Rosie Hamlin
Fibromyalgie je nemoc, která si nevybírá. Postihuje všechny bez rozdílu, děti, zdravotníky i známé osobnosti z řad showbyznysu. Jednou z nich byla americká zpěvačka a skladatelka Rosie Hamlinová, která výrazně přispěla ke zvýšení informovanosti o tomto devastujícím onemocnění.
Rosalie "Rosie" Méndez Hamlinová se narodila 21. července 1945 v Klamath Falls ve státě Ore. Její rodina se přestěhovala na Aljašku a poté do National City jižně od San Diega. Když jí bylo 13 let a byla studentkou střední školy O'Farrell Junior High, začala tajně zpívat s místní country kapelou. Ostatním členům řekla, že je jí 16 let. I když zpívala jen za spropitné byla ráda, že může být na pódiu. "Byla jsem prostě šťastná, že můžu zpívat," napsala na své webové stránky. V pouhých 14 letech napsala a nazpívala s kapelou The Originals svůj největší hit "Angel Baby". Následovala smlouva s Highland Records. Píseň vyšla v roce 1960 a počátkem roku 1961 se dostala na 5. místo celostátní hitparády. Vydavatelství však trvalo na tom, aby Ponci - jako nejstarší člen The Originals získal výhradní autorské právo. To vedlo k rozpadu skupiny, a přestože si Hamlinová v roce 1961 zajistila autorská práva na svou hudbu, následovaly desetiletí bojů o autorské poplatky. Připravilo ji to o značné finanční prostředky (do roku 1965 se prodaly 4 miliony kopií), které ji později výrazně chyběly.
Dne 30. března 1961 vystoupila v pořadu Dicka Clarka American Bandstand, kde zahrála píseň "Lonely Blue Nights", a stala se tak první Latinoameričankou, která se v tomto pořadu objevila. Byla součástí koncertního turné s Chuckem Berrym, Little Richardem a dalšími hvězdami. I když v letech 1961 a 1962 vyšlo nejméně pět dalších singlů, "Angel Baby" se stala jejím jediným hitem. O několik desetiletí později jí tato píseň vynesla jako první Latinoameričanku do Rock and Rollové síně slávy na její zdi One-Hit Wonders. V roce 2001 vydala album Angel Baby Revisited, které obsahuje původní nahrávky a další vystoupení a také španělskou verzi písně Angel Baby, jejíž text se střídá v angličtině a španělštině. Její cover verzi nahrálo mnoho umělců, jako například John Lennon. Bývalý člen Beatles byl velkým fanouškem Hamlinové a písně "Angel Baby", jednu ze svých nejoblíbenějších písní nahrál v roce 1975 na svou kolekci oldies "Rock 'n' Roll". Na tomto albu se nakonec neobjevila, ale byla přidána na rozšířenou reedici z roku 2004. Lennonova dechberoucí skladba "Angel Baby" vyšla až na jeho posmrtně vydaném albu "Menlove Ave" z roku 1986. Na začátku své verze řekl: "Tohle je jedna z mých nejoblíbenějších písní. Pošlete mou lásku Rosie, ať už je kdekoli."
Z prvního manželství s kytaristou Noahem Tafollou za kterého byla tři roky vdaná měla syna Joeyho Tafollu a dceru Deborah Crayovou. Aby je mohla vychovávat na čas s hudbou skončila. Z následného manželství se jí narodil druhý syn, John Sanders.
Byla tak slavná, že zahajovala koncert skupiny Rolling Stones. Vyznamenal ji Kongres, město Los Angeles ji ocenilo za "dlouholetou hudební a zábavní činnost", na její počest byla v kalifornském městě West Covina zhotovena poštovní známka a město National City (Kalifornie) vyhlásilo 28. březen 1996 "Dnem Rosalie 'Rosie' Hamlinové".
A pak přišli zdravotní potíže....
