Mozkomíšní mok pacientů s primární chronickou rozšířenou bolestí (fibromyalgií) je charakterizován objektivními biochemickými změnami
Přetrvávající charakteristika mechanismů jako v podstatě idiopatických nebo dokonce psychogenních je považována za definitivně zastaralou.
Jaké výsledky mohou fibromyalgici očekávat:
1999 - Zvýšené koncentrace nervového růstového faktoru (NGF) v mozkomíšním moku
Zjištění zvýšených koncentrací NGF u fibromyalgiků naznačují, že v patogenezi FM může hrát roli centrální mechanismus zahrnující abnormality neuropeptidů, jako je NGF.
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.
2007 - Zvýšené hladiny neurotrofinů nejsou specifické pro chronickou migrénu: důkaz syndromu primární fibromyalgie
Tento článek předkládá nálezy vyšších hladin NGF a BDNF (mozkový neurotrofický faktor), které korelují se zvýšenými hladinami glutamátu v mozkomíšním moku pacientů s chronickou migrénou i fibromyalgií. To otevírá nový pohled na patogenetické mechanismy chronické bolesti a nabízí klinikům nové terapeutické perspektivy zaměřené na výše uvedené mechanismy u obou bolestivých poruch.
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.
2011 - Důkaz centrálního zánětu u fibromyalgie - zvýšené hladiny interleukinu-8 v mozkomíšním moku
Fibromyalgici mají zvýšené koncentrace interleukinu-8 v mozkomíšním moku a v séru, nikoli však interleukinu-1beta.
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.
2015 - Důkazy o rozdílných mediátorech centrálního zánětu u dysfunkční a zánětlivé bolesti - interleukin-8 u fibromyalgie a interleukin-1 β u revmatoidní artritidy
Cílem této studie bylo dát do souvislosti centrální zánět s autonomní aktivitou (variabilitou srdeční frekvence (HRV)) u pacientů s revmatoidní artritidou (RA) a fibromyalgií (FM). Pacienti s RA měli sníženou parasympatickou aktivitu a pacienti s FM měli zvýšenou sympatickou aktivitu ve srovnání se zdravými kontrolami. Srovnání mezi RA a FM ukázalo, že vyšší hladina interleukinu (IL)-1β v mozkomíšním moku (CSF) nepřímo úměrně souvisí s parasympatickou aktivitou u RA. Pacienti s FM měli vyšší koncentrace CSF IL-8, IL-1Ra, IL-4 a IL-10, ale žádný z těchto cytokinů nekoreloval s HRV. Závěrem lze říci, že zjistili rozdílné profily centrálních cytokinů, tj. zvýšený IL-1β u zánětlivé bolesti (RA) a zvýšený IL-8 u dysfunkční bolesti (FM).
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.
2006 – Fibromyalgici mají významně nižší hladiny somatostatinu i hladiny neurotrofického faktoru odvozeného od gliových buněk (GDNF) v mozkomíšním moku.
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.
2004 - Vyšší hladiny glutamátu v mozkomíšním moku
Glutamát vykazuje významně vyšší hladiny u pacientů s fibromyalgií ve srovnání s pacienty bez fibromyalgie. Fibromyalgici mají celkově vyšší hladiny glutamátu v mozkomíšním moku .
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.
2006 - Koncentrace faktoru uvolňujícího kortikotropin v mozkomíšním moku souvisí s bolestí, ale ne s příznaky únavy u pacientů s fibromyalgií.
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.
2017 - V dosud nejrozsáhlejší studii zánětlivého profilování fibromyalgiků byla pomocí multiplexního panelu proteinů potvrzena přítomnost systémového zánětu v plazmě a neurozánětu v mozkomíšním moku
V CFS se nalézají vysoké hladiny chemokinu CX3CL1 (známého také jako fraktalkin). Kromě toho se potvrdila předchozí zjištění týkající se IL-8 u FM, a to jak v mozkomíšním moku, tak v plazmě.
