Psychologie bolesti
Bolest vnímáme nejen pomocí fyzických počitků, ale také jako prožitek duševní.
Je to jakási subjektivní realita, na jejímž prožívání se podílí citové ladění, typ osobnosti a faktory prostředí.
Intenzita prožívání bolesti je dána intenzitou bolestivých podnětů, ale také mírou pozornosti. Pokud je pozornost nemocného rozptylována jinými podněty, bolest je vnímána slaběji. Toho se využívá například v porodnictví nebo v ordinaci zubních lékařů, kde záměrně odpoutávají pozornost pomocí zvukového - bílého šumu.
Situace, která obsahuje kromě bolesti i jiné vjemy je pro trpícího snesitelnější, než prostředí nepodnětné.
Také nálada má na prožívání bolesti vliv. Při úzkosti, panice, hněvu, smutku až depresích se bolestivý prožitek stupňuje.
Zvládání bolesti napomáhá, pokud se trpícímu podaří přeladit do stavu bojovného, nebo dokonce navodit kladný citový stav – vzdor, nadšení, úleva apod.
Bolestivým podnětům přikládáme význam. Jako špatnou označujeme například bolest při poranění, jako dobrou naopak bolest při lékařském výkonu, který má své opodstatnění. Oba typy bolesti vznikly při stejném poškození tkáně, náš bolestivý vjem se ale liší dle významu, který dané bolesti připisujeme. Jsou proto důležité i myšlenky, které nám znesnadňují nebo usnadňují prožívání bolesti. Mezi myšlenky, kterým je třeba se vyvarovat patří: „Proč se něco tak strašného stalo právě mě?, „To se nedá vydržet!, To špatně skončí!.
A naopak pozitivní myšlení, které prožívání bolesti ulehčí je: „Bolí to, ale já to zvládnu!, „Brzy to bude lepší!.
V průběhu života si většinu svých vnitřních (fyziologických) i vnějších (behaviorálních) reakcí osvojujeme pomocí učení. Mezi takové reakce může patřit i bolest, která se pomocí naučených vzorců váže k určitým životním situacím, činnostem nebo psychickým stavům. Člověk tak mimovolně nevědomě reaguje na tyto rizikové situace bolestí, léčba potom se stává z přeučení na jiné, účelnější způsoby chování a proţívání (Rokyta, 2009).