Odškodnění za mylnou diagnózu, chybný léčebný postup, nesprávné podání léků
Odškodnění za mylnou diagnózu, chybný léčebný postup, nesprávné podání léků, zaměněný výsledek vyšetření, zanechání operačního nástroje v těle pacienta apod.
Zákon č. 89/2012 Sb.Zákon občanský zákoník § 2950 Škoda způsobená informací nebo radou
Kdo se hlásí jako příslušník určitého stavu nebo povolání k odbornému výkonu nebo jinak vystupuje jako odborník, nahradí škodu, způsobí-li ji neúplnou nebo nesprávnou informací nebo škodlivou radou danou za odměnu v záležitosti svého vědění nebo dovednosti. Jinak se hradí jen škoda, kterou někdo informací nebo radou způsobil vědomě. https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89
Chybovat je lidské. Pokud ale udělá chybu lékař, může to být pochybení tak zásadního rázu, že místo na odpuštění, myslíte v první řadě na odškodnění. Při škodě na zdraví se hradí náklady spojené s léčením, ušlý zisk (ztráta výdělku), bolest a ztížení společenského uplatnění. Náhradu škody můžete požadovat po zdravotnickém zařízení (nemocnici, která zaměstnává lékaře, který vás vyšetřoval) nebo přímo po lékaři (pokud pracuje jako soukromý lékař). https://www.penize.cz/…/309451-kdyz-lekar-neleci-jak-se-nec…
Špatně stanovená diagnóza není nic výjimečného. Pacient roky žije v domnění, že má určitou diagnózu a i když se jeho stav nelepší užívá na ni i velmi silné léky. Pak např. z důvodu stěhování změní lékaře a ten mu řekne, že původní diagnózu nemá. Pro pacienta je to šok. Uvědomí si, že mnoho let trpěl zbytečně, jeho zdravotní potíže už se za ty léta staly chronickými, napáchali nevratné škody, stejně tak užívání léků, které ve skutečnosti vůbec nepotřeboval.
Podle odhadů právníků je jen v Česku každý rok z nedbalosti poškozeno 10 tisíc pacientů. Ti se ale postupně učí bránit a podávají stížnosti nebo se pouštějí do soudních sporů. Výsledkem může být odškodnění i ve výši několika milionů korun.
Spíš než o „zlý úmysl“ se často jedná o důsledek obrovského stresu, přetížení či toho, že byl pacient přijat třeba během víkendu, kdy slouží méně personálu. Příčinou pochybení může být i špatná organizace práce na daném pracovišti či porušení vnitřních pravidel. Nebo to, že o pacienta pečuje nedostatečně zkušený personál. K chybám přitom dochází ve všech zdravotnických zařízeních všude na světě, a to i na klinikách s nejlepší pověstí. https://www.lidovky.cz/…/obrana-pred-chybou-lekare-zalob-za…
Chyba při lékařském vyšetření nebo mylná informace od doktora mohou mít za následek zbytečný stres pro pacienta a jeho blízké. Než se ukáže skutečný stav vyšetřované osoby může prožívat doslova muka a noční můry. Pacient může požadovat odškodnění za psychické útrapy, třeba to, že měl strach o svůj život, o své zdraví. Je třeba doložit k tomu potvrzení od psychologa nebo svědectví příbuzných. https://ct24.ceskatelevize.cz/…/1076462-za-chybnou-diagnozu…
Pokud si myslíte, že péče, kterou vám lékař věnoval, byla nedostatečná nebo vám dokonce uškodila, měli byste si to ze všeho nejdřív zkusit ověřit. Zeptejte se proto na názor dalšího odborníka. V případě, kdy má pacient podezření na zanedbání lékařské péče, je nezbytné vyžádat si kompletní zdravotní dokumentaci a s ní navštívit jiného lékaře. Ten může stav pacienta i správnost postupu nezávisle odhadnout a zhodnotit, jestli skutečně došlo k pochybení, případně v jakém rozsahu. Konzultaci jiným odborným lékařem hradí pojišťovna.
