Výsledky výzkumů ukazují, že důvodem, proč se u FM nebo ME/CFS nevyskytuje systémový zánět, je to, že autoimunitní útok je velmi lokalizovaný a zaměřuje se na nervová tělíska, která se nacházejí těsně u míchy a produkují bolest (je známo, že tyto nervy infikují herpesviry). Zjistil, že po vpravení IgG protilátek od lidí s fibromyalgií, revmatoidní artritidou, syndromem chronické regionální bolesti nebo poúrazovou bolestí končetin do myší způsobí, že myši onemocní podobnými stavy. Zajímavé je, že protilátky IgG napadají u každého stavu jiné části těla a jak ukázala studie na myším onemocnění nemusí být trvalé - lze je zvrátit odstraněním autoprotilátek např. za pomoci plazmaferézy, aptameru BC007 nebo léku, který blokuje dané autoprotilátky. Pokud se to potvrdí i u lidí objasní se tím několik problémů - proč u těchto onemocnění nejsou pozitivní běžné zánětlivé faktory, nesouvisí s traumatem či poraněním.
Nedávno Dr. Goebel se svým týmem odebral purifikované IgG protilátky od pacientů s dlouhým COVIDem, kteří zažívají rozsáhlou bolest, od lidí, kteří se zotavili z COVID-19, a od pacienta s FM a poté je zasadil do kultur gliových buněk z dorzálních kořenových ganglií myší. Následně byla provedena inflorescenční studie, aby zjistili, zda se protilátky od pacientů a zdravých osob vážou na tyto gliové buňky nebo je napadají - tím je aktivují a způsobují, že začnou produkovat prozánětlivé faktory, které ovlivňují nervy a způsobují zvýšenou bolest. Ukázalo se, že protilátky pacientů s dlouhým COVIDem trpících bolestmi a pacientů s fibromyalgií napadají gliové buňky pokrývající dorzální kořenové ganglie. Skeny pacientů s dlouhým COVIDem a fibromyalgií jsou identické. U lidí, kteří se uzdravili a pacientů s dlouhým COVIDem, které netrápí bolesti tomu tak není. Tato zjištění i když jsou předběžná naznačují - stejně jako některé jiné studie -, že u dlouhého COVIDu je přítomna abnormální protilátková (např. autoimunitní) reakce a že se může jednat o autoimunitní onemocnění. Je tedy možné, že dlouhý COVID není samostatným onemocněním, ale podtypem FM a chronického únavového syndromu (ME/CFS). Zásadní je, že fibromyalgie - která z nějakého důvodu stála téměř zcela mimo diskusi o dlouhém COVIDu - se nyní stává třetím článkem možné triády ME/CFS/FM/dlouhý COVID.
https://fibromyalgik.webnode.cz/news/lide-s-bolesti-zpusobenou-dlouhodobym-covidem-maji-identicke-skeny-jako-fibromyalgici/
fibromyalgik.webnode.cz/news/co-jsme-se-dozvedeli-o-dlouhodobem-onemocneni-covid-chronicke-unave-a-vsem-mezi-tim-a-jaky-to-muze-mit-dopad-na-fibromyalgii/

Úvodní stránka > Protilátky IgG hrají u fibromyalgie klíčovou roli

Protilátky IgG hrají u fibromyalgie klíčovou roli

02.08.2021 20:16

Fibromyalgie (FM) je nejčastější chronický bolestivý stav vyskytující se u žen, mužů i dětí charakterizovaný rozsáhlou bolestí, zvýšenou citlivostí na mechanický tlak a nízké teploty, jakož i únavou a emočním strádáním. Jde o velmi rozšířené invalidizující onemocnění s vyšším výskytem u autoimunitních onemocnění. Častěji bývá diagnostikováno u žen mezi 25. až 55. rokem života.

