Pokud máte vzácnou, chronickou nebo neviditelnou diagnózu, pak jste pravděpodobně museli svůj zdravotní stav vysvětlovat cizímu člověku. Pravděpodobně jste zažili lítost s široce otevřenýma očima, trapné ticho, ale co je nejhorší, frustrující zkušenost, když vám někdo řekne, že se mýlíte. Po trpělivém vysvětlování zdravotního stavu prohlásí, že neexistuje, že simulujete nebo že se dostatečně nesnažíte být zdraví. Lidé často znevažují náš boj s neobvyklým onemocněním, protože mu nedokážou porozumět nebo protože máme to štěstí, že nemáme žádné viditelné znaky nemoci, jako je pohyblivost nebo životně důležité pomůcky. např. kyslíkovou bombu, chodítko nebo vyživovací trubici. Existují nejrůznější způsoby, jak někoho znevěrohodnit. Ale v našem konkrétním případě to zažíváme nejčastěji v souvislosti s naším zdravotním stavem.

Validace je důležitým komunikačním nástrojem a výrazem lásky a přijetí ve vztazích

V překladu znamená uznání nebo potvrzení. Jde tedy o uznání hodnoty člověka a potvrzení jeho prožívání a aktuálních emocí. Nemusí nutně znamenat, že souhlasíme se subjektivní realitou druhého člověka pouze dává prostor pro existenci emocionálního stavu jiné osoby. Je dokonce tak zásadní, že odborníci na výchovu uvádějí, že je to jedna z nejdůležitějších věcí, kterou může rodič udělat pro podporu zdravého psychického vývoje svých dětí (The Power of Validation autorů Karyn D. Hall, Ph.D., a Melissa H. Cook, LPC).

Opakem validace je invalidace - popírání, odmítání nebo zavrhování něčích pocitů

A i když může být dobře míněna jedná se o jednou z nejškodlivějších forem citového zneužívání a může v člověku vyvolat pocit, že se zbláznil! Děsivé je, že může jít o jedno z nejjemnějších a neúmyslných zneužití. Zpochybňované osobě je sděleno, že její subjektivní emocionální prožitek či interpretace situace nebo diagnózy je nepřesná, bezvýznamná a/nebo nepřijatelná. Toto znevažování diagnóz, které nemůžeme ovlivnit, v nás vyvolává pocit, že se mýlíme nebo jsme špatní, může také zhoršovat psychické poruchy a emoční problémy.

Lynzi Russell, pacientka s UCD (poruchy cyklu močoviny) pro příklad uvádí: Všichni jsme už slyšeli znevažující výroky a slyšeli jsme je všechny. "Zkoušela jste jógu?" nebo "Vsadím se, že když změníte stravu, budete se cítit lépe.". Moje oblíbené: "Esenciální oleje mi opravdu pomohly." Nebo: "Zkoušela jste tento pyramidový produkt (který náhodou prodávám)? Tady je moje vizitka s odkazem na mé webové stránky. Vyzkoušejte ho." Je to k vzteku. Jako bychom se o sebe nezajímali natolik, abychom vyzkoušeli vše, co je k dispozici, abychom byli zdraví.

Někteří invalidaci dělají vědomě, jako formu manipulace, kontroly a psychické újmy. Možným vysvětlením (kromě psychopatie) je nízká schopnost empatie a soucitu, nepochopení nebo nedocenění důležitosti validace a/nebo neznalost, jak ji účinně vyjádřit. Jiní neúmyslně či v dobré víře. Často se hájí tím, že jejich cílem je pomoci někomu, aby se cítil lépe nebo, tak jak oni považují za přesnější a správnější.

Pokud patříte k lidem, které někdo zpochybňuje vězte, že: NEJSTE BLÁZEN! Vaše pocity jsou pravdivé a skutečné.

Dr. Jamie Long: Co NEŘÍKAT

Existuje mnoho způsobů, jak někoho zpochybnit. Níže jsou uvedeny příklady nejčastějších zpochybňujících výroků.

1. "Alespoň to není..." -nebo- "Mohlo by to být horší".

Utrpení druhého člověka může vyvolat nepříjemné pocity. Soucitní lidé to chtějí napravit nebo zlepšit. Když někdo pláče, nabídneme kapesník, aby setřel slzy, nebo něžný cit v naději, že se usměje. Pokud tyto snahy nezaberou, zvyšujeme sázku a snažíme se přinést úlevu.

Na svých terapeutických sezeních často slýchám příběhy o tom, jak se zoufalí lidé cítí naprosto osamělí a nepochopení. Vezměme si například mladou klientku, která truchlí nad zničujícím koncem svého krátkého manželství. Svěřila se mi s několika příklady toho, jak jí dobře smýšlející a soucitné duše nabízely výroky jako např: "Alespoň jsi mladá, ještě se znovu vdáš." "Mohlo to být horší, aspoň jsi s ním neměla děti". Pokusy o útěchu působily, jako by její přátelé a blízcí její bolest bagatelizovali, bez ohledu na pravdivost těchto výroků. Nepotřebovala nadhled, ale empatii a pochopení.

2. "Je mi líto, že to tak cítíš."