Na přístup ke své zdravotní dokumentaci, ale i pořízení kopie, máte jako pacient právo. Důvod pro odmítnutí přístupu prakticky neexistuje. Pokud lékař či zdravotní zařízení odmítá i po opakované urgenci vydat pacientovi jeho lékařskou dokumentaci, bude se pacient se stížností muset obrátit na Českou lékařskou komoru. Pokud nový lékař vaše podezření potvrdí, můžete podniknout další kroky. Ty ale nemusí nutně vést přímo k soudu. S lékařem nebo nemocnicí se můžete zkusit jednoduše dohodnout. Jedním ze způsobů, jak celou věc řešit, je mimosoudní vyrovnání. V takovém případě doporučujeme vylíčit rozhodné skutečnosti a odůvodnit rozsah a výši požadovaného odškodnění. Mimosoudně se podaří vyřešit zhruba pět procent případů.
Pokud se vám nepodaří dohodnout, můžete podat občanskoprávní žalobu na soud. Žalobu je nutné podat do dvou let ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. V takovém případě se ale neobejdete bez znaleckého posudku. Pro určení, zda daný lékař opravdu postupoval non lege artis, tedy zanedbal odbornou péči, bude pro účely vymáhání náhrady škody v soudním řízení nezbytné vyhotovení odborného znaleckého posudku. Počítejte s tím, že takový posudek něco stojí – běžně se ceny znaleckých posudků v oblasti lékařství pohybují okolo pěti až deseti tisíc korun.
Po lékaři nebo nemocnici můžete vedle bolestného a kompenzace za ztížené společenské uplatnění žádat také proplacení nákladů spojených s dalším léčením, které jste museli v souvislosti s pochybením lékaře podstoupit. Doložit je musíte příslušnými účty za léky a zdravotní pomůcky, nebo jízdenkami do zdravotnického zařízení. Poškozený může žádat také náhradu ušlého výdělku. V případě těžších následků, kdy se poškozený o sebe nemůže postarat sám, může žádat také náhradu mzdy pečující osoby. Jako doklad v takovém případě slouží výplatní páska, u osob samostatně výdělečně činných daňové přiznání.
Pozor si dejte na promlčecí lhůtu, která dělá tři roky a začíná běžet ve chvíli, kdy se dozvíte o „škodě“ a také o tom, kdo za ni odpovídá. https://www.penize.cz/…/309451-kdyz-lekar-neleci-jak-se-nec…
Žena 40 let brala nevhodný lék na onemocnění, kterým vůbec netrpěla.
V roce 1962, jí byla stanovena nesprávně diagnóza - myastenický syndrom. Musela dlouhodobě užívat lék Mestinon.
Celé roky neměla o své špatné diagnóze žádné pochybnosti, předepsané léky jí nijak výrazně neškodily.
Po 38 letech, v roce 2000, při pobytu v nemocnici, se žena dozvěděla, že trpí jinou chorobou než byla dlouhodobě léčena - správná diagnóza bylo onemocnění štítné žlázy. Lékaři ji sdělili, že už Mestinon užívat nemusí, žena už byla ale na léku závislá a proto jej po dohodě s lékaři brala do roku 2002.
Teprve po vysazení léků se ale začaly projevovat důsledky dlouhodobého užívání špatně zvoleného léčiva. Trpěla poruchami krvetvorby, zástavou menstruace, svalovou ochablostí a poruchami sluchu.
Poté zažalovala nemocnici o 490 tisíc korun jako náhradu společenského uplatnění, bolestné a také náhradu za léky, vitamíny a zdravotní pomůcky za tři roky.Okresní i Krajský soud nároky zamítly. Soudy rozhodly, že případ je promlčený a žena odškodnění získat nemůže. Podle soudců totiž podala žalobu pozdě (až v roce 2003 ve chvíli, kdy se na ní projevily účinky léku po jeho vysazení). Žalobu měla podat ve chvíli, kdy se dozvěděla o chybné diagnóze (rok 2000).
