Onemocnění čelistního kloubu
Zánětlivá onemocnění- artritidy
jsou septické (bakteriální) a aseptické (nebakteriální, vznikající v důsledku přetížení kloubu). Septické záněty čelistního kloubu jsou dnes vzácné, dříve byly možnou komplikací zejména zánětů středního ucha. Daleko častější jsou záněty aseptické (nehnisavé).
Hlavním příznakem zánětlivých onemocnění je bolest v oblasti kloubu, omezené otevírání úst.
Degenerativní onemocnění (artrózy)
jsou charakterizovány poškozením chrupavky, jejím úbytkem, deformací kloubních povrchů.
Hlavním klinickým příznakem je omezení otevírání, vrzoty při pohybu kloubu.
Změny polohy kloubního disku- dislokace
patří k nejčastějším kloubním onemocněním. Při zavřených ústech je disk mimo svoji fysiologickou polohu, vysunut vpřed, před kloubní hlavici. Kloubní hlavice musí při otevírání úst tuto překážku zdolat. Pokud se to podaří, je možné ústa otevřít, avšak je zřejmé lupnutí v kloubu při pohybu čelistí. Pokud se kloubní hlavici nepodaří překážku zdolat, pak je zhoršené otevírání úst (lupání v kloubu již není přítomné).
Extrakapsulární (mimokloubní) onemocnění
je skupina onemocnění postihující mimokloubní struktury- žvýkací svaly, vazy. Velice často jsou spojeny se stresem, depresemi, poruchami spámku.
Charakteristickým příznakem je zejména bolest a omezené otevírání.
Poruchy hybnosti
zahrnují dvě skupiny onemocnění – nadměrnou pohyblivost (hypermobilita) a omezenou pohyblivost (hypomobilita).
Nadměrná pohyblivost kloubu je charakterizovaná zhoršeným až zcela nemožným zavřením úst po maximálním otevření.
Omezená pohyblivost vzniká v důsledku srůstu kloubní hlavice s jamkou a jejími projevy je omezené, až zcela znemožněné otevíráním úst (což výrazně znesnadňuje příjem potravy, mluvu, dentální hygienu). U dětí jsou spojená s růstovými deformacemi obličeje.