Polykání je jeden z nejkomplexnějších procesů v našem těle.
Poruchy polykání neboli dysfagie mohou vzniknout v každém věku. Nejvíce pacientů je ve věkové kategorii nad 60 let, na druhém místě jsou zastoupeny děti s vrozeným neurologickým postižením.
Polykání je jeden z nejkomplexnějších procesů v našem těle. Je to složitý pohyb celé řady struktur, probíhající ve velmi rychlém sledu. Musí při něm dojít ke koordinaci pohybu rtů, tváří, jazyka, měkkého patra, hltanu, hrtanu a jícnu. U kojenců je pohyb ještě náročnější. Je nutné, aby pracovaly správně nejen všechny výše vyjmenované struktury, ale musí zde dojít ještě k dokonalé souhře mezi sáním, dýcháním a polykáním. U novorozenců často nemusí být prokazatelný žádný neurologický ani jiný nález, přesto může mít dítě potíže při kojení. Zde stačí pouze lehká orofaciální senzomotorická nevyzrálost, která způsobí tyto problémy. Ty se dosti často vyřeší přechodem na pití z lahve se savičkou s větším otvorem. Potíže se mohou objevit ale později znovu, a to tehdy, když má dítě přejít na příjem tužší stravy. Tyto děti pak často zůstávají ?bezdůvodně? a nepřiměřeně dlouho na mixované stravě. Podobné problémy mají i děti, které byly z různého důvodu delší dobu krmeny neorálně, to znamená, že přijímaly potravu jinou cestou než ústy.
Nejčastější příčiny poruch polykání
u dospělých jsou cévní příhody mozkové, úrazy, záněty, nádory hlavy a krku, pooperační a postradiační srůsty, neurologická degenerativní onemocnění. U dětí to bývá dětská mozková obrna, novorozenecká nedonošenost, vrozené syndromy a anomálie, plicní a srdeční onemocnění, gastroezofageální reflux.
Příznaky poruchy polykání:
neschopnost vůbec polknout, potíže s umístěním a kontrolou jídla v ústech, vypadávání jídla z úst, na jedno sousto nutné několikeré polknutí, nutnost zapíjet tužší jídlo tekutinou, bolestivé polykání, neschopnost přijímat všechny typy konzistence potravy, kašel až dávení před polknutím, během něho nebo po něm, pocit uvízlého jídla v krku, vracení jídla zpět do hltanu, úst nebo nosu, zvýšený tlak na hrudníku po jídle, chraptivý ?vlhký? hlas po polknutí, od 30 do 60 minut po jídle zvýšená teplota.
U kojenců při poruše koordinace sacího vzorce se ještě přidávají: apnoické pausy, desaturace, promodrávání, zpomalení tepové frekvence, zrychlení dechu, slzy v očích, zvracení, dávení, odmítání potravy nebo prodloužená doba jejího příjmu, u starších neschopnost přejít na tužší stravu a na vyšší typ stravovacích návyků.
Důsledky poruch polykání:
nepřibývání nebo úbytek na váze, dehydratace, časté záněty průdušek a plic.
Nejzávažnější komplikací je tzv. aspirace, kdy jídlo vstupuje do dýchacích cest. Tato porucha může vážně ohrozit život pacienta. V tomto případě bývá dosti často nutné zajistit náhradní příjem potravy jinak než ústy.
Léčení a rehabilitace poruch polykání
je vždy záležitostí více odborníků. Týká se zejména otorinolaryngologů a foniatrů, neurologů, pediatrů, internistů a gastroenterologů, radiologů, nutričních specialistů, rehabilitačních lékařů a fyzioterapeutů, zubních specialistů a dalších.
V první řadě je nutné zjistit příčinu poruchy polykání. K nejzákladnějšímu klinickému vyšetření patří neurologické a ORL vyšetření, které je velmi často nutné doplnit ještě další přístrojovou diagnostikou. Sem patří hlavně RTG vyšetření polykacího aktu (videofluoroskopie), dále endoskopie, faryngeální manometrie, elektromyografie, scintigrafie a další.
Na základě všech získaných vyšetření je pak zahájena rehabilitace polykání, kterou provádí klinický logoped v týmové spolupráci s ostatními odborníky.