Environmentální stresory
Syndrom mnohočetné citlivosti na chemické látky
Syndromem se rozumí neúměrná reaktivita či citlivost na nízké koncentrace mnoha chemických látek znečišťujících vodu, potravu i okolní prostředí. Kolem syndromu se vedou stálé spory mezi vědci, lékaři a klinickými ekology, zda jde o validní lékařskou diagnózu, i když jeho koncept byl předložen již roku 1940 alergologem T.G. Randolphem. Randolph tvrdil, že někteří jeho pacienti, kteří byli exponováni nízkým bezpečným koncentracím moderních syntetických chemikáliích běžných v normálním všedním životě, reagovali na tyto látky alergií způsobující únavu, podrážděnost, přecitlivělost, zmatenost, depresivní příznaky a u dětí nervové napětí.
V průběhu času se změnami předpokládaných kauzálních faktorů měnily i názvy syndromu např.: alergická otrava krve, cerebrální alergie, chemická senzitivita, ekologické onemocnění, environmentální onemocnění, špatná regulace imunitního systému, mnohočetná chemická senzitivita, syndrom totální alergie, celková environmentální alergie, celková porucha imunity, syndrom toxické citlivosti, nemoc 20. století, univerzální alergie a mnoho dalších (Barret, 2000).
V souvislosti se syndromem jsou nyní nejčastěji uváděny následující příznaky: depresivní nálada, podrážděnost, neschopnost koncentrace a jasného myšlení, špatná paměť, únava, ospalost, průjem, zácpa, závratě, mentální vyčerpání, bolesti hlavy, kýchání, ucpaný nos nebo rýma, dušnost, svědění nosu a očí, vyrážka, bolesti v hrudníku ve svalech a kloubech, zkažený žaludek, brnění prstů u rukou i nohou a další (Barret,2000).
V zásadě se onemocnění většinou týkají tří hlavních okruhů a to CNS, podráždění dýchacích cest a sliznic a gastrointestinálních problémů (Magill, Suruda, 1998). Za spouštěče syndromu se považují běžné infekce, stres nebo vystavení se chemikáliím. Za potencionální stresor se považuje prakticky vše, s čím se člověk v moderní době setká, jako například: městský smog, automobilové výpary z benzínu a nafty, cigaretový kouř, barvy, ředidla a silniční dehet a asfalt, organická rozpouštědla a pesticidy, plasty, tiskařská čerň, parfémy, deodoranty a osvěžovače vzduchu, prášky na praní, repetenty, laky na nehty, fermaceutika, zemní plyn, stavební materiály, syntetické látky, domácí čističe, popisovače nebo i cedrové dřevo. Koncept syndromu je postaven na hypotéze, že suma všech těchto malých, zdánlivě nesouvisejících a na člověka působících chemikálií může mít v důsledku stejný efekt jako silná dávka nebezpečné chemikálie (Barrett, 2000).
