Maličkosti …
Existuje tolik drobných aktivit, které všichni lidé dělají každý den téměř nevědomky, ale pro ty, kteří trpí fibromyalgií, se provádění těchto aktivit může stát tragédií, protože pro ně představují vynaložení extrémního úsilí.
U mnoha lidí s fibromyalgií se může objevit ztráta svalového tonu ve všech svalových oblastech, změna tolerance vůči extrémním teplotám, nebo snížení schopnosti soustředit se. Tyto změny mají velký dopad na každodenní život.
Třeba jen zvedání rukou, v nichž není síla ani např pro umytí vlasů
Některé z věcí, které děláme každý den, vyžadují vynaložení velkého úsilí.
K nim patří:
Doma:
- Čistění zubů.
- Zvednutí rukou na umytí vlasů, použití hřebenu, nebo dokonce fénu k sušení vlasů.
- Sehnutí se ke zvednutí poklopu na WC.
- Umytí si nohou a chodidel při koupeli.
- Zvednutí sklenice.
- Přenášení nádobí v kuchyni, vyndavání a ukládání potravin v ledničce.
- Míchání jednou rukou při přípravě jídla.
- Krájení zeleniny.
- Otevření sklenice.
- Otevření plechovky s ručním otvírákem na konzervy.
- Vyndání plné láhve mléka nebo šťávy z chladničky a nalití do sklenice.
- Zdvihání rukou při věšení prádla.
- Vložení nebo vyndání prádla ze sušičky.
- Nošení tašky nebo kabelky na jednom rameni.
- Vydržet sedět v kině na nepohodlném sedadle.
V práci:
- Dosažení spodní zásuvky stolu či nějaké krabice, které jsou dole.
- Zvednutí rukou k nalezení nebo vyndání věcí z horních zásuvek, zvláště jsou-li tyto předměty těžké.
- Natáhnout se přes konferenční stůl a podat si něco.
- Stání během prezentace.
- Vstát ze židle po dlouhém sezení.
- Nosit notebook v tašce na rameni
- Používání myši při delší práci u PC.
- Udržení spuštěných nohou k zemi, když sedíte u stolu nebo za jednacím stolem.
- Vydržet dlouho na nepohodlné židli.
- Sezení v nepohodlném křesle nebo pohovce.
Většina fibromyalgiků tyto stavy zažívá pravidelně. Zhoršují se ještě více případech, kdy jsou přítomny navíc jiná chronická onemocnění provázená bolestí, jako artritida, lupus, ankylozující spondylitida (Bechtěrevova nemoc), vyhřeznutí plotének, nebo různé druhy spondylo-artropatie. Naštěstí v těchto případech trpí pouze v období vzplanutí choroby.
Co můžeme dělat?
Pokud se jedná o běžné aktivity v našem každodenním životě, musíme si zvyknout, vyhýbat se činnostem, které udělat nemůžeme, naučit se požádat o pomoc, nebo najít, vymyslet nebo objevit způsoby, jak si dělat věci sami.
- Krájení zeleniny nožem nahradit elektrickým kráječem
- Ruční otevírání plechovky, nahradit elektrickým otvírákem na konzervy.
- Místo ručního míchání použít hnětač v případě přípravy těsta nebo ruční mixer při přípravě krémů, případně místo míchání v nádobě nebo pánvi.
- Místo nošení tašky přes rameno, nosít ji přes hrudník, rozdělit hmotnost a pokusit se nenosit příliš těžké věci.
- Vyhnout se divadlům nebo místnostem s nepohodlnými židlemi. Zjistit si předem, jaká sedadla jsou tam, kam se chystám.
- Položit nohy na stoličku pod stolem než nechat spuštěné na zem.
- Seznámit ostatní se svým zdravotním stavem a skutečností, že nevydržím při jednání nebo prezentaci, nebo se nezúčastnit.
- Výměna tašky na notebooku za kufřík na kolečkách, který lze táhnout.
- Při návštěvě společenských akcí, vyhledat co nejpohodlnější křeslo nebo pohovku, kam se usadíte. Pokud jen stěží vydržíte sedět, snažte se často měnit polohy, pohybovat se, častěji odcházet na toaletu, abyste neztuhli dlouhým sezením.
Stejně tak budou další věci, které prostě musíte udělat navzdory bolesti, protože jsou nevyhnutelné způsobit, protože jsou prostě nevyhnutelné, jako vyčistit si zuby, učesat vlasy, koupat se nebo umýt si vlasy (i když máte velké bolesti v pažích, nebo odložit do doby, kdy se budete cítit lépe). Pro všechny ostatní aktivity, určitě musíte požádat o pomoc.
Nemůžu si vzpomenout, kdy jsem v poslední době otevřel sklenici nebo si nalíl z plné láhve mléka nebo džusu pro sebe do sklenice.
Nicméně, pokud nás tyto okolnosti ovlivňují život pouze nebo převážně během krizí, musíme přijmout nezbytná opatření na dobu potřebnou k jejich překonání. Někdy zjistíme, že je těžké si uvědomit, že když jdeme přes krizi, ve skutečnosti to, co děláme, je přesně to, co nás vede k překonání krize. Všechny krize jsou dočasné! Každá bouře pomine a vždy skončí noc a nastane nový den. Takže budeme muset vydržet až do rána a začít od počátku.
Pokud nemoc je tak rozvintá, že krize nepomíjejí potřebujeme pomoc stále.
To mě vede k následujícímu závěru:
Mám dvě možnosti: mohu si lehnout, abych zemřel, litovat se, upadnout do deprese kvůli všemu, co nemohu udělat, nebo si mohu vybrat užívat si života v rámci mých možností a cítí se šťastný ze všeho, co ještě mohu dělat.
A co si vyberete vy?