Zvýšená polymodální citlivost na bolest, kterou fibromyalgici pociťují souvisí se změněným zpracováním bolesti v centrálním nervovém systému, dysfunkční sestupnou modulací bolesti a strukturálními a funkčními změnami v mozku. FM je také spojena s abnormalitami v periferních senzorických aferentech, jako je spontánní aktivita a senzitizace C-vláken a ztráta epidermální inervace. U pacientů s FM byly rovněž zaznamenány změněné hladiny zánětlivých a imunoregulačních cytokinů. Ačkoli tyto změny nemají konzistentní vzorec, mohou naznačovat, že dochází k dysregulaci imunitních procesů. Tato pozorování spolu s výrazně zvýšeným výskytem u pacientů s autoimunitními revmatologickými onemocněními a s prokázáním, že méně časté a velmi vzácné chronické bolesti jsou způsobeny autoprotilátkami, ukazuje, že FM může mít autoimunitní základ.

Přestože vědci již léta diskutují o tom, že je fibromyalgie autoimunitní poruchou její etiologie a patofyziologie nejsou zcela objasněny a pacienti postrádají účinnou léčbu. Žádný z dostupných léků není plně účinný proti celému spektru příznaků. Vývoji nových, na mechanismu založených terapií brání omezené porozumění podstaty FM. Současné strategie, které zatím nabízí jen změnu životního stylu, fyzické cvičení a farmakoterapii antidepresivy a antikonvulzivy neposkytují pacientům kýženou úlevu, natož dlouhodobý efekt.
Nejen účinný lék, ale i diagnostický biomarker je zoufale potřebný, protože někteří lékaři i přes značné množství již přístrojově dokázaných abnormalit stále považují fibromyalgii za "diagnózu z odpadkového koše" - termín pro nejasnou, neprokázanou diagnózu, která má tak širokou definici, že je z vědeckého hlediska nesmyslná.

Interakce mezi nervovým a imunitním systémem, a zejména autoimunitní mechanismy přitahují stále větší pozornost při studiu patofyziologie chronických bolestivých stavů. V nové studii věnované pasivnímu přenosu příznaků fibromyalgie z pacientů na myši zveřejněného 1. 7. 2021 v časopise Journal of Clinical Investigation se odborníkům z Institute of Psychiatry, Psychology & Neuroscience, IoPPN na King's College London, Liverpoolské univerzity a Karolinska Institute ze Stockholmu podařil dle Dr. Kevina Tracey, významného vědce a ředitele Feinsteinových institutů ,,husarský kousek´´. Vědci zkoumali možnost, že autoreaktivní IgG je zodpovědný za několik klíčových příznaků FM, a to tak zda je lze přenést na myši podáním IgG purifikovaného z pacientů s FM. Také hodnotili tkáňovou lokalizaci IgG po pasivním přenosu.
Protilátky IgG jsou nejběžnějším typem protilátek, které se vyskytují v krvi. Jejich schopnost vázat se na patogeny znamená, že tvoří důležitou součást naší imunitní obrany. Tyto silné faktory také neutralizují toxiny, aktivují komplementový systém aj. Když se však pokazí, mohou také vyvolat autoimunitní útoky na lidské tkáně. Právě to se podle autorů této studie stalo u fibromyalgie. Autoimunitní útok se však nezaměřil jen na nějaké tkáně, ale na skutečné nervy (není divu, že je to tak nepříjemná nemoc). Studie dokázala, že zvýšená citlivost na bolest, svalová slabost, snížený pohyb a snížený počet drobných nervových vláken v kůži, které jsou pro fibromyalgii typické jsou důsledkem protilátek pacientů. IgG je tedy hlavní pronociceptivní, patologickou složkou séra fibromyalgiků. Jedná se o nový druh autoimunity - takový, který nevytváří zánět. Místo toho se autoimunitní procesy zaměřují přímo na nervy produkující bolest.

