Hypermobilita -

hypermobilní klouby jsou pohyblivé více, než je žádoucí, a tudíž náchylné k zablokování. Kloub se může totiž snadno přesunout ze své fyziologické polohy do jiné, ve které ale není schopen vykonávat svou funkci. Jednoduše řečeno, pokud se ze své přirozené polohy, kde je schopen pohybovat se extrémně, dostane do jiné, ve které se není schopen pohybovat téměř vůbec, může dojít k bolestivému zablokování, spasmům okolních svalů či přímo poranění. Zvláště pokud se klouby dlouhodobě přetěžují, dochází k nepříjemným zdravotním potížím, jako jsou bolesti kloubů, zad nebo hlavy. U hypermobilních jedinců se také často opakují drobná nebo větší zranění. Pokud mají lidé při své hypermobilitě obtíže, které se projevují nejčastěji bolestí, nazýváme tento stav hypermobilní syndrom. medicina.ronnie.cz/c-10542-hypermobilita-i-jste-hypermobilni.html

 

Znaky a příznaky hypermobility

  • Pacienti mají tzv. vrstvový syndrom (celková svalová nerovnováha, charakteristické je střídání vrstev hypertonických (zkrácených) a hypotonických (oslabených) svalů, což je patrné při pohledu na stojícího pacienta).
  • Hypermobilní dospívající mají obvykle bolesti v kloubech nebo jemné otoky pozdě odpoledne, v noci nebo po nějaké pohybové aktivitě.
  • Hypermobilní jedinci jsou často klidní lidé (stres totiž zvyšuje svalové napětí).
  • Zvětšená citlivost většinou souvisí s přetížením nebo unaveným pohybovým aparátem.
  • Mohou být postiženy prakticky všechny klouby včetně kloubních spojení páteře, ale nejčastěji se bolest vyskytuje na dolních končetinách.
  • Nejvíce bolestivé jsou kolenní klouby, které celý den nosí největší zátěž.

www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=1&ved=0CC8QFjAA&url=http%3A%2F%2Feamos.pf.jcu.cz%2Famos%2Fkat_tv%2Fexterni%2Fkat_tv_3555%2Fsyndromy_svalovych_dysbalanci%2C_hypermobilita%2C_hybne_stereotypy.ppt&ei=2WYxU8D6FMnoswbjooDwDw&usg=AFQjCNG3J8OAb2LxzunqZ56UjFnRhrh-vA&sig2=8A4ifjjYFfqfpKlAfy-13A&bvm=bv.63587204,d.Yms

 
English (auto-detected) » Hungarian
 
 
English (auto-detected) » Hungarian
 

 
U 21% fibromyalgiků se setkáváme se souběžným výskytem
generalizované kloubní hypermobility.
Zatím není jasné, nakolik se hypermobita podílí na vzniku bolesti u pacientů s FM

Kloubní hypermobilita je zvýšená pohyblivost kloubů za hranicí běžného rozsahu pohybu. V běžné populaci se vyskytuje u 5-6% dospělých, přičemž častější výskyt je u žen a osob s úzkostnými poruchami.

U lidí se syndromem generalizované kloubní hypermobility se setkáváme se sníženou propriocepcí a zhoršenou motorickou kontrolou v poloze kloubních segmentů ke konci rozsahu pohybu. To může vést k recidivujícím mikrotraumatům měkkých tkání a z nich vyplývající muskuloskeletální bolesti.
Pro diganostiku generalizované hypermobility můžeme využít klasifikaci dle Beightona, který udává hypermobitu při 4 a více pozitivních testech z celkového počtu 9.

Tyto testy jsou:

dotyk dlaní podlahy v předklonu těla při extendovaných kolenních kloubech, bilaterálně pasivní opozice palců k radiální straně předloktí, pasivní extenze pátého metakarpofalangeálního kloubu nad 90°, hyperextenze loketních kloubů nad 10°, hyperextenze kolenních kloubů nad 10°.  

