U fibromyalgiků se ve zvýšené míře vyskytují Tarlovovy cysty (TC)
Tarlovovy neboli perineurální cysty jsou rozšířené obaly nervových kořenů v důsledku patologicky zvýšeného tlaku mozkomíšního moku, které se obvykle vyskytují podél zadních kořenů míšních nervů. Hlavním rysem, který je odlišuje od jiných míšních poškození, je přítomnost nervových vláken ve stěně cysty nebo přímo uvnitř cysty. Mohou vzniknout v kterékoliv části páteře (nejčastěji v křížové oblasti) a vyvolávat takzvanou radikulopatii, která obvykle znamená bolestivost, sníženou citlivost a hybnost inervované oblasti. Tato radikulopatie se navíc v průběhu času může dále zhoršovat.
Tarlovovy cysty jsou běžně přehlíženy jako příčina bolestí v oblasti beder a hyždí, urogenitálních a střevních problémů
TC lze vidět na MRI, ale jsou často považovány za asymptomatické, zejména pokud jsou malé. Přitom i menší cysty <1 cm mohou způsobit poškození nervů. Proto může být výskyt symptomatické TC vyšší, než se původně myslelo. Existuje jen několik diagnostických charakteristik, kterými lze potvrdit, že cysty jsou příčinou příznaků. V důsledku toho zůstává mnoho kontroverzí ohledně klinického významu TC. Kvůli tomuto nedostatečně diagnostikovanému stavu trpí pacienti často několik let nerozpoznanou chronickou neuropatickou bolestí a neurologickými stavy. https://www.researchgate.net/.../297663732...
Existuje celá řada příčin, díky kterým se cysty projeví nějakými příznaky, například úrazy, zvedání těžkých břemen, porod, epidurální anestézie a poranění míchy. Bylo rovněž popsáno zhoršení projevů u pacientů infikovaných virem herpes simplex. Většina perineurálních cyst se vyskytuje pouze u jednoho člena rodiny, existují ale i případy více postižených členů jedné rodiny, které naznačují možnou autozomálně dominantní dědičnost. Někteří lidé s TC mají i další cysty na těle, a to zejména v dutině břišní, na rukou nebo na zápěstí.
Příznaky Tarlovovy cysty jsou velice různorodé a většinou se zhoršují při sezení, chůzi, stání i ohýbání a jen v poloze na boku dochází k úlevě
Pacienti obvykle pociťují bolesti různé intenzity v částech těla, kterou inervují míšní nervy postižené Tarlovovou cystou (nejčastěji se jedná o bolest hýždí, dolní části zad nebo nohou). Zvětšené cysty mohou stlačit ischiatický nerv a způsobit ischias. Bolest může být ostrá a náhlá nebo mírnější a bolestivější. Dále je trápí svalová slabost, parestézie, ztráta citlivosti kůže, někdy doprovázená pocity brnění nohou či jiných částí těla, ztráta nebo zhoršení reflexů, bolest při kýchání nebo kašli, otok v křížové oblasti, bolesti hlavy a poruchy funkce střev (zácpa), změny vyprazdňování moči (zvýšená četnost močení nebo inkontinence či syndrom bolestivého měchýře), sexuální dysfunkce (poruchy erekce u mužů). U pacientů vykazujících dlouhodobé a zhoršující se příznaky může kvůli trvajícímu tlaku cyst na nervová zakončení dojít k jejich nevratnému poškození.
Vedle fibromyalgie a ME/CFS je symptomatická Tarlovova cysta (STC) dalším oslabujícím syndromem chronické bolesti, který podle odhadů postihuje přibližně 1% populace. Přibližně 25% TC je v době objevení symptomatických a některé asymptomatické TC se později stanou symptomatickými. Během stárnutí se prevalence TC zvyšuje, jak se nervové kořeny postupně rozšiřují v důsledku dlouhodobě nebo přerušovaně zvýšeného mozkomíšního tlaku. Posmrtné mikroskopické vyšetření nervových kořenů starších pacientů odhalilo 30% prevalenci TC.
FM, ME/CFS a TC mají podobné symptomy a dochází k mylné diagnostice
TC zpočátku ovlivňují senzorické neurony a axony v gangliích dorzálních kořenů a vyvolávají bolest a parestézie. Pacienti s malými i velkými STC často stěžují na únavu a rozšířenou bolest často vykazují lokální, regionální a vzdálené příznaky a dysfunkce bolesti, které zdánlivě nesouvisí s lokalizací cyst, včetně bolestí hlavy a krku. Klinicky patologie STC často zůstává bez povšimnutí a u těchto pacientů může být mylně diagnostikována FM, CFS nebo obojí. Vědci se proto rozhodli zkontrolovat MRI snímky bederní nebo křížové páteře pacientů s diagnostikovanou FM nebo CFS, aby se zdokumentovala prevalence TC na kořenech křížových a bederních nervů. Ze 197 pacientů s FM, CFS nebo oběma diagnózami byly TC přítomny u 39% pacientů s průměrnou velikostí 11,8 (± 5,2) mm. U mužů byla prevalence 12% oproti 42% u žen. 3x vyšší prevalence u FM a CFS než v obecné populaci naznačuje souvislost mezi STC a FM a / nebo CFS. Toto pozorování podporuje hypotézu, že STC, FM a CFS mohou sdílet stejné patofyziologické mechanismy, jako jsou centrální senzibilizace, mírně nebo přerušovaně zvýšený mozkomíšní tlak, zvláštní vlastnosti hematoencefalické bariéry v gangliích dorzálních kořenů a axonální mechanická citlivost. https://academic.oup.com/.../doi/10.1093/pm/pnaa410/6015822
TC téměř vždy ovlivňují sakrální nervy, které inervují perineum a genitálie, což vysvětluje vysokou prevalenci u pacientů s pudendální neuralgií 16%, u pacientů s perzistující poruchou genitálního vzrušení 66,7% a u pacientů s perineální bolestí 76%.
