I. Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů
§ 8 Posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti
(1) Okresní správy sociálního zabezpečení posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost fyzických osob pro účely sociálního zabezpečení a pro
účely poskytnutí dávek a mimořádných výhod podle jiných právních předpisů9b) při zjišťovacích a kontrolních lékařských prohlídkách. Za tím
účelem posuzují
e) schopnost zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace pro účely příspěvku na mobilitu a pro účely řízení o přiznání průkazu
osoby se zdravotním postižením a zda jde pro účely příspěvku na zvláštní pomůcku o osobu s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí nebo
s těžkým sluchovým postižením nebo s těžkým zrakovým postižením anebo s těžkou nebo hlubokou mentální retardací a zdravotní stav nevylučuje
poskytnutí příspěvku na zvláštní pomůcku,
g) stupeň závislosti fyzické osoby pro účely příspěvku na péči a pro účely řízení o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením.
(4) Úkoly okresní správy sociálního zabezpečení uvedené v odstavci 1 může plnit pouze lékař.
(8) Při posuzování podle odstavce 1 vychází okresní správa sociálního zabezpečení zejména z nálezu ošetřujícího lékaře, popřípadě výsledků funkčních vyšetření a výsledků vlastního vyšetření lékaře, který plní úkoly okresní správy sociálního zabezpečení podle odstavce 1, a z podkladů stanovených jinými právními předpisy. Při posuzování podle odstavce 1 lze vycházet také z podkladů vypracovaných lékařem určeným Českou správou sociálního zabezpečení.
Výklad
Právní úprava dává kompetenci k posuzování zdravotního stavu pro účely zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením okresním správám
sociálního zabezpečení s tím, že uvedený úkol může plnit pouze lékař. Do procesu posuzování mohou být zapojeni i lékaři, kteří nejsou „kmenovými“ pracovníky orgánu sociálního zabezpečení, ale pro orgán sociálního zabezpečení pracují – jde o lékaře, které orgán sociálního zabezpečení určuje k plnění určitých cílených pracovních úkolů a povinností spojených s posudkovým procesem. Současně se vymezují základní vstupní informace, z nichž se při posuzování vychází. Je nutno spolehlivě a přesvědčivě zjistit zdravotní stav, a to dostatečně objektivizovat tělesné, smyslové a duševní schopnosti posuzované osoby (příslušným odborným nálezem) ve vztahu k předmětu řízení. Pro posouzení není rozhodující diagnóza zdravotního postižení, ale jeho nepříznivé důsledky na funkční schopnosti. Tuto skutečnost dokládají lékařské nálezy, zprávy, ze kterých na základě klinických, laboratorních, zobrazovacích nebo jiných vyšetření vyplývá rozsah a tíže omezení funkce orgánu, systému a dopad zdravotního postižení na fyzické, duševní a smyslové schopnosti. Doložené lékařské nálezy a zprávy kromě obecných informací musí obsahovat cílené informace o zdravotním stavu, jež se vztahují k předmětu řízení. Posudkový orgán musí postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro posouzení zdravotního stavu ve vztahu k posudkově medicínským kritériím daným právní úpravou a ve vztahu k předmětu řízení.
Výstupem z posouzení zdravotního stavu je písemný posudek, jehož stejnopis zašle orgán sociálního zabezpečení orgánu, který o posouzení požádal. Při posuzování dle II. A, II. C se vychází navíc i z výsledků sociálního šetření – viz § 25 odst. 1 a 3 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. pos_sluzba.pdf (1 MB)