Primární klinickou manifestací hypermobilního syndromu je bolest kloubů. Bývá většinou difúzní a dlouhodobá. Postihuje zejména nosné klouby. Bolest se může týkat všech kloubních spojení, nejvíce bolestivé bývají kolenní klouby. Svalová bolest se objevuje tam, kde musí svaly kompenzovat kloubní volnost zapříčiněnou nadměrnou laxitou vazů. Při přetěžování svalů jsou namáhány šlachy zejména v oblastech svých úponů na kost.

www.marfanuvsyndrom.websnadno.cz/Hypermobilita_pojiva_deficit-.html

 
Detect language » Hungarian
 
Fyzioterapie hraje hlavní roli v terapii generalizované hypermobility.

Je zaměřena na posílení dynamických stabilizátorů kloubu, zvýšení propriocepce a edukaci správných stereotypů pohybu, u kterých se klade důraz na vyvarování se pohybů nad rámec běžného rozsahu kloubní pohyblivosti. Využívá se stabilizačních cvičení, posilování, posturální stabilizace nebo tapingu (Nijs, 2005).

 

Hypermobilní syndrom M35.7 

Nadměrná kloubní volnost (hypermobilita) je považována za extrémní variaci normálního kloubního pohybového rozsahu, která má svůj původ v abnormální laxicitě ligament, kloubního pouzdra a intervertebrálních disků.

 

Hypermobilita samotná je pouze stav, ale pokud přináší svému nositeli bolest, stává se nemocí – hypermobilním syndromem.

 

Nejčastěší manifestace patří Dysfunkce čelistního kloubu, vrozená displazie kyčelního kloubu (jiný tvar), plochá noha.

 

Mimokloubní projevy:

  • křehká, nepružná kůže, strie,
  • pokles víček, křečové žíly,
  • Raynaudův fenomén, poruchy koordinace,
  • změny neuromuskulárních reflexů, 
  • Syndromy karpálního a tarzálního tunelu,
  • Fibromyalgie, únava, deprese,
  • uvolněná pojivová tkáň není dostatečnou oporou pro orgány v dutině hrudní, břišní i pánevní.

Veškeré informace:

www.nemocnice-pardubice.cz/stranka/pro-pacienty-a-navstevy/pro-rodice-a-deti/hypermobilni-syndrom/66/

www.marfanuvsyndrom.websnadno.cz/Hypermobilita_pojiva_deficit-.html

www.reumatologia-dr-bravo.cl/para%20pacientes/FIBROMIALGIA_pacientes.htm

www.medicabaze.cz/index.php?sec=term_detail&tname=Syndrom+hypermobiln%C3%AD&termId=404&h=periartikul%C3%A1rn%C3%AD#jump

en.wikipedia.org/wiki/Hypermobility

www.scribd.com/doc/51643819/Hypermobilita

www.hypermobility.org/

anaiis.tripod.com/hmedfm/

docs.google.com/viewer?a=v&q=cache:aBUfzU7RR28J:www.bowenworks.org/downloads/livingwithjointhypermobilitysyndrome.pdf+Simmonds+Keer+2007&hl=cs&gl=cz&pid=bl&srcid=ADGEESjngWkNataJ74M0e-DS_pmw-DlsjTZS5rLfR3q61YAr8dFGL8tByDfN0QJ-dEVMM0SxlpD0RdGGDOSD-NO0dkblcSXcEdt-x5gghyVr2gL__621UQEyiPV5BDID82q2O7632aCs&sig=AHIEtbQMg7nkayKhsgWwqWSbz7cCZ5WDcg

 

Ukázky cvičení, léky, vše podstatné:

is.muni.cz/th/142497/lf_b.../BAKALARKA-KONECNA_VERZE.pdf

 

Nedávná zjištění, která uvádějí, že pacienti s arteriální hypertenzí mají jícnovou hypermobilitu,
což může ukazovat na generalizovanou dysfunkci hladkých svalů.

http://www.zdrava-rodina.cz/med/med199/med199_25.htm

 

80% dětí s FM je hypermobilních!

