Mohou gliové buňky za "tichou epidemii" chronické bolesti?

Buňky, které jsou klíčové pro podporu tělesných funkcí, by mohly prodlužovat agónii.

Před pár desítkami let lidé, kteří trpěli trvalou bolestí bez zjevné lékařské příčiny byli někdy svými lékaři odmítáni. Než aby připustili, že daná osoba skutečně trpí věřili, že problém je prostě v mysli. Pro mnoho pacientů to znamenalo jen další utrpení, na které neměli odpověď. (Je fajn, že někteří lidé už to nezažívají)

"Kdybyste měli bolest bez zjevné příčiny v těle, kdybyste neměli plnohodnotný zánět lékař by mohl říct: "Pravděpodobně je to ve vaší hlavě," říká doktorka Franziska Denková, docentka na King's College London, která se zabývá výzkumem periferního nervového systému.

"A navíc ženy častěji trpí chronickou bolestí, takže jste mohly být označeny za hysterickou ženu, která by měla navštívit svého terapeuta. Když nevidíme bolest, arogantně předpokládáme, že tělo není nefunkční spíše než bychom prostě připustili, že nemáme nástroje se správnou citlivostí k odhalení dysfunkce.“

Vědecké poznatky mění postoje

S rozvojem vědy se stále více uznává, že chronická bolest je skutečná a že má biologickou příčinu. I když je skutečná, nemusí být zřejmá a nemusí se přímo týkat nervů.

"V těle je stále mnoho abnormalit, které jsme jako neurovědci ještě plně nezachytili, takže máme tendenci obviňovat nervový systém. [Myslíme si], že mozek není v pořádku," říká doktorka Denková.

"Neříkám, že mozek není důležitý, ale možná se to děje špatně, protože je tam stále spousta nízkostupňových zánětů a buněk pojivové tkáně, které neustále křičí na nervy: Já nejsem šťastný, já nejsem šťastný."

Klíčovou oblastí zájmu v oblasti chronické bolesti jsou glie, což jsou různé typy buněk, které jsou spojeny s nervy nebo neurony, což jsou buňky, které vlastně přenášejí impulsy z těla do mozku nebo míchy a zpět, nebo je podporují. U mnoha onemocnění, včetně chronické bolesti a neurodegenerativních onemocnění, jako je Alzheimerova choroba, se výzkum obvykle zaměřuje na neurony a na to, jaká je jejich úloha při onemocnění. Mnoho vědců se však již řadu let domnívá, že patologie nemusí být v nervech, ale v gliových buňkách, které jsou s nimi spojeny. Ty byly objeveny v polovině 19. století a vyskytují se u bezobratlých i obratlovců a existují v různých formách. Patří mezi ně astroglie, což jsou homeostatické buňky centrálního nervového systému, které vykonávají činnosti, jako je nakládání s odpadem. Existují také oligodendroglie, které podporují a izolují axony, dlouhé části neuronů, které vedou impulzy z buněčného těla, a mikroglie, které mají úlohu v imunitě.

"Dokud tyto gliové buňky fungují správně, neexistuje žádná nemoc. Starají se, obnovují homeostázu, obnovují jakékoliv miniúrazy, bojují s patogeny," říká profesor Alexej Verkhratsky, profesor neurofyziologie na univerzitě v Manchesteru ve Velké Británii.

Pokud jsou glie kromě těchto podpůrných funkcí zodpovědné za to, co bylo popsáno jako "tichá epidemie" chronické bolesti, pak jejich činnost ovlivňuje stovky milionů lidí na celém světě. Podle údajů z USA trpí chronickou bolestí až každý pátý člověk, zatímco odhady z Velké Británie, které zveřejnila Britská společnost pro bolest, uvádějí, že přibližně každý sedmý člověk má chronickou bolest "se středně těžkým nebo těžkým postižením", přičemž nejvíce postiženi jsou starší lidé.

Gliové buňky by mohly být příčinou řetězce bolesti

Glie by mohly být důvodem, proč například lidé, kteří utrpěli nehodu pociťují bolest i dlouho poté, co se jejich zranění zhojila. Jde o případ, kdy se bolest, která kdysi měla biologickou funkci - indikovat zranění -, stává sama o sobě patologií.

"Můžete si například natáhnout nohu," říká profesor Verkhratsky. "Máte bolesti a týden nebo dva vás trápí ischias. Pak to zmizí. Ale za určitých podmínek úplně stejná věc u jiného člověka vyvolá něco, kdy tato bolest bude trvat měsíce a měsíce."

