Zdravotní postižení
Za zdravotní postižení se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí.
Tzn., že při posuzování poklesu pracovní schopnosti se vychází nejen z etiopatogeneze stavu (tj. jaký patologický proces, jakým způsobem a které systémy či orgány poškodil), ale hodnotí se také stav funkčního zdraví. Funkčním zdravím se rozumí hodnocení zachovaných schopností/funkcí a porušení nebo ztráta funkcí na systémech, orgánech, částech těla, které se zdravotním postižením souvisejí ať přímo jako nedílné klinické projevy či nepřímo v důsledku nepříznivých průvodních jevů léčby, komplikací, průvodních duševních poruch a jiné.
Protože nedílnou součástí je posouzení stabilizace zdravotního stavu a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, vymezuje se obsah uvedených posudkových kategorií. Stabilizace je kategorií zdravotní, odrážející průběh zdravotního postižení a výsledky léčby včetně léčebné rehabilitace na stav pracovní schopnosti. Stabilizace může být docíleno nejen tím, že se zdravotní stav ustálí (vlivem léčby, rehabilitace, režimových opatření) ale i tím, že se např. omezí/sníží počet záchvatů, atak, recidiv, zmírní zánětlivé nebo bolestivé projevy postižení a jiné.
Kategorie adaptace na zdravotní postižení odráží výsledky rehabilitace léčebné, sociální, pracovní nebo pedagogické ale také vliv prostředí a motivaci pojištěnce. Jde především o osvojení si schopností a dovedností s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí (např. přecvičení praváka na leváctví, zvládnutí chůze s odlišným stereotypem, využívání jiných pohybových mechanismů, zlepšení srozumitelnosti řeči), s využíváním dostupných pomůcek, prostředků (např. zvládnutí chůze s opěrnou pomůckou, používání zdravotně vhodného oblečení a obutí, zdravotně vhodného sezení), zdravotnických prostředků (např. přínos protézy končetiny, ortézy).