Požádejte někoho, koho znáte, aby vás štípl do ruky. Bez ohledu na to, co uděláte, jediná odpověď, kterou by vám měla dát, je: "Je mi líto, že se tak cítíš". Ať vás štípe, dokud neřeknete:"Au! To opravdu bolí!" Vyčkejte na její předem připravenou odpověď. Jak jste se cítil? Zmizela vaše bolest poté, co jste se dozvěděli, že jim je líto, že jste se tak cítili? Samozřejmě že ne! Říct někomu "je mi líto, že se tak cítíš" je prostě společensky přijatelný způsob, jak říct: "Je mi jedno, jak se cítíš, tvoje situace je špatná" (nebo ještě hůř: tvoje zkušenost je blbost).

3. "Neměl by ses tak cítit."

Sdělení "neměl by ses cítit určitým způsobem" vyjadřuje pohrdání a nadřazenost. Sděluje také, že emocionální prožitek dané osoby není správný. Pravdou je, že nemáte žádnou pravomoc rozhodovat o tom, jak by se člověk měl nebo neměl cítit. To ví jen on sám! Popírání perspektivy člověka v něm může - a často také způsobuje - pocit bláznovství, neviditelnosti a malosti.

Tento příklad mi připomíná těžce depresivní dospívající pacientku, která si během našich sezení často stěžovala, že se o ni rodiče nezajímají. Když ji trápilo něco, co se stalo ve škole, rodiče jí říkali, že se tím nemá trápit. Když byla frustrovaná z toho, jak ji rodiče kázeňsky trestají, říkali jí, že by se s tím měla vyrovnat. Když se rozplakala kvůli hádce s kamarádkou, navrhli jí, že by se měla zmírnit a že to její kamarádka pravděpodobně myslela dobře. Seznam příkladů pokračoval dál a dál.

4. "Nepřemýšlejte o tom, prostě se do toho pusťte."

Představte si, že jste strávili velké množství času trénováním na maraton. Opravdu tvrdě jste pracovali na své kondici a jste přesvědčeni, že jste dosáhli potřebné úrovně zdatnosti k jeho uběhnutí. Jen několik dní před maratonem dojde k nešťastné nehodě, která má za následek zlomeninu nohy. Smutek, vztek, frustrace a deflace by mohly popsat několik pocitů, které následovaly po této situaci. Za předpokladu, že nejste úplně mimo, je nepravděpodobné, že byste si řekli: "Nepřemýšlej o tom, prostě se do toho pusť." Máte zlomenou nohu! Se zlomenou nohou přece nemůžete běžet maraton, ne?

Pokud jde o emoce, lidé si i ostatním neustále říkají, aby pocity zavrhli a prostě se s nimi vyrovnali. Jistě, jsou situace, kdy musíme své pocity odložit stranou, abychom mohli adaptivně fungovat. Mám však na mysli případy, kdy jsou pocity škodlivě vytěsňovány, odsouvány stranou a potlačovány. Podporování takového odmítání emocí vede paradoxně k ještě většímu psychickému strádání. Když pocity zlehčujeme, minimalizujeme nebo se jich zříkáme, nevyhnutelně způsobujeme, že emoce rostou. Věřte, že tyto emoce si najdou způsob, jak se projevit. Vzpomeňte si na bolesti, průjmy, záchvaty paniky, emoční přejídání, drogy, alkohol atd.

5. "O tomhle se nebudu bavit!"

Všichni jsme byli obětí nebo pachatelem jednoho z nejsilnějších neverbálních znevažování: Mlčení. Odchodem z místnosti, ignorováním telefonátů/textových zpráv, obracením očí v sloup. Nutkání znemožnit existenci opačného emočního stavu je pochopitelné, zejména když s ním nesouhlasíme.

Tomuto nutkání však musíme odolat bez ohledu na to, jak moc se v dané situaci cítíme přesvědčení o své pravdě. Pamatujte, že validace neznamená, že souhlasíme se subjektivní realitou druhého člověka. Validace znamená mít schopnost dát emocionálnímu stavu druhého člověka prostor k existenci a může začít pouhou přítomností a nasloucháním.

Validace: Slyším tě. Vidím. Chápu. Záleží mi na tvých pocitech. Její význam nelze přeceňovat.

Jak někoho podpořit:

⦁ Uvědomte si, že uznání něčího emočního prožitku nemusí nutně znamenat, že s ním souhlasíte nebo že si myslíte, že má pravdu. Můžete sdělit, že tyto emoce jsou v pořádku, aniž by se vám to líbilo. *Pamatujte, že emoce se liší od chování.

⦁ Vyhněte se obranným reakcím nebo nevyžádaným radám. Pokud jste terčem emocí vy, pokuste se přijmout odpovědnost alespoň za malou část stížnosti. Máte-li nápad, jak jejich problém vyřešit, zeptejte se: "Chcete, abych vám s tímto problémem pomohl?". Pokud je odpověď "Ne", soustřeďte se na naslouchání.

⦁ Pochopení musí předcházet intervenci. Skutečně naslouchat někomu znamená snažit se pochopit jeho postoj. Čím hlouběji porozumíte tomu, z čeho vycházejí, tím více je dokážete podpořit.

⦁ Reflexe - zrcadlení pocitu. "Vidím, že jsi opravdu rozrušený." "Musí to být tak bolestivé."

⦁ Shrňte prožitek. "Naprosto chápu, že jsi naštvaný, protože jsem nepřišel včas, což bylo nezdvořilé a nezodpovědné." "Musí to být tak bolestné, je zničující zažít takovou ztrátu."

https://drjamielong.com/validation-5-things-not-to-say/
https://ucdfamily.org/2020/07/09/mic-drop-responses-to-invalidation/