Jak se vypořádat s diagnózou
Valná většina lidí, kteří se potkají s nějakou vážnější diagnózou vyžadující např. změnu životního stylu, je nepříjemně zaskočena. V případě, že jsme počítali s život ohrožující nemocí, ale objevila se mírnější diagnóza, samozřejmě prožíváme úlevu, ovšem i tak jen málokdo přijme v klidu fakt, že se musí své nemoci přizpůsobit a podstupovat léčbu.
Co dělat, když vám lékař řekne, že máte Fibromyalgický syndrom?
Je zcela zdravé a přirozené, že cítíte zármutek, když zjistíte, že už nebudete možná nikdy zdravý, už nebude vše jako dříve. Jak vy, tak vaši milovaní se budou muset s nastalou situací smířit. Doporučuje se plně si projít všemi fázemi smutku z toho, že se váš život obrátil vzhůru nohama. Tento proces nám dovoluje naučit se přemýšlet a jednat v nastalé situaci.
5 fází smutku:
POPŘENÍ- odmítáme přijmout co se děje.
ZLOBA- pocit toho, že to co se nám děje není fér.
SMLOUVÁNÍ - Přesvědčujte samy sebe, že vše bude jako dříve.
DEPRESE- vzdávání se, je nám jedno, co se stane.
SMÍŘENÍ SE- smíření se se situací; jsme připraveni pohnout se kupředu a začít jednat.
Každý z nás je jiný a jinak se dokáže s nastalou situací vypořádat. Pokud jste silný člověk, dobře se adaptujete na změny, neovládá vás deprese a úzkost dokážete projít fázemi smutku velmi rychle či některé úplně přeskočit začnete brzy s léčbou a aktivně se vypořádáte se změnami ve vašem životě.
Hodně záleží na tom jak vám lékař vaší diagnózu oznámil, jak proběhla edukace, zda znáte osobně někoho s podobnou nemocí a jaké máte o této dg povědomí.
Bohužel může nastat i situace, kdy se někdo nepřenese ani přes první fázi - popírání.
Odmítá fakt, že je nemocný. „Cítím se dobře.“, „Tohle se nemůže dít, ne mně.“, „Došlo k záměně výsledků, to musí být omyl.“ Dělá vše jako před tím. Neléčí se, nechodí k lékařům, nezjišťuje si o nemoci informace. Popírání je pro jedince pouze dočasnou obranou. Jde o šokovou situaci, která může trvat různě dlouho. Dotyčný se nechce s nastalou situací smířit. Neřídí se léčebnými doporučeními, přepíná se a obvykle to končí zhroucením a je znovu na začátku. Takové chování často vede k zhoršení zdravotního stavu ze kterého se dostat do přijatelné podoby bude mnohem horší.
Ve druhé fázi má pacient zlost, že onemocněl a hledá viníka. „Proč já? To není fér!“, „Proč se to děje mně?“, „Kdo za to může?“
Zlobí se na lékaře, na lidi co mu o FM řeknou nepříjemnou pravdu, na ty co jej upozorní, že je třeba svůj život změnit.
Nepřipouští si, že za některé zdravotní potíže si může sám špatným stravováním, nadměrným stresováním, neléčením svých zdravotních potíží, kouřením aj. Je si třeba uvědomit, že není nikoho vina, že jste onemocněli, není vhodné se na nikoho zlobit, být zlý. Tím, že kolem sebe kopete jen od sebe odháníte lidi co vám chtějí pomoci. Důsledkem toho je, že se od vás odvracejí blízcí, společnost. Jakmile se jedinec dostane do druhé fáze, uvědomí si, že popírání již nemůže pokračovat. V této fázi je o dotyčného velmi těžké pečovat v důsledku pocitů vzteku a závisti.
