Infekční mononukleóza a CFS/ME
Tři čtvrtiny adolescentů přiznávají, že byl jejich chronický únavový syndrom spuštěn mononukleózou nebo jinou náhlou nemocí podobající se mononukleóze. Padesát procent pacientů s chronickým únavovým syndromem má pozitivní test na mononukleózu, která je téměř vždy způsobena Epstein-Barr virem. Na infekční mononukleźu bylo vždy nahlíženo jako na vážné onemocnění, které obvykle vyžaduje dlouhé období než je choroba plně zdolána. Na základě různých studií se předpokládá, že přibližně 10% pacientů, kteří se potýkali s mononukleźou mohou být zasaženi dlouhodobou neschopností. Studie, kterou zde představujeme zkoumala faktory, které přispívají k rozvoji chronického únavového syndromu v průběhu infekční mononukleózy nebo po jejím prodělání.
Kromě jiného se zjišťovalo, jestli mohl k rozvoji ME/CFS přispět zvýšený stres například v souvislosti s rodinnými záležitostmi v průběhu mononukleźy.
Výsledky výzkumu
24% adolescentů se stále ještě zcela neuzdravilo po 6 měsících, kdy bylo potvrzeno, jak závažný dopad může mít Epstein-Barr virus na adolescenty.
Téměř 80% nevyléčených pacientů splňovalo kritéria pro diagnostikování ME/CFS. 90% z těchto jedinců byly ženy.
K tomu, že byli pacienti s infekční mononukleózou diagnostikováni s ME/CFS přispěl mj. stres související s ekonomickou situací, rodinými a partnerskými vztahy a stresujícími událostmi. K rozvoji ME/CFS přišpěla závažnost a délka léčby infekční mononukleózy. Pokud byla léčba problematická a dlouhodobá nebo dokonce pacient nikdy nedospěl k plnému uzdravení, tím více se zvyšila jeho náchylnost k následnému rozvoji ME/CFS. Holandská studie odhalila, že měl na rozvoj ME/CFS vliv rodinný stres.
Příčiny
Studie neodhaluje spojitost mezi závažností infekční mononukleózy a rozvoje ME/CFS-uchylujeme se tedy ke spekulacím.
1) Hormony
Mononukleóza skolí přibližně stejné množství žen a mužů. Však jsou to výhradně téměř jen ženy, které mají problematický průběh nemoci a naprosté uzdravení je v nedohlednu. K následnému rozvoji CFS/ME u žen podle všeho mohou přispívat nízké hladiny kortizolu a nedostatečně fungující imunitní systém. Jiné studie však neprokázaly nízké hladiny kortizolu u adolescentů trpících ME/CFS.
2) Imunitní systém
Dubbova studie odhauje, že vysoké hladiny cytokinů a zvýšené symptomy velice silně prorokují rozvoj CFS/ME. Vysoké hladiny cytokinů mohou pozměnit funkci mozku. Je rovněž možné, že rozsáhlejší Epstein-Barr virus učinil změny v imunitním systému u nevyléčených pacientů.
3) Autoimunitní nervový systém (ANS)
Pacienti předurčeni k CFS/ME měli větší symptomy autoimunitního nervového systému v dřívějším stádiu infekce než ti, kteří nemoc úspěně zdolali. Na základě výzkumu je možné tvrdit, že autoimunitní nervový systém určuje, kteří pacienti se z infekční mononukleózy vyléčí a kteří ne. Infekce buď více ovlivňuje autoimunitní nervový systém nebo na druhou stranu méně stabilní autoimunitní nervový systém zabraňuje pacientům v uzdravení se z mononukleózy. ANS je hlavní regulátor imunitního systému; špatné fungování ANS v průběhu cvičení zdá se rozpoutává imunitní aktivaci. Tato studie naznačuje, že pouhým měřením symptomů ANS v počátečním stadiu infekční mononukleózy je možné odhalit, kteří jedinci budou náchylnější k rozvinutí CFS/ME. Studie rovněž poukazuje na to, že nedokonalá funkce ANS může vést k CFS/ME.
www.cortjohnson.org/blog/2014/02/21/mono-studies-looking-answers-chronic-fatigue-syndrome/