Odškodné za špatnou diagnózu a užívání nevhodných léků

23.03.2011 15:56

 

Březen 2011 – mění se posuzování nároků pacientů v ČR na odškodné.

 

Zásadní případ, který změnil soudní praxi:

Žena 40 let brala nevhodný lék na onemocnění, kterým vůbec netrpěla.

• V roce 1962, jí bylastanovena nesprávně diagnóza - myastenický syndrom. Musela dlouhodobě užívat lék Mestinon.
• Celé roky neměla o své špatné diagnóze žádné pochybnosti, předepsané léky jí nijak výrazně neškodily.
• Po 38 letech, v roce 2000, při pobytu v nemocnici, se žena dozvěděla, že trpí jinou chorobou než byla dlouhodobě léčena - správná diagnóza bylo onemocnění štítné žlázy. Lékaři ji sdělili, že už Mestinon užívat nemusí, žena už byla ale na léku závislá a proto jej po dohodě s lékaři brala do roku 2002.
• Teprve po vysazení léků se ale začaly projevovat důsledky dlouhodobého užívání špatně zvoleného léčiva. Trpěla poruchami krvetvorby, zástavou menstruace, svalovou ochablostí a poruchami sluchu.
• Poté zažalovala nemocnici o 490 tisíc korun jako náhradu společenského uplatnění, bolestné a také náhradu za léky, vitamíny a zdravotní pomůcky za tři roky.Okresní i Krajský soud nároky zamítly. Soudy rozhodly, že případ je promlčený a žena odškodnění získat nemůže. Podle soudců totiž podala žalobu pozdě (až v roce 2003 ve chvíli, kdy se na ní projevily účinky léku po jeho vysazení). Žalobu měla podat ve chvíli, kdy se dozvěděla o chybné diagnóze (rok 2000).
• Žena se obrátila na Nejvyšší soud s dovoláním. "Promlčecí lhůta nemůže být počítána od chvíle, kdy jsem se dozvěděla o nesprávné diagnóze, ale až od chvíle, co jsem zjistila nepříznivé účinky na svém zdraví po vysazení léku Mestinon," uvedla.
• Senát Nejvyššího soudu jí vyhověl a nařídil nové projednání případu. "Tato otázka (lhůty pro promlčení u náhrady škody na zdraví způsobené dlouhodobým užíváním léku na základě chybně stanovené diagnózy) má zásadní právní význam i z hlediska rozhodovací praxe soudů vůbec," uvedli soudci.
• Soudci potvrdili, že začátek dvouleté promlčecí doby začíná ve chvíli, kdy má poškozený pacient informace a důkazy o tom, jak byl vlastně poškozen. A dobu pro promlčení nejde podle soudců počítat od chvíle, kdy se pacient dozví, že měl být poškozen (tedy že mu byla stanovena chybná diagnóza).
• Soudci rozhodli, že Okresní soud musí celý případ znovu posoudit. Soud tak musí nově zjistit, kdy přesně žena užívání léku ukončila, jaké důsledky mělo dlouhodobé užívání léku na zdraví, kdy a jakým způsobem se projevily negativní důsledky na jejím zdravotním stavu a kdy se žena o zdravotních důsledcích spojených s užíváním uvedeného léku dozvěděla.
• A lhůtu pro promlčení musí soud brát od okamžiku, kdy žena zjistila, že jí lék poškodil zdraví.
• Jde o spor, který v tuzemsku nemá obdoby a jeho výsledek je určující i pro posuzování dalších podobných případů.
• Nejvyšší soud, který případ označil za zásadní, totiž rozhodl (verdikt 25 Cdo 2549/2008), že lhůta pro promlčení nároků pacientů začíná až ve chvíli, kdy jsou pro ně jasné a jednoznačné důsledky dlouhodobého užívání špatných léků - tedy i desítky let poté, co člověk špatnou pilulku poprvé polkl nebo roky poté, co se dozvěděl o tom, že mu lékaři určili špatnou diagnózu.