Hypermobilní děti mohou trpět nočními záchvatovitými bolestmi nohou,

které jsou následkem nadměrných či neobvyklých aktivit a budí děti ze spánku.

 

Pro jedince s hypermobilním syndromem považujeme za nevhodné sporty ty, při kterých dochází k náhlým změnám směru pohybu, rotacím nebo zvětšování rozsahu pohybu v kloubech. Mezi takové sporty řadíme např. tenis, fotbal, házenou, volejbal, gymnastiku, balet a tanec. Pro toho, kdo má hypermobilní loketní klouby, může být nevhodný například také hod oštěpem. K problému může dojít i u gymnastů při stoji na rukou. Kromě těchto sportů existuje ještě celá řada sportovních aktivit, u kterých je třeba individuálně vyzkoušet, zda vám nebudou zhoršovat obtíže. Pokud máte hypermobilní syndrom a sportujete, je potřeba se vždy před plnou zátěží postupně pomalu rozcvičit. Vyvarujte se intenzivního a nekontrolovaného posilování ve fitcentrech. Problémem může být i základní tělesná výchova u školních dětí. Bylo by jistě chybou osvobozovat děti s hypermobilním syndromem z hodin tělocviku. Je však vhodné po dohodě s pedagogem neprovádět nevhodné protahovací cviky a naopak zařadit cviky posilující svalstvo v okolí hypermobilního kloubu. I při mimosportovní činnosti je dobré vyhnout se některým nevhodným polohám. Takovými jsou často turecký sed, sed mezi patami nebo dlouhodobé klečení. Výčet fyzických aktivit není jistě úplný a další konkrétní otázky stran sportu je vhodné probrat se svým ošetřujícím lékařem. www.nemocnice-pardubice.cz/stranka/pro-pacienty-a-navstevy/pro-rodice-a-deti/hypermobilni-syndrom/66/

 

Jestliže se objeví bolesti po nadměrné námaze nebo i po drobném úrazu je potřeba dodržet následující opatření :

Postižený kloub potřebuje hned odpočinout, potřebuje chladit třeba ledem, což působí proti bolesti a zmírňuje případný otok, může pomoci i zpevnění kloubu elastickým obinadlem. Důležité je uložení postiženého kloubu do zvýšené polohy. Jestliže příčinou bolesti není úraz, dělá kloubu dobře spíše teplo ( elektrická dečka, teplá koupel ). Jestliže bolest neustupuje a začíná významně vadit, je možno využít léčebného účinku paracetamolu ( Paralen a další ), kterému dává většina lidí přednost před ibuprofenem. Je vhodné brát léky v případě, že to je nutné, a není se třeba užití léků obávat, protože podání léku zkrátí dobu bolesti a zamezí dalšímu rozvoji obtíží v postiženém kloubu. Pocit bolesti může být zvýšen i tím, že se celkově necítíte dobře, že se nudíte nebo o své bolesti stále přemýšlíte. Proto je vhodné se při obtížích věnovat činnosti, která vás opravdu baví (čtení knížek, společenské hry a jiné aktivity).

Poruchy autonomního nervového systému zahrnující presynkopu, palpitace a střevní problémy jsou běžnou součástí klinického obrazu pacienta. Dalšími možnými manifestacemi jsou dysrytmie, syndrom posturální ortostatické tachykardie, ortostatická hypotenze. Principem jejich vzniku může být  snížená elasticita cév, zhoršená periferní vasoregulace, periferní neuropatie jako výsledek neuronových abnormalit a hyperresponzivity β[1] a α[1] adrenoreceptorů

(HAKIM, GRAHAM, 2004; GAZIT et al.,2003)

 
Léky, které snižují svalový tonus jsou obecně kontraindikovány, a to zejména myorelaxantia, která jsou u bolestivých stavů hybného systému předepisována nejčastěji. S opatrností se musí podávat antidepresiva, která také snižují svalový tonus. Nesteroidní antirevmatika snižují svalový tonus méně, ale i tak mohou nepříznivě ovlivnit celkový stav hypermobilního jedince (JANDA, 2001).