Trpěla nesnesitelnou bolestí, vyčerpáním a problémy se soustředěním. Bolesti se rozvinuly daleko za hranici bolesti zad, rozšířili se i na hlavu a tváře. Byla těžce dezorientovaná, nemohla si vzpomenout, zvuky zněly děsně hlasitě, světla zářila neuvěřitelně jasně. Znecitlivěla ji levá strany obličeje. Myslela si, že má neurologický problém, nádor. Bála se a všichni ji ignorovali. Problémy s pamětí narůstaly, těžko komunikovala – stále se o ní musel někdo starat, včetně jejich tří dětí. Její izolace se lišily stejně jako deprese. "Měla jsem problém v mozku spojit slova dohromady tak, aby dávala smysl. Je to, jako byste zapomínali věci, které znáte celý život," popisovala své potíže a dodala, že fyzická bolest je někdy nesnesitelná. Někdy se dostaví pocit pálení tak intenzivní, jako by "každá céva byla plná ohně". Strávila téměř rok chozením v noci a jen brečela kvůli pocitům extrémního pálení. Pálení bylo tak strašné, že dávala ruce do mrazáku na 15 - 20 min. Pytlíky s ledem přikládala na hlavu, obličej, bok, na nohy – kamkoliv se bolest přesunula. Mnohokrát nemohla vést souvislý rozhovor, bála se mluvit s kýmkoliv po telefonu. Emocionálně ji to frustrovalo, věděla co chce říct, ale myšlenky a slova se mezi mozkem a ústy ztratily. Roku 2000 jí byla diagnostikována fibromyalgie. Cítila se vyděšená a osamělá. Tyto pocity v kombinaci s nemocí jí posledních několik let nesmírně ztěžovaly život. "Celé dny jsem ležela na gauči a plakala. Mohly to být tři nebo čtyři dny v kuse, kdy jsem nemohla ani vstát a nechtěla jsem jíst ani nic jiného," vzpomínala. Ani neuměla vyjádřit hrůzu, kterou procházela asi dva a půl roku. Nechápala co se s ní děje. Bez ohledu co četla nebo ji bylo řečeno. Přišlo ji, že je o této nemoci málo informací. Nakonec se ji dostal do ruky časopis o FM, uvědomila si kolik výzkumu probíhá a kolik lidí fibromyalgii vlastně má a už se necítila v této situaci sama. Přemýšlela co stálo za vzplanutím nemoci, zda péče o nemocné rodiče a jejich smrt nebo machinace s penězi jejího obchodního partnera. Ať už to bylo cokoliv stále hledala možnosti jak zvládnout symptomy. Masáže, akupunktura, cvičení ve vodě, dieta a vitamínové doplňky byly užitečné jen na krátký čas. Jedna věc ji nikdy nezklamala - koupelové trysky co dostala od svého syna. Dopřávala si koupele v teplé vodě a po 30-45min. když se svaly uvolnily se cítila jako želé. Zejména v zimě, kdy měla více problému ji to hodně pomáhalo.
Přestože od dob své největší slávy v dospívání zpomalila stále cestovala a každý měsíc absolvovala několik koncertů (včetně vystoupení v Madison Square Garden), dokud jí její tělo dovolilo dodržovat tak hektický program. Její stav se stále zhoršoval, už nemohla pracovat a ztratila pojištění. Lékař ji předepsal OxyContin (Oxykodon) na bolest, netrvalo dlouho a stálo ji to 500 dolarů měsíčně, to ji brzy vyčerpalo úspory. Snažila se koncertovat kdykoliv to šlo. Nejprve dokázala předstírat, že není nemocná. Ale stálý hormonogram koncertů ji vyčerpával. Když nebyla na cestách, stálo ji veškerou energii jen to, aby se osprchovala a lehla do postele. Díky oslabenému imunitnímu systému byla citlivá ke každému nachlazení, které rychle přešlo v závažnou infekci dutin a zápalu plic. Lékař ji opakovaně varoval a upozornil, že jeden koncert každý druhý měsíc je tolik kolik zvládne. Někdy ji to ji uvrhlo na lůžko na celé týdny. Začala být na tom opravdu špatně a přestala koncertovat. Mnoho koncertů odmítala i když potřebovala peníze, ale už nemohla. Byla zoufalá, hledala cestu ze začarovaného kruhu. "Už jsem to nemohla předstírat. Nemohla jsem skrývat, že se mi to stalo. Nemůžete se nechat najímat na koncerty a udržovat si vysokou úroveň energie, když to najednou na vás dolehne a vy už to nedokážete ovládat, tak jsem prostě skončila". Vystupování, kterému se věnovala téměř celý život se stalo nemožným. V roce 2002 oficiálně ukončila svoji činnost kvůli pokročilé fibromyalgii. Nezbylo ji nic jiného než se vrátit domů do Nového Mexika, kde potkala lékaře, který léčil lidi s FM a chápal neustálou chronickou bolest a vyčerpání. Vyzkoušela různou léčbu. Věnovala hodně času čtením o FM, aby pochopila co se s ní děje. Byla sama a měla nejrůznější deprese, hlavně proto, že nevěděla co s ní je. Nevěřila, že je to jen toto onemocnění. Nechápala proč je zdravotní problém na jednom místě a o tři nebo čtyři hodiny později zas někde jinde. Díky tomu si myslela, že ztrácí rozum.