Hlavní vedoucí studie z Liverpoolské univerzity Dr. Andreas Goebel, M.Sc., Ph.D., ředitel Institutu pro výzkum bolesti se již dlouho zaměřuje na pochopení role adaptivního imunitního systému při vzniku silné "nevysvětlitelné" chronické bolesti. Vyvinul koncept bolesti způsobené autoprotilátkami a využití modelů pasivního přenosu ke zkoumání tohoto problému u pacientů, přičemž se ve svých studiích zaměřil na komplexní regionální bolestivý syndrom (CRPS) a fibromyalgii. Také zkoumá účinky imunomodulační léčby.
V roce 2013 Goebel navrhl, že CRPS představuje "nový druh autoimunity" a že i další "funkční" poruchy mohou mít autoimunitní povahu. Funkční poruchy jako FM, ME/CFS, IBS, intersticiální cystitida, syndrom chronické pánevní bolesti se objevují v případech, kdy nelze nalézt žádné trauma nebo strukturální abnormality, které by vysvětlovaly snížené fungování. Podobně v roce 2017 vědci zabývající se ME/CFS, včetně Shoenfelda, Scheibenbogena a Martinez-Lavina, navrhli, že ME/CFS, POTS a CRPS patří do nové kategorie autoimunitních onemocnění, kterou nazvali "autoimunitní neurosenzorické dysautonomie".
V roce 2019 Goebelův tým replikoval příznaky CRPS u myší jednoduše tak, že jim podal IgG protilátky od lidí s CRPS. To, co se jim před několika lety podařilo u CRPS, se letos podařilo u fibromyalgie. Na rozdíl od fibromyalgie u CRPS pasivní přenos IgG navíc vyžaduje experimentální trauma, aby se projevily jeho pronociceptivní účinky. U neuromyotonie jsou běžně detekovány autoprotilátky proti proteinu podobnému kontaktinu 2 (CASPR2). Pasivní přenos IgG od těchto pacientů vyvolává bolestivou hypersenzitivitu internalizací napěťově řízených K+ kanálů. A dnes již víme, že podobně nedestruktivní procesy vyvolávají fibromyalgikům zvýšenou bolestivost, motorické příznaky a ztrátu epidermální inervace.

A jak tedy nová studie Pasivní přenos příznaků fibromyalgie z pacientů na myši probíhala:
Nejprve byly z krve lidí trpících fibromyalgií a zdravých osob odfiltrovány protilátky IgG a následně vpraveny do myší. U myší, které dostaly IgG protilátky od pacientů s FM se rychle objevily příznaky podobné fibromyalgii, tj. staly se citlivělými na bolest, tlak a teplo. Klesla u nich síla stisku, byly slabší a méně pohyblivé. Myši, které dostávaly IgG protilátky od zdravých osob, zůstaly beze změny.
Další zkoumání ukázalo, že nervy vnímající bolest se staly hypersenzitivními a že se u myší časem vyvinula neuropatie malých vláken. Nebyly zjištěny žádné známky zánětu. Místo toho se ukázalo, že IgG aktivovaly gliové buňky v průběhu dorzálních kořenových ganglií (DRG). DRG obsahuje svazky nervů, které slouží jako poslední centrum pro zpracování senzorických signálů předtím, než se signály dostanou do míchy a centrálního nervového systému. Zatímco studie zjistila vysoké vychytávání fibromyalgických IgG v DRB a mikrogliálních buňkách, nezjistila žádné vychytávání IgG v míše nebo centrálním nervovém systému, což naznačuje, že veškerá přecitlivělost na bolest zjištěná u myší vznikla mimo centrální nervový systém.
Skutečnost, že se myši vrátily po několika týdnech k normálnímu stavu, když hladina IgG od pacientů s FM klesla, naznačuje, že onemocnění nemusí být trvalé a lze ho zvrátit odstraněním autoprotilátek. Dalším krokem bude určit na jaké faktory se protilátky vyvolávající symptomy vážou. Bylo by také zajímavé prozkoumat jak tato zjištění souvisejí s dalšími příznaky fibromyalgie - jako je únava, poruchy spánku a kognitivní problémy.

To, že se myši zotavily jakmile se protilátky z jejich organismu vyčistily dává naději, že terapie, jako je výměna plazmy, která je určena ke snížení hladiny protilátek a je dostupná u jiných autoimunitních poruch, jako je například myastenie gravis může být účinná i u pacientů s fibromyalgií. Mimo plazmaferézy a imunoadsorpce např. pomocí kolon s proteinem A, nebo které specificky snižují autoreaktivní IgG pomocí adsorpce specifické pro antigen jsou i další možnosti, které se zaměřují na podezřelé autoantigeny (pokud a kdy budou nalezeny), a také terapie jako IVIG (léčba intravenózním lidským imunoglobulinem).

