II. Zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů

14.09.2012 08:42

Posuzování zdravotního stavu pro účely výše uvedeného zákona zahrnuje:
 
A.  Posuzování schopnosti zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace pro účely příspěvku na mobilitu.
 
B.  Posuzování, zda jde pro účely příspěvku na zvláštní pomůcku o osobu s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí nebo s těžkým sluchovým postižením nebo s těžkým zrakovým postižením anebo s těžkou nebo hlubokou mentální retardací a zdravotní stav nevylučuje poskytnutí příspěvku na zvláštní pomůcku.  
 
C.  Posuzování schopnosti zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace nebo posuzování stupně závislosti  fyzické osoby pro účely řízení o přiznání průkazu osoby se zdravotním postižením.
 
Při posuzování dle písmen A. a C. se vychází i z výsledků sociálního šetření. 
 
Ad A.   Posuzování schopnosti zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace pro účely příspěvku na mobilitu.
 
                                                        
                                                                 § 8
 
         (1)Schopnost osoby zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace se pro nárok na příspěvek na mobilitu posuzuje podle zákona
o sociálních službách stejným způsobem jako pro účely příspěvku na péči.
 
Výklad
Pro posuzování schopnosti zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace pro účely příspěvku na mobilitu platí stejná pravidla jako pro posuzování pro účely příspěvku na péči podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Právní úprava stanovuje základní pravidla posuzování základních životních potřeb ve vztahu ke schopnosti jejich zvládání a potřeby každodenní pomoci, dohledu nebo péče jiné fyzické osoby nebo potřeby každodenní mimořádné péče jiné fyzické osoby. Při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se vychází z existence dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a zhodnocení jeho funkčního dopadu na schopnost zvládat základní životní potřeby. Pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím
schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Nevyžaduje se tedy každodenní zvládání základní životní potřeby ve 100 % kvalitě. Funkční schopnosti dané dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby (tj. se
zachovanými funkčními schopnostmi) a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku. U osob do 18 let věku se hodnotí potřeba každodenní mimořádné  péče, kterou se rozumí péče, která svým rozsahem, intenzitou nebo náročností podstatně přesahuje péči poskytovanou osobě téhož věku. Podstatností se rozumí zvýšení rozsahu, intenzity nebo náročnosti péče o cca více než jednu třetinu oproti dítěti bez zdravotního postižení. Při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby a při hodnocení potřeby mimořádné péče se porovnává rozsah, intenzita a náročnost péče, kterou je třeba věnovat posuzované osobě se zdravotním postižením s péčí, kterou je třeba věnovat zdravé fyzické osobě téhož věku. Způsob hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby je uveden v části první vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Vymezení schopností zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility a orientace je uvedeno v příloze č. 1 k této vyhlášce.
 
a) Mobilita: 
Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat polohy, pohybovat se
chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, používat dopravní  prostředky včetně bariérových.

Výklad
Při posuzování schopnosti mobility se zkoumá, zda posuzovaná osoba má dostatečné pohybové schopnosti a fyzickou zdatnost, a dále duševní a smyslové (zrakové) schopnosti.  Zkoumá se, zda je posuzovaná osoba schopna chůze krok za krokem bez pomoci  druhé osoby. Je  -  li osoba odkázána trvale na invalidní vozík z důvodu neschopnosti takové schůze, pak osoba není  chůze schopna. Schopnost chůze se uzná v případě, že k chůzi používá posuzovaná osoba podpůrné prostředky, ortézy, protézy, hole, berle, chodítko. Záleží na celkové fyzické a psychické zdatnosti posuzované osoby, zda tyto  prostředky je schopna používat a svede s nimi chůzi.  Posuzovaná osoba musí být chůze schopna v určitém dosahu, a to alespoň 200 m, který umožňuje realizovat aktivity v přirozeném sociálním prostředí. Připouští se možnost zastavení s odpočinkem a poté pokračování v další chůzi. Chůzí po nerovném povrchu se rozumí chůze po chodníku z dlažebních kostek, schopnost překonání obrubníků. Nezkoumá se např. schopnost chůze
v kamenitém nebo kluzkém terénu.  Při změně polohy těla, stoji, při chůzi, chůzi do schodů, včetně použití dopravního prostředku, se stav hodnotí s facilitátory  -   jako je např. madlo, zábradlí, opěrné pomůcky, vhodná obuv, ortéza, protéza apod., event. s přidržováním  o stěnu, nábytek.
Zaujímáním poloh se rozumí zvládnout polohu vsedě, ve stoje a vleže, neboť to jsou nejběžnější a nejčastější fyziologické polohy. U chůze po schodech není rozhodná  plynulost chůze.  U osob, které využívají invalidní vozík k   mobilitě jen v určitých situacích (např. při cestování na delší vzdálenosti), je potřeba individuálně posoudit schopnost a rozsah chůze. Pro používání dopravního prostředku včetně bariérového je potřebná přiměřená fyzická schopnost, schopnost přidržovat se, zvládat vstávání, usedání a stoj, mít přiměřený rozsah hybnosti v kolenou a kyčlích k zvládnutí několika schodů nutných k výstupu nebo sestoupení z dopravního prostředku. Každodenně se opakující stavy agrese (objektivně přetrvávající i přes medikaci) nebo těžké mentální postižení s pozbytím rozpoznávacích a ovládacích schopností brání schopnosti používat hromadnou dopravu, ale nebrání obecně použít dopravní prostředek. Pokud systém veřejného zdravotního pojištění poskytl osobě protézu, je nutno brát zřetel na to, že ji potřebuje a je schopna ji využívat –  jinak by jí nebyla poskytnuta. Případné subj. údaje o nepoužívání je nutno posoudit prizmatem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu  –  tj. zda jde o každodenní nepoužívání ze zdravotních důvodů nebo jen občasné nepoužívání při dočasných otlacích nebo při chůzi na delší vzdálenosti, kdy z důvodu dyskomfortu osoba raději používá invalidní vozík. 
 
b) Orientace:
Za schopnost zvládat tuto základní životní potřebu se považuje stav, kdy osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní
kompetence, orientovat se časem, místem a osobou, orientovat se v obvyklém prostředí a situacích a přiměřeně v nich reagovat.
 
Výklad
Při posuzování schopnosti orientace se zkoumá, zda posuzovaná osoba má smyslové a duševní schopnosti k chápání v dostatečné míře toho kdo je, kde je
a v jakém čase se nachází.  Samotná porucha orientace v čase, není-li každodenní, opakovaná, však nepodmiňuje   uznání závislosti. Uvedené jednotlivé schopnosti orientace musí být dostatečné i k chápání a řešení situací vyplývajících ze zvládání základních životních potřeb, které jsou realizované v obvyklém prostředí. Přiměřenost duševních kompetencí je nutno vztáhnout k věku a ke zvládání základních životních potřeb. Obvyklost prostředí a situací se vztahuje k přirozenému sociálnímu prostředí a obvyklým každodenním situacím;  za přiměřenost reakce se považuje reakce, která je obvyklá u osoby téhož věku v daném sociokulturním prostředí. U osob s poruchou smyslových schopností se zvládání základních životních potřeb hodnotí s využitím kompenzačních pomůcek. 

Ad B.  Posuzování, zda jde pro účely příspěvku na zvláštní pomůcku o osobu s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí nebo s těžkým sluchovým
postižením nebo s těžkým zrakovým postižením anebo s těžkou nebo hlubokou mentální retardací a zdravotní stav nevylučuje poskytnutí příspěvku na zvláštní pomůcku.  pos_sluzba.pdf (1 MB)