Chronická bolest může zahrnovat problémy na třech úrovních. První se týká periferních senzorických neuronů, což jsou nervy umístěné mimo centrální nervový systém jejichž úkolem je reagovat na vnější podněty a záněty. Může se také jednat o abnormality v míše, kde mohou nervové obvody zesilovat vstupy z periferního nervového systému. Třetí úroveň zahrnuje samotný mozek, který může vnímat bolest, protože ji v jistém smyslu očekává.

"Existují důkazy, že mozek člověka s chronickou bolestí je špatně seřízený," říká doktorka Denková.

"Mozek bolest stále očekává, protože se to stává často, takže ji někdy vidí, i když tam není."

Již od začátku roku 2000 je zřejmé, že glie mohou být určitým způsobem přemodelovány a že to způsobuje neustálou stimulaci centrálního nervového systému.

Žádné snadné řešení hádanky

Mohou ovlivňovat složité předávání impulzů z periferního do centrálního nervového systému, což způsobuje neustálou stimulaci. Pochopení příčin a nalezení farmakologické léčby, která by to dokázala zmírnit se ukázalo jako nesmírně obtížné, což odráží problémy při řešení jiných neurologických onemocnění, jako je Alzheimerova choroba. Profesor Verkhratsky říká, že jedním z problémů je převést výsledky pokusů na zvířatech na lidi. Neexistuje podle něj žádná záruka, že výsledky výzkumu na myších budou aplikovatelné na lidi.

"Jak převést to, co jsme zjistili na myších, na člověka? V mnoha případech je převod nemožný. Studujeme lidské nemoci na ne-lidech. To zjevně vyvolává určité chyby," říká.

"Druhý [problém] je ještě obtížnější, protože je zřejmé, že se pravděpodobně jedná o mnohostrannou patologii. Mohou tedy existovat různé patofyziologické mechanismy, které se mohou sbíhat do zcela stejného klinického výsledku."

Vzhledem k tomu, že glie regulují činnost neuronů nesčetnými složitými způsoby je velmi obtížné zaměřit se na jejich vliv na chronickou bolest, protože řešení jedné formy komunikace může ponechat jiné neovlivněné. To vše přispívá k tomu, že vědci mají potíže s nalezením léků na léčbu tohoto onemocnění nebo jiných neurologických poruch. Podle doktora Thiaga Cunhy, docenta farmakologie na lékařské fakultě Ribeirao Preto, která je součástí univerzity v Sao Paulu, zatím žádná klinická studie nenalezla lék, který by byl specificky zaměřen na gliové buňky a vykazoval přínos u chronické bolesti.

"Domnívám se, že musíme lépe porozumět molekulárním mechanismům u každého z těchto typů bolesti," říká.
"Musíme porozumět každému typu chronické bolesti a pokusit se hlouběji pochopit molekulární mechanismy. Pak bychom mohli lépe plánovat klinické studie."
"V závislosti na typu chronické bolesti mohou gliové buňky přispívat různou intenzitou. Možná se [podílejí] na některých typech chronické bolesti více než na jiných.

Je možné dosáhnout pokroku

Navzdory překážkám doktorka Denková věří, že se podařilo dosáhnout pokroku v pochopení chronické bolesti a role, kterou v ní hrají gliové buňky. "Jsem docela optimistická," říká.
"Myslím si, že můžete mít spoustu téměř neúspěšných pokusů. V oblasti bolesti se objevil lék, který se dostal až do fáze 3 [klinických zkoušek]. Byla to humanizovaná protilátka [nazvaná tanezumab]. Tuto látku vyvinula společnost Pfizer. "Zkoušeli ji u osteoartrózy. Neuspěla kvůli některým vedlejším účinkům omezujícím dávku a pro společnost to bylo hrozné, ale osobně si myslím, že celá tato cesta by byla cestou, která by byla analgetická [tlumící bolest], a tak existují další způsoby, jak tuto cestu využít. "Existují podobné příklady ... Mám pocit, že naše chápání hodně pokročilo. Jsme blízko, ale ještě tam nejsme."

Autor: Daniel Bardsley
https://www.thenationalnews.com/uae/health/2021/12/26/could-glial-cells-be-responsible-for-the-silent-epidemic-of-chronic-pain/

Sdílením článků zvyšujete povědomí nejen o FM.