Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav
Zákon č.155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů
§ 26 Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav
Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se pro účely tohoto zákona považuje zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než 1 rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než 1 rok.
Výklad:
Pro uznání zdravotního stavu dlouhodobě nepříznivým je potřebné prokázat současně dvě skutečnosti, kterými jsou:
-nepříznivost projevující se omezením tělesným, smyslových nebo duševních schopností a dopadem na pracovní schopnost, tedy jejím omezením/snížením oproti stavu před vznikem DNZS,
-trvání stavu nebo předpoklad trvání stavu déle než 1 rok, tzn. že může jít o skutečnou dobu trvání nebo předpokládanou dobu trvání (podle poznatků lékařské vědy) od doby vzniku DNZS.
Trvání dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se počítá od doby, kdy se začne projevovat nepříznivý dopad zdravotního postižení – omezení fyzických, smyslových a duševních schopností a tím i omezení/pokles pracovní schopnosti. To znamená, žefunkční dopad zdravotního postižení na pracovní schopnost by měl být určitým způsobem ustálen, aby bylo možno posoudit rozsah a tíži omezení fyzických, smyslových a duševních schopností a jejich dopad na pracovní schopnost. Dopad na omezení/ pokles pracovní schopnosti musí trvat déle než jeden rok nebo musí být naplněn předpoklad, že podle poznatků lékařské vědy potrvá déle než jeden rok.
Prokázání dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je první a zcela nezbytnou podmínkou pro další postup při posouzení poklesu pracovní schopnosti a invalidity. Pokud se DNZS neprokáže, tj. neprokáže se dlouhodobé omezení tělesných, duševních nebo smyslových schopností s posudkově významným dopadem na pracovní schopnost, posudkový proces končí v tomto bodě a další skutečnosti se již neposuzují. Samotné prokázání dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu však nemusí znamenat následné uznání invalidity (např. pokles pracovní schopnosti činní
jen 20%). Datum vzniku DNZS nemusí být v řadě případů identické s datem vzniku invalidity, neboť DNZS může vzniknout a určitou dobu trvat v úrovni, která ještě neodpovídá míře poklesu pracovní schopnosti nutné pro uznání invalidity. To ale nevylučuje, že v některých případech DNZS poté během měsíců nebo let dosáhne úrovně invalidity. Jako DNZS není možno hodnotit nepříznivé zdravotní stavy, které nemají dlouhodobý charakter a nemají zároveň ani dopad na pracovní schopnost pojištěnce. Nestačí tedy pouhá existence nemoci, vady nebo poruchy zdravotního stavu, s přechodným, dočasným dopadem na pracovní schopnost tj. do jednoho roku trvání jako např. stavy po operacích, úrazech, stavy s několikaměsíčním léčením, s možností plnohodnotného návratu do práce nebo pokračování soustavné přípravy pro pracovní uplatnění, soustavného studia. Stejně tak za DNZS nelze uznat
zdravotní postižení dlouhodobého charakteru, ale bez dopadu na pracovní schopnost nebo bez jakéhokoliv dopadu na schopnost výkonu práce, výdělečné činnosti nebo soustavné přípravy pro pracovní uplatnění.