Žena se obrátila na Nejvyšší soud s dovoláním. "Promlčecí lhůta nemůže být počítána od chvíle, kdy jsem se dozvěděla o nesprávné diagnóze, ale až od chvíle, co jsem zjistila nepříznivé účinky na svém zdraví po vysazení léku Mestinon," uvedla.
Senát Nejvyššího soudu jí vyhověl a nařídil nové projednání případu. "Tato otázka (lhůty pro promlčení u náhrady škody na zdraví způsobené dlouhodobým užíváním léku na základě chybně stanovené diagnózy) má zásadní právní význam i z hlediska rozhodovací praxe soudů vůbec," uvedli soudci.
Soudci potvrdili, že začátek dvouleté promlčecí doby začíná ve chvíli, kdy má poškozený pacient informace a důkazy o tom, jak byl vlastně poškozen. A dobu pro promlčení nejde podle soudců počítat od chvíle, kdy se pacient dozví, že měl být poškozen (tedy že mu byla stanovena chybná diagnóza).
Soudci rozhodli, že Okresní soud musí celý případ znovu posoudit. Soud tak musí nově zjistit, kdy přesně žena užívání léku ukončila, jaké důsledky mělo dlouhodobé užívání léku na zdraví, kdy a jakým způsobem se projevily negativní důsledky na jejím zdravotním stavu a kdy se žena o zdravotních důsledcích spojených s užíváním uvedeného léku dozvěděla.
A lhůtu pro promlčení musí soud brát od okamžiku, kdy žena zjistila, že jí lék poškodil zdraví.
Výsledek sporu je určující pro posuzování dalších podobných případů.
Nejvyšší soud, který případ označil za zásadní, totiž rozhodl (verdikt 25 Cdo 2549/2008), že lhůta pro promlčení nároků pacientů začíná až ve chvíli, kdy jsou pro ně jasné a jednoznačné důsledky dlouhodobého užívání špatných léků - tedy i desítky let poté, co člověk špatnou pilulku poprvé polkl nebo roky poté, co se dozvěděl o tom, že mu lékaři určili špatnou diagnózu.
https://fibromyalgik.webnode.cz/…/odskodne-za-spatnou-diag…/
https://zpravy.aktualne.cz/…/poprve-v-c…/r~i:article:694842/
Jestliže jste nespokojení s chováním lékaře nebo jeho přístupem, považujete podávané informace za nedostačující, nebo máte dokonce podezření na zanedbání povinné péče, případně pochybení při operacích, můžete si stěžovat. https://fibromyalgik.webnode.cz/…/stiznost-na-poskytovatel…/
Léčba fibromyalgického syndromu by měla být vedena dle doporučení jednotlivých nadnárodních (EMEA, EULAR) a národních organizací (FDA). A tak se v některých zemích postupy léčby liší, nicméně již neplatí doporučovaná léčba co před lety. https://ard.bmj.com/content/76/2/318#F2
EULAR (European League Against Rheumatism) pravidelně reviduje doporučení pro léčbu fibromyalgie. Prvořadá je rychlá diagnostika a poskytnutí pacientovi informace o zdravotnímu stavu (včetně písemného materiálu). Mělo by být provedeno komplexní hodnocení bolesti, funkce a psychosociálního kontextu. Léčba má mít podobu postupného přístupu s cílem zlepšení zdravotního stavu. Multidisciplinární přístup. https://ard.bmj.com/content/76/2/318#F2
https://fibromyalgik.webnode.cz/novinky/lecba-fibromyalgie/
Pokud se lékař neřídí výsledky tzv. „evidence-based-medicine“, měl by čelit postihu ze strany nejen místního odborného vedení, ale i odborných organizací v jeho oboru specializace či České lékařské komory. https://cs.wikipedia.org/wiki/Evidence-based_medicine
Článek má pouze informativní charakter, nenahrazuje právní poradnu.