Když k vám přijde návštěva
Abychom z návštěvy měly dobrý pocit:
- musíme se cítit dobře, odpočatí, vyspalí a bez bolestí,
- návštěva má být předem ohlášená - musíme mít čas na přípravu, upravení, vzít si předem léky aj.,
- dopředu stanovte dobu návštěvy,
- nezveme si domů negativní lidi, lidi co vám ubližují,
- má se odehrávat v místě, kde se vám sedí či leží pohodlně, teplota je příjemná, není průvan, dosáhnete na vše co potřebujete,
- nejlepší je ticho v místnosti či jen klidná hudba, vypnutá TV,
- pokud se začnete cítit unavení či se vám zhorší nějaké zdravotní potíže nebojte se návštěvu ukončit s omluvou bez výčitek.
Proč odoláváme odpočinku, když máme možnost být s lidmi:
1. Nechceme si nechat ujít příležitost osobního kontaktu
Žiji poměrně izolovaným životem, když za mnou někdo přijde snažím se vydržet hodinu, dvě. I když cítím jak moje tělo vysílá signály a začne se můj zdravotní stav zhoršovat, ale ignoruji je a tím překročím hranici s jakou se moje tělo dokáže vypořádat.
Chronicky nemocní Toni řekli, že je těžké mít disciplínu k odchodu, když se dobře bavíte. Pomáhá, pokud máte někoho, který vám může připomenout, že je čas jít si lehnout. Druhý člobvěk vidí na vás změny ve tváři, postoji těla, které mu říkají, že jste vyčerpal své zásoby energie. Má štěstí, že to obvykle dělá její manžel i když přiznává, že někdy ignoruje jeho výzvy.
Pro příklad líčí co se stalo, když ignorovala signály svého těla a maželovu výzvu k odpočinku. Dva přátelé k nim přišli v pátek na večeři, zúčastnila se déle než bylo v jejich silách a důsledkem toho dva dny na to nemohla jít na pro ní důležitou svatbu. Místo toho musela zůstat doma ležet :( Přitom stačilo odejít z večeře dříve a mohlabýt na svatbě,alespoňkrátkou dobu. Doufá, že v budoucnu se už rozhodne lépe.
2. Bojíme se, že ostatní nás budou soudit negativně, pokud vstaneme a opustíme pokoj.
Před několika lety mi po návštěvě u nás o několik dní později někdo vyčetl, že jsem při jejich návštěvě odešla. Považovaly tozmé strany za hrubost a nespolečenské chování (moje nemoc je neviditelná pro všechny, kromě těch pár, kteří jsou se mnou často). Vím, že mohu přerušit probíhající hovor a říci: "Promiňte, ale musím si jít lehnout," ale nenávidím přerušení, zvláště s něčím, co změní téma na moji nemoc. Trvalo to roky, ale nakonec jsem dosáhla bodu, kdy mi většinou nevadí, pokud mne někdo odsoudí za to, že jsem odešla, když jsem si potřebovala odpočinout. Myslet na své zdraví by mělo být pro nás všechny nejvyšší prioritou.
Proč odmítáme odpočinek, když jsme samy:
1. Při odpočinku se více soustředíme na příznaky nemoci
Příliš často jsem chycena v bludném kruhu. Když ležím v klidu, cítím všechny své potíže intenzivněji (ať už to je bolest, bušení srdce nebo bolesti hlavy).
Tak neodpočívám v míře co mé tělo potřebuje a tím se mé potíže zhoršují. V důsledku toho si nechci jít lehnout, abych to nevnímala. Jak jsem řekla, bludný cyklus.
2. Odpočinek je v rozporu s předsudky společnosti, že bysme měli dělat co nejvíce.
Byla jsem vychována, že každý den musíme pracovat tvrdě, udělat nejvíc co to jde - odpočinek nebo zdřímnutí je známkou slabosti.
Co jsem si uvědomila: Pokud jste chronicky nemocní, co nejvíce z každého dne odpočinejte nebo pospávejte. Nemusíte denně lámat rekordy ve výkonosti.
www.psychologytoday.com/experts/toni-bernhard-jd
www.tonibernhard.com/index.html#