Somatoformní poruchy
Představují různorodou a poměrně častou skupinu poruch, které mají společné promítání psychických potíží do tělesných příznaků. ¨
Pacienti se dostávají k psychiatrovi často až jako k poslední instanci, když lékaři ostatních odborností začnou mít podezření na psychickou příčinu potíží nebo si s nemocným prostě neví rady. Pacient má v té době již za sebou řadu různých vyšetření – ultrazvuk, rentgen, CT, laboratorní odběry – všechna jsou však v normě. Nezřídka, jsou-li bolesti lokalizovány do oblasti žlučníku, je tento odoperován, aby se potíže po několika týdnech od operace objevily znovu. Dotyční mají problémy s pracovní výkonností. Dále mohou mít narušené vztahy.
Důležité je, že příznaky nejsou pod vědomou kontrolou dotyčného. Nejedná se tedy o simulaci! O simulaci by se jednalo, kdyby svým počínáním pacient cílevědomě směřoval k nějaké výhodě nebo zisku. Zde však jde o nevědomý proces.
Mezi somatoformní poruchy řadíme somatizační poruchu, somatoformní vegetativní dysfunkci, perzistující somatoformní bolestivou poruchu a hypochondrickou poruchu.
U somatizační poruchy musí potíže trvat alespoň 2 roky a neexistuje pro ně odpovídající tělesná příčina. Důležité je, že dotyčný tento fakt odmítá přijmout a neustále se dožaduje dalších vyšetření. Příznaky většinou plynou z těchto tělesných systémů – trávícího (bolesti břicha, nevolnost, průjmy, zvracení…), kardiovaskulárního (bušení srdce, potíže s dýcháním…) a urogenitálního (potíže s močením, nepříjemné pocity, u žen menstruační potíže…). Po psychické stránce u dotyčného často diagnostikujeme depresivní náladu, napětí, úzkosti, v anamnéze pak vidíme stresující situace, narušené vztahy apod. Terapie spočívá zejména v psychoterapii. Specifická farmaka neexistují, zkusit můžeme antidepresiva.
Hypochondrická porucha je charakterizována úzkostným sebepozorováním a strachem z nemoci – dotyčný se obává, že má jednu nebo maximálně dvě závažné tělesné choroby. Zatímco u somatizační poruchy se tedy jedná o nepříjemné příznaky a prožitky bez toho, aniž by si pacient stanovil diagnózu, u hypochondrické poruchy má obavy že trpí konkrétní poruchou nebo nemocí. V popředí prožívání hypochondrického pacienta se objevují zejména obavy a napětí, které mu způsobují výrazný stres a narušují jeho schopnost fungovat v normálním životě. Dalším typickým příznakem hypochondrické poruchy je, že pacienti jsou o své domnělé poruše velmi dobře informováni a také sami vyžadují odborná vyšetření, o kterých se dočetli v odborné literatuře. Sami sebe pozorují, měří si několikrát denně puls, tlak, zjištěné hodnoty si pravidelně zapisují, vedou si podrobnou evidenci o svých potížích. Terapie hypochondrické poruchy je poměrně obtížná, základem je psychoterapie, zkoušejí se i nová antidepresiva.
Dysmorfofobie je zvláštní porucha, která je řazena k hypochondrii. Při této poruše je dotyčný přesvědčen, že některá část jeho těla je příliš velká nebo příliš malá nebo se mu nelíbí z jiného důvodu. Na tuto vadu pak svádí své neúspěchy – např. že má problém se seznámit, najít si zaměstnání apod. Zde je nutné vyloučit prostou nespokojenost s vlastním vzhledem (v pubertě normální), dále pak OCD (vtírající se myšlenky zaměřené na vzhled), mentální anorexii. Porucha má tendenci k chronickému průběhu. Základem léčby je psychoterapie. Řada pacientů však i přes léčbu (ke které nejsou motivování, protože jsou přesvědčeni o své pravdě) podstupuje opakovaně plastické operace.
U somatoformní vegetativní dysfunkce se příznaky týkají vegetativních, vůli neovlivnitelných funkcí. Typické jsou zde potíže s trávením, dýcháním, močením. Dále bolesti u srdce bez jasného původu apod.
Pro perzistující (přetrvávající) somatoformní bolestivou poruchu jsou typické dlouhodobé bolesti určité části těla.
www.upsychiatra.cz/somatoformni-poruchy/