Úbytek pohlavních hormonů je často nesprávně diagnostikován jako fibromyalgie, migréna, deprese nebo chronický únavový syndrom
V důsledku špatné informovanosti a nevhodného používání hormonálních testů jsou často nesprávně diagnostikovány stavy, jako je fibromyalgie, migréna, deprese nebo chronický únavový syndrom, a mnohdy předepisována antidepresiva, přestože chybí důkazy, které by podporovaly jejich užívání ke zlepšení špatné nálady spojené s perimenopauzou nebo menopauzou/andropauzou.
Pohlavní hormony zasahují více či méně do většiny řídících funkcí těla, po 30. roce života se jejich produkce začne pozvolna snižovat (estrogen a progesteron u žen, testosteron u mužů) a začnou se na nás projevovat změnami vzhledu a zdravotními potížemi. Zhorší se nám např. kvalita vlasů, pleti, nehtů. Překvapí nás výskyt spánkových poruch a zhoršení paměti, zimouhřivost či to, že nám přibylo pár kil. Únavu, vyčerpání, závratě, bolesti kloubů, hlavy a psychickou nepohodu obvykle připisujeme jiné příčinně. Mohou nám být diagnostikovány a léčeny zdravotní stavy, které vůbec nemáme.
Andropauza, čili mužská obdoba menopauzy se většinou naplno projeví v 50. – 55. roce života
Lze ji zaměnit za jiné, mnohem nebezpečnější stavy, jako např. onemocnění srdce a cév, zvýšený cholesterol, diabet 2 typu (cukrovka), onemocnění prostaty, osteoartritidu (bolestivé záněty kloubů), spánkové poruchy, erektilní dysfunkci. I přes existenci metody stanovující hladinu pohlavních hormonů určení správné diagnózy bývá zpravidla obtížné, protože mnozí muži si nejsou vůbec ochotni připustit, že nějaké problémy mají, nebo se za ně stydí.
Menopauza je fáze života ženy, kdy od poslední menstruace uplynulo alespoň 12 měsíců
Obvykle k ní dochází mezi 45-55 rokem. Může nastat z různých příčin i o mnoho dříve. Úbytek estrogenů během perimenopauzy a menopauzy je důležitou součástí stárnutí, protože nízké hladiny hormonů zvyšují zranitelnost vůči onemocněním v tkáních reagujících na hormony. Je spojena se zvýšeným rizikem vzniku řady onemocnění postihujících metabolismus, kosti, kardiovaskulární systém, mozek, a dokonce i rakoviny (Lobo et al., 2014). Menopauza je tedy složitější než jen přirozený stav, který má za následek symptomy; je třeba ji považovat za dlouhodobý nedostatek hormonů, který může vést k vážným zdravotním rizikům, pokud není vhodně zvládnuta pomocí úpravy životního stylu nebo hormonální substituční terapií (Gambacciani et al., 2019).
Období předcházející menopauze se nazývá menopauzální přechod nebo perimenopauza
I tato fáze může být provázena různými příznaky, které mohou trvat až 15 let a je velmi často chybně diagnostikována kvůli změně hladin hormonů a překrývání příznaků s jinými stavy. Včasná diagnostika perimenopauzy umožňuje včasnou léčbu příznaků, snížení rizika vzniku doprovodných onemocnění a počáteční sledování případných změn zdravotního stavu žen v důsledku hormonálních změn. Léčba perimenopauzy zahrnuje hormonální substituční terapii, vaginální estrogen, antidepresiva a gabapentin.
Důležitým molekulárním mechanismem, který zprostředkovává zvýšené zdravotní riziko v perimenopauze a postmenopauze, může být přechod na více prozánětlivý glykom IgG a následné snížení schopnosti IgG potlačovat chronický zánět nízkého stupně. Velké populační studie odhalily, že složení IgG glykomu se s věkem mění, u žen je tato změna zvláště výrazná v době před průměrným věkem menopauzy (Krištić et al., 2014; Stambuk et al., 2020).
Glykany IgG, známé také jako imunoglobulin G glykomy, jsou protilátky a slouží jako biomarker zdraví jedince. Představují rozhraní mezi geny a prostředím. Jejich složení se mění v různých fyziologických a patologických stavech. Jsou vynikajícím biomarkerem biologického věku.
Změny glykosylace IgG souvisejí s mnoha zdravotními riziky, která provázejí menopauzu (Martinić Kavur et al., 2021). Snížené hladiny galaktozylace a/nebo sialylace IgG jsou spojeny s celou řadou autoimunitních stavů, jako je systémový lupus erythematodes, zánětlivé onemocnění střev a s mnoha dalšími. Je známo, že u některých onemocnění, jako je revmatoidní artritida (Ercan et al., 2010; Gudelj et al., 2018b) nebo kardiovaskulární onemocnění (Kifer et al., 2021; Menni et al., 2018; Wittenbecher et al., 2020) k této změně dochází již několik let před začátkem onemocnění, což naznačuje kauzální roli glykanů IgG při vzniku onemocnění. Změny těchto glykosylačních znaků IgG jsou také spojeny s progresí onemocnění, aktivitou onemocnění, závažností příznaků a odpovědí na léčbu. V mnoha případech se tyto změny objevují ještě dříve než se u pacienta vyskytnou příznaky (Gudelj et al., 2018a).
Dosud nebyl k dispozici přesný diagnostický test perimenopauzy. Nová studie, zveřejněná 10. února 2022 v časopise iScience, přichází s potenciálním využitím IgG glykanů, jako snadno měřitelného biomarkeru časné perimenopauzy a předpovědi výskytu tohoto stavu. A nejen to jedná se o slibný doplněk ke zlepšení stávajících biomarkerů např. autoimunitních nemocí, protokolů vakcinace a imunoterapie. Doufejme, že přispěje k výraznému zlepšení současné klinické praxe.
www.cell.com/iscience/fulltext/S2589-0042(22)00167-5
www.healtheuropa.com/study-finds-potential-early-sign-of-perimenopause/113505/
https://fibromyalgik.webnode.
Článek má pouze informativní charakter, nenahrazuje lékařskou péči. Léčbu vždy konzultujte s lékařem.
Sdílením článků zvyšujete povědomí nejen o FM.