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/
2018 - V profilech proteomu v mozkomíšním moku fibromyalgiků bylo identifikováno šest různě exprimovaných proteinů bolesti s různými funkcemi v mozkomíšním moku.
https://ard.bmj.com/content/
2019 - Nalezení čtyř důležitých proteinů, kterými lze odlišit fibromyalgiky
Změny se týkají: apolipoproteinu C-III, proteinu vázajícího galektin-3, cytoplazmatické malátdehydrogenázy a neuropeptidového prekurzorového proteinu ProSAAS. Tyto proteiny se podílejí na aktivitě lipoproteinové lipázy (LPL), zánětlivé signalizaci, energetickém metabolismu a neuropeptidové signalizaci. Prokazují přítomnost neurozánětu, poruchu neuroendokrinního a energetického metabolismu u pacientů s fibromyalgií.
https://www.sciencedirect.com/
Chronická bolest je spojena s nesčetnými funkčními změnami v mozku a míše
Zatímco míšní mechanismy chronické bolesti byly rozsáhle charakterizovány na zvířecích modelech a in vitro, výzkum u pacientů s chronickou bolestí se dosud na míchu zaměřoval jen minimálně. Dříve byly pomocí funkční magnetické rezonance (fMRI) míchy identifikovány regionální změny v míšní aktivitě u fibromyalgiků (kteří neužívali opioidy). Tento výzkum porovnával údaje z fMRI míchy v klidovém stavu u pacientů s fibromyalgií užívajících opioidy, oproti fibromyalgikům, kteří opioidy neužívají, a zdravým kontrolám. Předpokládali, že skupina užívajících opioidy (vs. skupina těch, kteří opioidy neužívají) bude vykazovat větší regionální změny míšní aktivity (tj. amplitudy nízkofrekvenčních fluktuací neboli ALFF, což je míra regionální míšní aktivity). K velkému překvapení však regionální míšní aktivita ve skupině pacientů užívajících opioidy byla podobnější zdravým kontrolám, zatímco regionální míšní aktivita ve skupině pacientů neužívajících opioidy vykazovala výraznější rozdíly (tj. ventrální zvýšení a dorzální snížení regionální ALFF) oproti zdravým kontrolám. Napříč skupinami pacientů korelovala únava s regionálními rozdíly v míšní aktivitě. Kromě toho se funkční míšní konektivita a grafické metriky mezi skupinami nelišily. Fibromyalgici, kteří užívají opioidy tedy nemají větší změny v regionální míšní aktivitě. Regionální míšní aktivita může být u pacientů užívajících opioidy méně nevyrovnaná ve srovnání s pacienty, kteří opioidy neužívají. Doufáme, že budoucí výzkumy pomohou lépe pochopit přínosy vs. škodlivost dlouhodobého užívání opioidů u fibromyalgie a také pomohou porozumět neurofyziologickým účinkům dlouhodobého užívání opioidů při chronické bolesti.
https://www.frontiersin.org/
Hladiny CSL apolipoproteinu C1 a autotaxinu souvisejí s neuropatickou bolestí i fibromyalgií
V mozkomíšním moku pacientů s neuropatickou bolestí i fibromyalgií se nalézají zvýšené hladiny apolipoproteinu C1 (APOC1). Zvýšené hladiny ektonukleotidové pyrofosfatázy z rodiny 2 (ENPP2, označované také jako autotaxin) se u neuropatické bolesti nenalézají, jsou přítomny pouze v mozkomíšním moku pacientů s fibromyalgií. Tato zjištění může přispět k objasnění základních mechanismů těchto stavů.
Předchozí výzkumy mozkomíšního moku pacientů s neuropatickou bolestí obvykle analyzovalo jeden nebo několik zajímavých markerů (hlavně proteinů) na malých vzorcích. Několik studií zjistilo rozdíly v hladinách jednoho nebo více proteinů včetně zánětlivých markerů mezi pacienty s neuropatickou bolestí a kontrolami, zatímco jiné studie neprokázaly žádné významné rozdíly.
V současnosti převládá názor, že klinický obraz fibromyalgie závisí spíše na centrálních jevech než na periferní dysfunkci, a existují podstatné důkazy o abnormalitách v senzorické signalizaci, včetně snížení sestupné kontroly a změn klíčových neurotransmiterů spojených s centrální senzibilizací. Dále jsou u fibromyalgiků potvrzeny změněné hladiny cytokinů, protizánětlivých lipidů a výrazné změny jak ve svalové tkáni, tak v cirkulujících proteinech, stejně jako postižení malých nervových vláken.
Zatím neexistují biologické testy, na nichž by bylo možné založit diagnózu bolesti, volbu léčby nebo pochopit patofyziologii jednotlivých pacientů s bolestí. Doufejme, že podobné výzkumy budou důležitým nástrojem pro lékaře zabývající se bolestí, vědce a farmaceutické společnosti, přispějí k přesnější diagnostice, výběru léčby a při řízení a sledování vývoje nových léčebných postupů.
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/
https://fibromyalgik.webnode.
A to není zdaleka vše. Text bude postupně doplňován.
Článek má pouze informativní charakter, nenahrazuje lékařskou péči. Léčbu vždy konzultujte s lékařem.
Sdílením článků zvyšujete povědomí nejen o FM.