Diagnostika je velice obtížná, protože o tomto onemocnění toho jednak mnoho nevíme, a navíc jsou příznaky Tarlovovy cysty stejné jako symptomy celé řady různých onemocnění, včetně výhřezu ploténky, nádorů míchy, útlaku nervových kořenů, zánětu míšních obalů (arachnoiditida) a/nebo gynekologické obtíže, jako je například pánevní zánětlivá nemoc (u žen). Stanovení přesné diagnózy je navíc ještě ztíženo v případě, kdy má pacient v této oblasti nějakou jinou nemoc. Ve většině případů na Tarlovovou cystu lékaři nepomyslí, a tak se tento problém často zachytí náhodně při magnetické rezonanci (MR) nebo počítačové tomografii (CT). Mikroskopické vyšetření umožňuje snadnější detekci menších TC ve srovnání s MRI. Při podezření na Tarlovovu cystu je vhodné doplnit také o speciální rentgenové vyšetření míchy po podání kontrastní látky (myelografie) u pacientů s bolestmi v dolní části zad nebo v oblasti sedacího nervu. Pokud má pacient problémy s močením a vyhledá urologa, provádí se další vyšetření, jejichž cílem je zjistit, zda má pacient urologické potíže z neurologických (neurogenní močový měchýř) či jiných příčin. Mezi urologická vyšetření prováděná v rámci diagnostiky Tarlovovy cysty a dalších onemocnění patří urodynamické vyšetření nebo cystoskopie. Při urodynamickém vyšetření se močový měchýř naplní velkým množstvím vody a sleduje se jeho vyprazdňování. Naproti tomu při cystoskopii zavede lékař do močového měchýře pacienta přes močovou trubici (urethru) kameru, kterou si může prohlédnout stěny močového měchýře. Při neurogenním močovém měchýři (který může být jedním z příznaků Tarlovovy cysty) se často zjistí abnormální zesílení svaloviny močového měchýře. V diagnostice dalších příčin urologických problémů se využívá i ultrazvukové (ultrasonografické) vyšetření ledvin, kdy lze zjistit například městnání, nádorové onemocnění nebo ledvinové kameny.
V léčbě Tarlovovy cysty se využívají chirurgické a nechirurgické metody. Mezi nechirurgické způsoby léčby Tarlovovy cysty patří zevní lumbální drenáž mozkomíšního moku, aspirace cysty pod CT kontrolou a nejnovější technika založená na odsátí mozkomíšního moku z cysty a následném vyplnění volného prostoru fibrinovým lepidlem (aplikuje se injekčně). Bohužel ani jedna z těchto metod nedokáže stoprocentně zabránit tomu, aby se Tarlovova cysta nevrátila.
Tarlovovou cystu lze odstranit speciálním neurochirurgickým výkonem, kdy chirurgové nejprve odhalí část páteře, kde se cysta nachází a následně cystu naříznou, odsají z ní mozkomíšní mok a vyplní jí fibrinovým lepidlem, aby mozkomíšní mok znovu nemohl do cysty natéci.
Mezi neurochirurgické operační techniky užívané v léčbě Tarlovovy cysty patří dekompresivní laminektomie (uvolnění utlačovaného nervového kořene), excize (vyříznutí) cysty a/nebo části nervového kořene, endoskopická fenestrace a imbrikace (překrytí) cysty.
Autoři jedné studie zjistili, že operační odstranění cysty nejvíce pomáhá pacientům s Tarlovovou cystou větší než 1,5 cm, u kterých se současně objevují příznaky narušení funkce močového měchýře a konečníku.
Chirurgie se obvykle doporučuje při vážných, chronických bolestech a při problémech s močovým měchýřem z cyst. Chirurgický zákrok by však měl být považován pouze za poslední možnost, protože představuje významná rizika. Operace navíc není vždy úspěšná a může u pacienta zanechat větší problémy.
Nejčastější pooperační komplikací Tarlovovy cysty je únik mozkomíšního moku z páteřního kanálu. Tato komplikace je poměrně vzácná a v některých případech se problém sám zahojí bez nutnosti léčby.
Po operaci se pacientům doporučuje nosit korzet (bederní pás) a odpočívat vleže se zvednutými dolními končetinami nad úroveň hlavy tak, aby se snížilo riziko otoku.
Další možnou komplikací operace Tarlovovy cysty je bakteriální meningitida (zánět mozkomíšních plen).
Někdy se operace nemusí podařit a pacientovi nepřinese žádnou úlevu a v některých případech se dokonce po operaci stav pacienta zhorší nebo se objeví nové Tarlovovy cysty.
Proto je velice důležité operační léčbu pečlivě zvážit a indikovat jí pouze v případě, kdy není jiná možnost.
V případě vyčerpání všech možností léčby by měl lékař pacientovi doporučit vhodnou strategii na zmírňování bolesti (léky, změny životního stylu, apod.).
https://www.unboundmedicine.com/.../High_Prevalence_of...
https://www.healthline.com/health/perineural-cysts
Sdílením článků zvyšujete povědomí nejen o FM.