Zjistila, že výrobce OxyContinu nabízí program pomoci pacientům a posílal ji každý měsíc léky zdarma. Platila však za své další recepty na antidepresivum lexapro, zelnorm na dráždivý tračník a amitriptylin, aby mohla i přes bolest spát. Nadace MusiCares, která pomáhá hudebníkům v nouzi za ni zaplatila čtyři splátky za dům. Dlouholetý kamarád zpěvál Al Wilson, jehož manželka měla také FM zorgazinoval benefiční koncert, aby ji finančně pomohl a přispěl ke zvýšení povědomí o této nemoci.
I když ji tížily finanční problémy nebylo to nic proti úzkosti, kterou zažívala v prvních dnech své diagnózy. I přes výrazné zdravotní potíže se nevzdala, začala malovat a vyměnila hudební kariéru za osvětu fibromyalgie. Vždy si přála mít na malování více času. "Je to tišší forma vyjádření. Je to poklidná forma vyjádření, zatímco při hudbě ze sebe vydáváte všechno a za tu dobu, co jste na pódiu, se můžete emocionálně i fyzicky úplně vyčerpat". V malování našla útěchu, jelikož se mu mohla věnovat, kdykoli se jí zachtělo. "Vybrala jsem si to, protože to můžu dělat v pyžamu, když se mi chce." Zisk z olejomaleb z výstav spolu s prodejem CD ji pomáhal zaplatit léčbu.
Také se angažovala v církvi. Pořádala biblické hodiny a občas zpívala při bohoslužbách. Náboženství jí pomohlo vyrovnat se s onemocněním. Stejně jako její zapojení do Národní asociace fibromyalgie. "Snažím se s tím vyrovnat a zároveň se snažím pomoci zvýšit povědomí, aby to nebylo tak těžké pro ostatní lidi, kteří právě zjišťují, že tuto nemoc mají, nebo o tom nevědí. Kdybych si o tom přečetla příběh, když mi ji poprvé diagnostikovali, myslím, že bych se toho tolik nebála". "Myslím, že mám štěstí, že mohu využít (svou celebritu) a být hlasem." "Díky tomu, že jsem už léta na veřejnosti, mohu tu a tam udělat rozhovor a mohu použít své jméno nebo to, kdo jsem, abych pomohla lidem pochopit, že mohou mít tuto nemoc, a (mohu) mluvit nahlas, protože ne každý může mluvit nahlas a být vyslyšen." "Jsou lidé, kteří pravděpodobně tápou ve tmě a nevědí, co se s nimi děje." Chtěla lidem s touto nemocí poskytnout naději. Věděla jaké to je. Byla oblíbená pro svůj hudební talent a nebojácnost, s níž se postavila nemoci. "Jedna žena s fibromyalgií za mnou přišla a řekla: 'Když jsi zpívala tu píseň, měla jsem slzy v očích, protože se s tvou písní ztotožňuji, a ještě tady mluvíš o tom, co mám já, a týká se mě to,'" vzpomínala.
Veřejně popisovala boj s nemocí a děkovala za pomoc, které se jí dostalo. V roce 2004 se objevila na obálce časopisu Fibromyalgia Aware v čísle 8 vydávaného Národní asociací pro fibromyalgii. V rozhovoru hovořila o svém boji s tímto onemocněním, které ji připravilo o schopnost zvládat běžné každodenní úkoly. Řekla: "Vždycky jsem byla nesmírně energická a velmi, velmi zaneprázdněná... Teprve teď, po několika letech, jsem se musela vypořádat s fibromyalgií a musela jsem přehodnotit svůj život, přeorganizovat ho a uvědomit si - prostě jsem si musela uvědomit, že nemoc omezuje. Nelíbí se mi to, ale musím se s tím vyrovnat." V březnu následujícího roku vystoupila na sjezdu této organizace "Leaders Against Pain" v Kalifornii, kde se setkala s pozitivními ohlasy přítomných. Sdílela své zkušenosti s ostatními v naději, že jim pomůže. Říkala, že bolest, kterou zažila je horší než zlomení nohy nebo porod. Před tím netušila, že bolest může být tak intenzivní a trvalá. Doufala, že její příběh pomůže lidem v nalezení léčby. Aby šly a vyhledali pomoc.
V červenci 2007 se v amfiteátru Pearson Park v kalifornském Anaheimu konal na její počest koncert. Aktivní zůstala až do své smrti 30. března 2017, kdy jí bylo 71 let. Zemřela ve spánku z nezjištěných příčin ve svém domě v Novém Mexiku.
https://www.prohealth.com/.../singer-rosie-hamlin...
https://www.sandiegouniontribune.com/.../sd-me-rosie...
https://www.healthline.com/.../celebrities-fibromyalgia...
https://www.rosieandtheoriginals.com/wordpress/archives/529
https://en.wikipedia.org/wiki/Rosie_Hamlin
Sdílením článků zvyšujete povědomí nejen o FM.