Kritici tvrdí, že kauzální spojení mezi chemickými látkami v životním prostředí a uváděnými symptomy jsou pouze spekulativní a nejsou podloženy výsledky seriózních publikovaných vědeckých studií. Neuznávají tedy syndrom mnohočetné citlivosti, jelikož :
a) syndrom není jasně definován
b) nebyly nalezeny žádné hodnověrné, vědecky podložené mechanismy způsobující příznaky
c) dosud není podložen výsledky diagnostických testů
d) žádná kasuistika nebyla vědecky prokázána
Donald E. Gots zpracoval více než 100 chorobopisů pacientů se syndromem mnohočetné chemické citlivosti a studium zhodnotil slovy ,, Tato klasifikace nemoci je naprosto nepochopitelná. Nemá konzistentní charakteristiku, jednotnou příčinu a nemá objektivně měřitelné rysy. Nemoc existuje, jelikož pacienti věří, že ji mají, a někteří lékaři je v tom udržují“. Tvrdí, že typičtí pacienti sami sebe vykreslují jako mrzáky s rozházenou imunitou žijící v nepřátelském světě plným nebezpečného jídla a chemie. V mnoha případech se jejich celý život točí kolem jejich nemoci. Toho využívá spousta podnikatelů nabízejících takto ,,postiženým“ bio stravu, speciální produkty prosté zápachu, jako speciální oblečení, nádobí, stavební materiály či speciálně vybavené cestovní přívěsy. Byly popsány případy, kdy pacientka chodila s ochrannou maskou v nákupním centru a další nechala jeden týden viset na prádelní šňůře venku obálky s poštou, aby je zbavila a toxinů a mohla je přečíst. Mnozí experti z kritiků studujících syndrom vidí problém pacientů spíše jako psychický než fyzický. Psychologické faktory jsou predispozicí k symptomům, které se později projeví somaticky, a pacienti mají tendence vyhledávat pomoc tam, kde se jim dostane fyziologického vysvětlení jejich obtíží. Mnoho z pacientů somatizuje a emočními problémy si způsobuje perzistentní symptomy nevysvětlitelné medicínou. Přesto většinou hledají, místo psychiatrického či psychologického vyšetření, vyšetření lékařské. Kritické studie se víceméně shodují v tom, že jde spíše o psychosomatickou poruchu, kdy pacienti reagují na prožitý stres mnoha rozličnými symptomy (Barrett, 2000)
Oproti tomu kliničtí ekologové a ostatní jim spříznění lékaři a vědci považují syndrom za prokazatelně dokázaný, definovaný a podpořený mnoha jasnými kasuistikami. Široce uznávaná definice zastánců syndromu mnohočetné citlivosti na chemické látky obsahuje čtyři základní teze:
1) syndrom je získaný z dokumentovaných environmentálních expozic různým látkám, které mohou být příčinou objektivně evidovaných zdravotních efektů
2) symptomy se týkají četných orgánových systémů a mění se v závislosti na druhu působícího environmentálního podnětu
3) symptomy mají vztah k měřeným koncentracím chemikálií, jejichž hodnoty ale samy o sobě nejsou považovány za nebezpečné
4) u syndromu nedochází k objektivnímu poškození orgánů
Za hlavní mechanismy spouštějící syndrom považují alergie na chemické látky, přímé toxické efekty látek, neurobiologickou přecitlivělost organismu, stres a depresivní a úzkostné poruchy. Uznávají i možnost mylné diagnozy, neboť zvláště v případě psychiatrických onemocnění není dosud zcela jasno, zda jsou psychiatrické problémy příčinou syndromu, důsledkem syndromu a nebo pouze jeho součástí. Souhlasí i s modelem víry v onemocnění, kdy si za mediální masáže spousta lidí otravu ,,jedovatým světem,, vsugeruje.
Častým prapůvodcem syndromu bývá označována silná expozice chemické látce nebo chronická expozice chemickým látkám v anamnéze pacienta. V jedné z kasuistik popisuje lékař pacientku, kterou přijímal do evidence s problémy bolesti zad a v hrudníku, špatnou koncentrací, zhoršenou pamětí a střídavě šoupavou chůzí. V její anamnéze našel problémy se spánkem, diabetes, cukrovku, odstraněnou rakovinu prsu, voperovaný žaludeční bypass a onemocnění následkem expozice chemické látce. Žena pracovala 15let v továrně na barvy, kde před pěti lety zkolabovala přímo v pracovním procesu a byla odvezena do nemocnice. Od té doby je v pracovní neschopnosti. Má zvýšenou sedimentaci a pozitivní testy na inhalační test toluenu. Předchozí ošetřující lékaři stanovili jako onemocnění chemickou hypersenzitivitu zapříčiněnou dlouhodobou chronickou expozicí chemikáliím v zaměstnání. Posledních pět let
navštěvuje pravidelně psychiatry, kteří diagnostikovali psychické problémy se znaky post-traumatické stresové poruchy, deprese, generalizované úzkostné a panické poruchy. Vědci podporují hypotézu vlivu silné expozice i případem války v Perském zálivu, kdy vojáci vystaveni chemickým bojovým látkám, jejichž hodnotu naměřila česká speciální jednotka, vykazovali později po ukončení války příznaky neurastenie a chronického únavového syndromu. Syndrom byl později nazván ,,Gulf War syndrome“ a hlavním jeho spouštěčem byly identifikovány chemické expozice bojových plynů (Magill, Suruda, 1998).
