Osoby se zdravotním postižením mají právo na nejvyšší dosažitelnou zdravotní úroveň bez diskriminace na základě zdravotního postižení

Článek 25 Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením, kterou ratifikovaly všechny evropské země kromě Lichtenštejnska. I přes tento závazek však mají lidé se zdravotním postižením stále často pocit, že existuje nesčetné množství překážek, které jim brání v tom, aby se jim dostalo stejné úrovně péče jako ostatním. fibromyalgik.webnode.cz/news/rovnost-ve-zdravotni-peci-pro-osoby-se-zdravotnim-postizenim/

Léčba fibromyalgie - primární chronické rozšířené bolesti má probíhat pomocí multidisciplinárního týmu, ve kterém jsou přítomni odborní lékaři, které pacient potřebuje k léčbě všech svých symptomů. 

Nejdůležitějším členem tohoto týmu, je dobře informovaný pacient.

Pacient, který je dobře obeznámen se svou diagnózou, zná svá práva.

Přístup ke zdravotnické dokumentaci

Pacient má právo znát informace, které obsahuje zdravotnická dokumentace vedená o jeho léčbě. Může do dokumentace nahlédnout nebo si vyžádat její kopii.Nahlížení do dokumentace je možné po domluvě se zdravotníky a v jejich přítomnosti. Kopii dokumentace musí zdravotnické zařízení vyhotovit do 30 dnů ode dne, kdy o to pacient požádá. Za výpisy, opisy nebo kopie je možno po pacientovi požadovat úhradu, která nesmí překročit náklady spojené s jejich pořízením. Žádost o kopii dokumentace se podává ke zdravotnickému zařízení, které ji vede. Doporučuje se písemná forma žádosti. Kromě pacienta má k dokumentaci přístup ten, koho určil jako osobu, jíž mohou být poskytnuty informace o zdravotním stavu. U osoby nezletilé či nezpůsobilé k právním úkonům to je zákonný zástupce (rodič, opatrovník). Přístup ke zdravotnické dokumentaci pacienta, který zemřel, mají osoby blízké, popřípadě osoby určené pacientem za jeho života jako osoby, které je možno informovat o jeho stavu.

Lékařské tajemství

Povinností každého zdravotnického pracovníka je zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděl v přímé souvislosti s výkonem zdravotnického povolání.

 

• Mlčenlivost musí být zachována jak o skutečnostech medicínského tak nemedicínského charakteru.

• Lékař ani ostatní zdravotnický personál nesmí poskytovat informace o diagnóze, o léčebných postupech či o rodině.

• Povinnost mlčet je časově neomezená.

• To mimo jiné znamená, že například zdravotní sestra musí lékařské tajemství zachovávat, i když už jako z dravotní sestra nepracuje.

Zdravotnický pracovník není povinnou mlčenlivostí vázán v těchto případech:

• pokud pacient souhlasí s poskytnutím informací,

• pokud dojde ke zproštění povinnosti nadřízeným orgánem (ministerstvo zdravotnictví nebo Česká lékařská komora) v důležitém veřejném zájmu,

• pokud zvláštní právní předpis stanoví ohlašovací povinnost (např. trestní zákon - § 186 neoznámení trestného činu).

Pojišťovna hradí:

Výkon telefonická konzultace ošetřujícího lékaře s pacientem (10 min.)  je určen pro telefonický kontakt mezi pacientem a lékařem a musí bezprostředně souviset s problematikou preventivní, diagnostické či léčebné péče. Jen v těchto případech je oprávněně vykazován a hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Musí o něm také být záznam ve zdravotnické dokumentaci. Pro telefonickou komunikaci se sestrou a objednání receptu bez potřeby odborné konzultace s lékařem není výkon určen.

Pojišťovna lékaři proplácí i např. ošetření handicapovaného pacienta při klinickém vyšetření, minimální kontakt lékaře s pacientem 5 min., návštěva specialisty u lůžka nemocného v bytě pokud zažádá praktický lékař 45 min., čas lékaře za jízdu za pacientem, edukační pohovor lékaře s rodinou či pacientem 30 min., rozhovor lékaře s rodinou 30 min.

 

Přeshraniční zdravotní péče 

Je péče o pacienty členských státu EU v jiné zemi než v té, v které je pacient/ka pojištěný/á. Pacienti často vyhledávají tuto péči mimo svůj stát, není-li specifická péče dostupná, je-li péče v jiném státě lepší, či na doporučení lékaře. Směrnice o přeshraniční zdravotní péči (2011/24/EU) je zásadní část legislativy EU, která přímo ovlivňuje životy lidí se zdravotním postižením a lidí s chronickými chorobami, kteří by mohli hledat zdravotní péči v jiném členském státě EU.