další orgány. Revmatická onemocnění se dělí do několika kategorií kam spadá celá řada nemocí (současná medicína rozlišuje asi 450 různých revmatických onemocnění), které se liší svými projevy, závažností, trváním, rozsahem či způsoby léčby. Ve srovnání s jinými nemocemi, postihují revmatické nemoci více lidí a způsobují více nemocnosti. Přibližně jedna polovina obyvatel trpí některou formou revmatického onemocnění. V průměru jsou revmatické nemoci častější u žen než u mužů.
DĚLENÍ REVMATICKÝCH ONEMOCNĚNÍ do několika základních kategorií:
1. zánětlivá revmatická onemocnění, patří sem např. revmatoidní artritida (RA), juvenilní idiopatická artritida (JIA) - postihuje děti, ankylozující spondylitida (AS, Bechtěrevova nemoc), psoriatická artritida (PsA) provází kožní onemocnění - lupénku, systémové choroby pojiva (nejčastější je systémový lupus erythematodes - náš imunitní systém přestane tolerovat vlastní tkáně tvoří si tzv. autoprotilátky, které mohou poškodit různé orgány).
2. nezánětlivá (degenerativní) onemocnění, tedy poškození z opotřebení, příkladem je třeba artróza.
3. metabolická kostně-kloubní onemocnění (např. dna, osteoporóza)
4. mimokloubní revmatismus - fibromyalgie
5. infekční artritidy
6. další (paraneoplastické syndromy)
Největší důraz je kladen na včasné rozpoznání o jaký druh revmatického onemocnění se jedná a nasazení vhodné účinné léčby.
Kromě klinického vyšetření je pro určení diferenciální diagnózy důležitý především rozbor krve, podle kterého lze většinou rozhodnout do jaké kategorie onemocnění zařadit a podle toho ho také léčit.
Revmatoidní artritida (RA) může vzniknout v jakémkoliv věku, častěji je však ve stáři a většinou postihuje mnoho kloubů.
Jde o dlouhodobé (chronické) onemocnění, pro něž je charakteristický trvalý zánět kloubů, který po delším čase může vést k nenávratnému kloubnímu poškození. U RA bývá začátek obtíží plíživý. Bolesti začínají u jednoho nebo více kloubů současně. Kloubním příznakům často předcházejí příznaky celkové. Objevuje se zvýšená teplota, hubnutí a únava. Kloubní příznaky se projeví zvýšenou teplotou kloubu, zduřením popřípadě náplní kloubu, omezení hybnosti, ranní ztuhlostí (která trvá déle než 30 min) a postupným ochabováním svalstva, které kloubem pohybuje. Nemoc probíhá typicky ve čtyřech stupních. Nejčastěji jsou postiženy drobné klouby rukou a nohou. Kloub může ztuhnout v nepřirozené poloze (deformita) a pro postižené prsty je typické odklonění k malíkové straně (tzv. ulnární deviace). Onemocnění probíhá dlouhodobě a vyžaduje proto i dlouhodobý léčebný přístup.
LÉČBA REVMATICKÝCH ONEMOCNĚNÍ
Spočívá především v nasazení vhodných léků, které tlumí probíhající zánět. Po jeho zklidnění je většinou nutná rehabilitační léčba, která pomáhá k zachování co největšího rozsahu pohybu. Ten je u nemocného kloubu často výrazně omezen, což může vést až k invaliditě. Proto se tolik klade důraz na nutnost pohybu u všech, kteří těmito onemocněními trpí.
Pokud nejsou revmatická onemocnění řádně léčena, dlouhodobě probíhající zánět může vést k nevratnému poškození kloubu.
Cílem rehabilitačních postupů při revmatických onemocněních je:
- omezit zánětlivé projevy
- snížit bolest
- udržet funkci kloubů a svalů
- bránit vzniku a rozvoji deformit na jejichž vzniku se podílejí nejen zánětlivé destrukce kloubů, ale i oslabené svaly
- zachovat funkční kloubní rozsah významný pro sebeobsluhu a soběstačnost i s použitím kompenzačních a ortopedických pomůcek a tím zlepšit kvalitu života jedinců
Nevhodné jsou cviky v kleku, dřepu a poskoky.
Důležité je také polohování jednotlivých kloubů, které ulevuje od bolesti, urychluje hojení a brání vzniku a rozvoji deformit. Z elektroléčebných procedur je často ordinována magnetoterapie, laseroterapie, diatermie, klidový galvan, DD proudy a interferenční proudy. V rámci ergoterapie by měl být prováděn nácvik běžných denních činností, sebeobsluhy a používání kompenzačních a protetických pomůcek.
Pokud nejsou revmatická onemocnění řádně léčena, dlouhodobě probíhající zánět může vést k nevratnému poškození kloubu.