Pravděpodobně budou vyvinuty také terapie, které zasahují do vazby IgG na gliové buňky/DRG nebo které zastaví reakci těchto buněk. Další výzkumy ukáží zda pro léčbu fibromyalgie je třeba ovlivnit komplexní centrální nervový systém nebo jen utlumit imunitní reakci a snížit hladinu těchto IgG autoprotilátek.

Doufejme, že tento nový výzkum poskytne lepší vhled do záhadného onemocnění, které postihuje miliony lidí a nabídne solidní a slibný pohled na to, jak právě začít vyvíjet účinné terapeutické strategie pro toto závažné, chronické a nevyléčitelné onemocnění.
https://www.jci.org/articles/view/144201
https://www.healthrising.org/.../blood-cause.../...
https://www.medicalnewstoday.com/.../fibromyalgia-more...
https://www.sciencedaily.com/.../2021/07/210701120703.htm...

Imunoadsorpce

Terapeutická procedura, při níž přístrojově oddělená plazma pacienta protéká přístrojem, který je schopen odstranit imunoglobuliny specifickou vazbou na aktivní komponenty. Je to léčebný postup, který umožňuje snížit množství patologických autoprotilátek (imunoglobulinů) pod úroveň patogenity bez doprovodných nežádoucích ztrát ostatních plazmatických složek. Technika provedení - plazma pacienta (obsahující autoprotilátky) připravená separátorem Fresenius Com.Tec je díky možnosti propojení se zařízením Fresenius CITEM 10 dále ošetřena průtokem střídavě přes dvě kolony naplněné adsorpční látkou. Pacientovi se vrací plazma ochuzená o imunoglobuliny.

Léčebná plazmaferéza (TPE)

Léčebná procedura, při níž krev pacienta protéká přístrojem, který odděluje plazmu od ostatních krevních složek, plazma je odstraněna a nahrazena náhradními roztoky - koloidy (albumin a/nebo plazma) nebo kombinací krystaloidních a koloidních roztoků. Délka výkonu cca 2 hodiny v závislosti na konstituci pacienta, obvykle je prováděna výměna 1,0 - 1,5 plazmatického objemu.
Jde o postupy ekonomicky nákladné: cena 1 g IVIG (léčba intravenózním lidským imunoglobulinem) kolísá kolem 1 200 Kč, což při obvyklé dávce 150 g v rámci jedné kúry znamená náklady jen za samotné léčivo ve výši cca 180 tisíc Kč. Cena jedné léčebné kúry výměnnou plazmaferézou je ve vyspělých zemích srovnatelná s kúrou IVIG. Americké zdroje uvádějí cenu 5 kůr plazmaferézy mezi 5–10 tis. USD. U imunoabsorpce je zapotřebí náročnější technické vybavení a náklady jsou ještě vyšší. Procedura může trvat i 4 hodiny. Dosud nevíme kolik cyklů by fibromyalgikům ulevilo, některá autoimunitní onemocnění vyžadují pravidelnou léčbu po 3–6 týdnech.

Tyto postupy jsou zatíženy i potenciálními závažnými nežádoucími účinky, resp. komplikacemi (zejména v případě plazmaferézy), což při neindikovaném použití může vést k potenciálnímu ohrožení pacienta.

https://www.neurologiepropraxi.cz/pdfs/neu/2018/01/08.pdf
https://www.fno.cz/krevni-centrum/lecebne-hemaferezy
https://www.wikiskripta.eu/w/Plazmafer%C3%A9za
https://www.neurologiepropraxi.cz/pdfs/neu/2011/06/05.pdf

Článek má pouze informativní charakter, nenahrazuje lékařskou péči. Léčbu vždy konzultujte s lékařem.
Sdílením článků zvyšujete povědomí nejen o FM.

Zpět

Menu

Protilátky IgG hrají u fibromyalgie klíčovou roli

Imunoadsorpce

Léčebná plazmaferéza (TPE)