Co jsme se dozvěděli o dlouhodobém onemocnění COVID, chronické únavě a všem mezi tím a jaký to může mít dopad na fibromyalgii

Když se v prvních měsících roku 2020 objevila pandemie COVID-19, zpočátku se zdálo, že nic nemůže být vzdálenější tomuto akutnímu, dramatickému, život ohrožujícímu stavu, léčenému na jednotkách intenzivní péče a hrdinně potíranému za pomoci osobních ochranných pomůcek, než fibromyalgie, syndrom primární chronické rozšířené bolesti léčený na klinikách lékaři primární péče a revmatology. Teprve postupně, jak si lékařská komunita začala více zvykat na projevy a komplikace COVID-19, vyšly najevo chroničtější aspekty pandemie s vyvíjející se entitou syndromu long Covid. Tento syndrom byl zpočátku léčen širokým spektrem specializací včetně infekcionistů, pneumologů, neurologů, přičemž revmatologové nehráli hlavní roli. S přibývajícími klinickými zkušenostmi se však začíná objevovat překvapivé překrývání mezi syndromem long Covid a stavy, jako je fibromyalgie a chronický únavový syndrom, přičemž toto překrývání je na klinické úrovni nejzřetelnější pro revmatology dobře obeznámené se spektrem fibromyalgie. Na klinické úrovni trpí pacienti s long Covid nejčastěji únavou, nesnášenlivostí fyzické námahy a také kognitivními poruchami, což jsou všechno příznaky, které se překrývají s chronickým únavovým syndromem. Neobvyklé nejsou ani poruchy spánku, trávicí obtíže, úzkost /deprese a myalgie. Kromě toho se zdá, že u long Covid hraje roli autonomní dysregulace, stejně jako u fibromyalgie. Pozoruhodné je, že příznaky typické pro fibromyalgii se u pacientů s long Covid objevují zejména u pacientů s předchozí anamnézou chronické bolesti a zdá se, že pacienti, u nichž byla fibromyalgie skutečně diagnostikována před onemocněním COVID-19, jsou náchylní ke zhoršení. Souvislost mezi fibromyalgií / chronickou únavou a dalšími chronickými virovými onemocněními, jako jsou EBV/CMV, HIV a virová hepatitida, byla dobře známa již před érou COVID-19, takže virová infekce byla tradičně považována za jeden ze spouštěčů odpovědných za iniciaci syndromu. Další aspekt klinického významu týkající se vztahu mezi fibromyalgií a COVID-19 se týká vlivu očkování. Dříve se spekulovalo o vlivu očkování na různé zdravotní stavy, např. u syndromu války v Zálivu. Dnes je již prokázáno, že syndrom války v Zálivu souvisí s expozicí sarinu u lidí, kteří mají k tomuto onemocnění predispozici, tady gen známý jako PON1, který hraje důležitou roli při odbourávání toxických chemických látek v těle. Ani u fibromyalgie se spojitost s očkováním neprokázala. V době značného váhání s očkováním, které často brání účinným pokusům o kontrolu pandemie, je nezbytné lidem poskytnout jasné údaje týkající se bezpečnosti a účinnosti očkování proti COVID-19, pokud jde o fibromyalgii. Objevily se fascinující údaje, které naznačují, že pacienti trpící long Covid mohou mít ve skutečnosti perzistující infekci nízkého stupně s identifikací virových antigenů a RNA ve tkáni až jeden rok po počáteční infekci. Ačkoli obecná použitelnost těchto zjištění zatím není jasná, vyvolávají provokativní možnost, že by podobné virové vektory mohly být identifikovatelné ve tkáních pacientů trpících chronickou únavou nebo fibromyalgií. V neposlední řadě pandemie COVID-19, včetně s ní spojených sociálních distančních opatření, si vybrala daň u pacientů trpících fibromyalgií, i když se osobně nenakazili. Snížený přístup ke zdravotní péči, uzavření a nedostatek pohybu, úzkost a izolace mohou hrát roli a lékaři pečující o pacienty s fibromyalgií by je v této době měli brát v úvahu.
https://www.clinexprheumatol.org/article.asp?a=18767

Sdílením článků zvyšujete povědomí nejen o FM.