Ve třetí fázi přichází smlouvání, vyjednávání ,,Chci být jako dříve. ´´, „Chci se dožít svých vnuků.“, „Udělám cokoliv.“, „Dám všechny své peníze za…“. Tato fáze zahrnuje naději, že jedinec může nějakým způsobem zvrátit svůj stav. Samy sebe přesvědčujeme, že vše bude jako dříve. Snažíme se o své diagnóze vyjednávat s vyšší silou. Slibujeme jak se změníme. Také se někteří rozhodnou, že doporučená léčba, která vede k úspěšnému zlepšení je moc náročná či zdlouhavá a hledají zázračnou léčbu. Myslí si, že najdou lékaře nebo lék a všechny jejich symptomy rychle zmizí. Hledají příčinu fibromyalgie, připadá jim, že výzkumné týmy se této dg málo věnují a někdy uvěří podvodníkům. Nechtějí slyšet, že s různými alternativami a šarlatány už mají negativní zkušenost tisíce lidí před nimi - co jim také naletěli. To má za následek nejen zhoršení zdravotního stavu, ale také ztrátu úspor či zadlužení se.
Zklamání, že zázrak se nestane a už nebudeme jako dříve nás může přivést do deprese „Jsem tak smutný, proč se s čímkoli obtěžovat?“, „Umřu, tak o co jde?“, ,,Nic nemá cenu´´. Během čtvrté fáze si uvědomujeme, že už nebudeme moci vykonávat svoji práci v plném rozsahu, budeme muset změnit některé koníčky. Bojíme se, že přijdeme o rodinu, práci, přátele. Můžeme být proto zamlklí, uzavření, odmítat návštěvy a trávit většinu času v pláči a truchlení s pocity strachu, úzkosti, smutku a beznaděje. Nedoporučuje se dotyčného v této fázi rozveselovat. Jde o důležité období smutku, které musí proběhnout. Tato fáze vás může ovládnout i na několik měsíců. Cítíte se emocionálně vyprahlí. Nechcete se smířit s tím, že budete bolest pociťovat do konce svého života. Odmítáte smířit se s tím, že musím pozměnit svůj život kvůli své diagnóze. Chcete se vrátit v čase do doby, kdy jste byly schopní vše zastat a zvládnout vše, co jste si usmyslely. A stále se ve vašich myšlenkách a povídání k minulosti vracíte - jak to bylo dříve. Je třeba si uvědomit, že toto období má trvat pouze krátkou dobu, aby nepřešlo do deprese. Jelikož v počátku onemocnění fibromyalgií bysme měly docházet k psychologovi, aby nám pomohl lépe se s nemocí vyrovnat a také zvládnout různé symptomy může právě tuto fázi nám ohlídat a případně doporučit nasazení antidepresiv. V případě, že depresi podceníme dostáváme se do celkového zhoršení. Jsme více unavení, máme více bolestí, špatně jíme a spíme. Deprese nám nedovolí úspěšně léčit fibromyalgii. Léčbu hatí i strach a úzkosti. Je nutné nejdříve pracovat na své psychice a uvědomit si, že i teď můžete dosáhnout svých cílů. Musíte jen pozměnit způsob, jak se k nim dostanete a i když to bude vyžadovat delší čas, jsou dosažitelné.
A nastává poslední, nejdůležitější fáze - smíření se. Uvědomili jste si, že FM není smrtelné onemocnění, není to trest za vaše chování ani minulé životy. Víte, že s predispozicí k této nemoci jste se narodili,, máte ji geneticky předurčenou. Aktivně pracujete na své léčbě, díváte se do budoucna, našly jste si nové koníčky a přátele (často ze svépomocné skupiny pro pacienty se stejnou dg). Máte reálná očekávání, vším se nestresujete, neutápíte se v depresích. Umíte o své nemoci mluvit s nadhledem, nestydíte se za ní. Ulevilo se vám a dokážete přijmout pomoc.
Tyto fáze nemusejí nezbytně nastávat ve výše uvedeném pořadí a nemusejí být ani všechny prožity, avšak vždy dotyčný zažije nejméně dvě z nich. Často též dotyčný může fáze zažít jako na tzv. „horské dráze“, což je střídání dvou nebo více fází, během nichž se dotyčný několikrát k jedné či více z nich navrací. Není vyjímkou naprosté zabřednutí ve fázích smutku i několik let, neschopnost se posunout dál, nedbat rad ostatních a odmítat pomoc odborníků. Znakem takového stavu je časté vymlouvání - ,,nemohu se léčit protože..´´, ,, nejde to´´, ,,nic mi nepomáhá´´. Dělání všeho možného než člověk dělat má. Otázkou je pak, zda dotyčný se vůbec chce zlepšit nebo mu jeho stav vyhovuje a těší jej, že ho ostatní litují. U dotyčného může dojít k poruše přizpůsobení.
