Oporou je můj přítel

02.02.2020 01:45

Vždycky jsem byla citlivej člověk,všechno prožívala víc než ostatní,takže do stresové situace jsem padala mnohem víc než jsem chtěla-když byl důvod,ale kolikrát i když pořádný důvod nebyl.
V dětství leukemie,úplně jinej start do života než jiné děti. Když mi bylo 13 let zemřel mi táta.. o 10 let později mi zemřel nevlastní táta na rakovinu o kterého jsem se starala... Život ať chcete nebo ne vás nešetří,asi zkouší co vsechno člověk vydrží,ale že budu procházet touhle zkouškou by mě nikdy v životě nenapadlo.
Představte si šťastný opravdu velice šťastný 7 letý vztah dvou lidí... nový byt.. nové vyhlídky.. nová budoucnost..
A najednou.. z ničeho nic se vám stane něco co sama nechápete. Vstanete z postele a brni vám leva polovina zad,jdete na procházku a nohy vás neposlouchají jak kdyby v nich s každým krokem probijel elektrický proud.. Nevíte co se děje cítíte jen strach,velký strach z toho co to může být. Po čase se přidají bolesti, otoky krční i hrudní páteře,spasmy svalů kolem krku jak kdyby vás někdo škrtil,bolest žeber,nohy, obličeje,hlavy,mravenceni končetin,zad... úplně celé levé poloviny těla... a nepřestává to.. nikdy! Žijete s tím každý den,každou minutu,ale porad nevite s čím bojujete.. nikdo to neví.
Až teď po 4 letech jsem byla diagnostikovana touhle nemocí,hodně jsem si o ní přečetla a začnu bojovat.. Protože s tímhle vám nikdo nepomůže,musíte vy sami chtít něco změnit aby se vám ulevilo a mohli aspoň trošku důstojně a normálně žít.
Je mi teprve 28 let.. život je opravdu nespravedlivej.. v dětství leukemie a teď tohle.
Ale nevzdávám se. Všechno bude dobry,musí být.. ale strach z toho co mě ještě čeká je velký.
Říká se že se v našich životech všechno děje z nějakého důvodu,že všechno zlé je k něčemu dobré... a já si říkám.. ten kdo tohle sakra vymyslel nebojuje s tím,s čím každý den musíme bojovat MY..
Mou velkou oporou je můj přítel se kterým jsem už 11 let. Mám neskutečné štěstí že mám někoho kdo mi pomůže,když je třeba a kdo mě má rád pořád takovou jaká jsem i přes nemoc a bolesti.
Přála bych to každému člověku,protože opora a milující přítel,nebo rodina je to nejdůležitější co člověk v životě může mít.