V poslední době profesor Pall publikoval velmi zajímavou teorii společného mechanismu spouštějícího vícero příbuzných syndromů: chronický únavový syndrom, syndrom mnohočetné citlivosti na chemické látky, fibromyalgii a posttraumatickou stresovou poruchu. Environmentální stresory, v případě syndromu mnohočetné chemické citlivosti např. prchavá organická rozpouštědla nebo různé pesticidy, zvyšují aktivitu receptoru NMDA odpovědného za produkci excitatorního neurotransmiteru glutamátu. Ten svojí abnormální aktivitou následně zvyšuje hladinu oxidu uhelnatého a jeho dalšího produktu peroxynitritu v těle. Environmentálním chemickým stresorům zvyšujícím hladinu oxidu uhelnatého přisuzuje zásadní roli v iniciaci dlouhodobých chronických onemocnění. Celý mechanismus nazývá ,,začarovaným kruhem“, kdy zvýšená hladina oxidu uhelnatého způsobí oxidační stres a v reakci s kyslíkovými radikály a se superoxidem vzniká peroxynitrit. Ten může stimulovat nukleární faktor NF-Kb vytvářející zánětotvorné citokiny a selektivní inhibitory iNOS, které společně opětovně zvyšují hladinu oxidu uhelnatého, a udržují tak defakto chronické onemocnění (Pall, 2006). Peroxynitrit dále oxiduje thioly, lipidy, působí mutaci DNA, nitruje bílkoviny a další molekuly, čímž je poškozuje a inaktivuje některé enzymy, např. akonitázu, takže je porušeno získávání energie glycidů a hromadí se kyselina mléčná (Holeček, 2002). Oxid uhelnatý inhibuje energetický metabolismus v mitochondriích, což podporuje opětovné zvýšení aktivity NMDA a zvýšení hladiny vnitrobuněčného kalcia Ca2+ (Pall, 2006).
Pravděpodobné mechanismy spouštějící jednotlivé symptomy syndromu mnohočetné citlivosti na chemické látky
Poruchy učení a paměti - zvýšená hladina oxidu uhelnatého v mozku, poruchy energetického metabolismu v mozku zapříčiněné působením peroxynitritu, superoxidu a oxidu uhelnatého.
Únava - poruchy energetického metabolismu v mozku zapříčiněné působením peroxynitritu, superoxidu a oxidu uhelnatého.
Nadměrné chronické bolesti (hyperalgesia) – kruhový cyklus zvýšené produkce oxidu uhelnatého a peroxynitritu
Úzkostné a panické ataky – nadměrná aktivita NMDA receptoru v amygdale
Poruchy imunity (natural killers) – zvýšená hladina superoxidů
Deprese – zvýšená hladina oxidu uhelnatého v mozku
Poruchy spánku – zvýšená hladina oxidu uhelnatého, zánětotvorných citokinů a vyšší aktivita nukleárního faktoru NF-Kb
Podráždění střev – vliv zvýšeného oxidu uhelnatého na gastrointestinální trakt
Alergie na potravu – peroxynitrit způsobuje nadměrně vyšší propustnost střevní sliznice, a tím i nadměrně zvýšené vstřebávání antigenu (Pall, 2006)
Syndrom je nejvíce rozšířen mezi ženami středního věku. Konkrétně 85-90% zdokumentovaných případů jsou ženy mezi 30-50lety. Děti jsou sice k nespecifickým chemickým látkám a reakcím nejsenzitivnější, ale vliv expozicí se u nich projeví mnohdy až v dospělosti. Důvodem jejich větší senzitivity je delší čas trávený venku, větší spotřeba vzduchu v poměru na objem plic a spotřeby tekutin v poměru k velikosti těla oproti dospělým (Heimlich, 1996)
is.muni.cz/th/128137/ff_m/Diplomova_prace-finalni_verze.txt