Proces truchlení může poskytnout osvojení několika nových technik na zvládání každodenního života. Může vás posílit, budete schopni lépe zvládat veškeré aspekty svého života. Uvědomit si, že tohle je něco, čemu budete čelit celý svůj život (dokud se nenalezne účinná léčba) a být odhodlaní jej prožít, jak nejlépe to jen jde. Proces truchlení může pomoci také vašim přátelům, rodině a kolegům. Měly by si uvědomit, že ačkoliv vypadáte normálně, je to pro vás nesmírně těžké.
https://fibromyalgia.newlifeoutlook.com/diagnosed-with-fi…/…
Existuje velmi početná skupina lidí, kteří se silně identifikují s výkonem a úspěchem a kteří mívají v sobě skrytou a v mnoha případech nevědomou obavu ze selhání nebo z vlastní slabosti. Tito lidé mívají tendenci své tělesné obtíže bagatelizovat a ignorovat a bývá pro ně problém akceptovat, že jejich nemoc je závažná a že vyžaduje, aby se jí zabývali. Jejich obecný přístup k nemoci by se dal charakterizovat slovy: „Ale vždyť mi vlastně nic není“. Z hlediska stadií přijímání nemoci zůstávají v prvním stadiu. Někdy překonávají své limity a dokazují nemoci,že nad ní „dokážou vyhrát“. Výhoda tohoto přístupu spočívá v možnosti zachovat si optimistický pohled na svět a aktivitu tam, kde jiní by podléhali beznaději. Ovšem logickým důsledkem je zanedbávání léčby, které může vést ke zhoršení zdravotního stavu a s tím i prognózy nemoci. Pro takové lidi je vhodné uvažovat o své nemoci jako o něčem, co skutečně patří do jejich života, a konfrontovat se svou úzkostí z prohry či selhání.
Jiným typem lidí jsou takoví, kteří přijmou negativní zprávu o svém zdravotním stavu jako definitivní verdikt nad svým životem. Vzdají se všech možností se nějak aktivně zajímat o možnosti léčby a úzdravy a někdy se vzdají aktivního přístupu k životu vůbec. Takový člověk jen pasivně přijímá pomoc a nic moc nového nebo nadějného neočekává dle hesla: „Vše je stejně ztraceno“. Z hlediska stadií přijímání vážné nemoci má takový člověk potíže správně integrovat stadium deprese. Výhody tohoto přístupu spočívají v tom, že se dotyčný vyhne možným zklamáním z toho, že jeho pokusy o změnu situace selhávají. Pozice člověka trpně závislého na dění okolí je v něčem vlastně pohodlná a příjemná, protože odpovědnost za svůj osud přenechává v rukou druhých a nemusí nic moc dělat. Pro takové lidi je vhodné začít se zabývat tím, jaké oblasti života pro ně zůstávají navzdory nemoci důležité. Může být pro ně přínosné získat zpětnou vazbu od svého okolí, že jsou pro ně důležití, i když nejsou nyní třeba tak výkonní a samostatní jako dřív.
https://fibromyalgik.webnode.cz/…/jak-se-vyporadat-s-diagn…/
REAKCE NA ZÁVAŽNÝ STRES A PORUCHY PŘIZPŮSOBENÍ
Pro některé lidi zhoršení zdravotního stavu představuje takový stres a neschopnost se vyrovnat s novou situací, že u nich může se rozvinout Porucha přizpůsobení:
depresivní nálada, úzkost, obavy z budoucnosti, pocit, že se není schopen vypořádat se současnou situací, dotyčný se vnímá jako nedostatečný, slabý, k ničemu, neschopnost orientovat se v nové situaci, neschopnost plánovat, nevýkonnost, špatná motivace, sklony k dramatickému chování, mohou být sklony k prudkým výbuchům násilí – spíše zřídka, poruchy chování mohou být přidruženy zvláště u adolescentů, nespavost.
Léčbou je psychoterapie a krátkodobé užívání psychofarmak.
https://www.priznaky-projevy.cz/…/1220-porucha-prizpusobeni…
Článek má pouze informativní charakter, nenahrazuje lékařskou péči. Léčbu vždy konzultujte s lékařem.