Spondylartritida (SpA)
Významné části pacientů se spondylartritidou fibromyalgie může narušit měření aktivity onemocnění směrem k závažnějšímu skóre, zvyšovat zátěž chronických symptomů, snižovat celkovou funkci a zhoršit kvalitu života.
https://ard.bmj.com/content/73/Suppl_2/1085.3.abstract
https://journals.lww.com/…/The_American_College_of_Rheumato…
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/32701537/
https://fibromyalgik.webnode.cz/…/primarni-a-sekundarni-fi…/
Jelikož se některé příznaky mezi oběma onemocněními překrývají a raná stádia ankylozující spondylitidy (AS) nejsou často odhalena stává se, že je místo AS mylně diagnostikována fibromyalgie.
Zároveň je nutné brát v úvahu, že fibromyalgie se běžně přidružuje k jinému chronickému onemocnění u kterého se vyskytuje bolest. Hlavním ukazatelem, že mimo AS můžete mít i FM je nedostatečně zlepšující se pacientův zdravotní stav.
Axiální spondylartritida (axSpA) je společným názvem pro neradiografickou formu onemocnění i radiografickou axiální spondylartritidu, známou též pod označením ankylozující spondylitida. Ankylozující spondylitida (AS) neboli Bechtěrevova nemoc je chronické zánětlivé onemocnění, které patří do skupiny spondylartritid (SpA). Onemocnění může postihnout všechny části páteře a v pokročilých stadiích může vést k významnému omezení hybnosti až úplnému ztuhnutí. AS postihuje častěji muže než ženy, u neradiografické formy onemocnění (bez strukturálního poškození) je postižení obou pohlaví rovnoměrné. U žen často zůstává nerozpoznána. První příznaky se většinou objeví mezi 18. - 30. rokem života. U kuřáků dochází ke vzplanutí onemocnění v mladším věku, mají horší průběh onemocnění, větší rozsah zánětlivého postižení a horší kvalitu života. Nemoc může začínat jako otoky velkých kloubů na končetinách, především kolen.
Příčina onemocnění není doposud známá, předpokládá se spolupodíl faktorů genetických a zevního prostředí, zvažován je i podíl infekční.
Nejvýznamnější a nejdéle známá souvislost je s antigenem HLA-B27, u AS je jeho přítomnost popisována v 74–89 %, nicméně ankylozující spondylitidou onemocní pouze malá část nosičů HLA-B27, jeho podíl na dědičnosti AS je tedy odhadován na asi 23 %. Vlastní patofyziologická role HLA-B27 není objasněna, existuje několik hypotéz. Kromě HLA-B27 je známa asociace minimálně 2 dalších genů (ERAP 1 a IL-23R). IL-23R vede k rozvoji entezitid – zánět a bolest ve svalovém nebo šlachovém úponu.
U axiální spondylartritidy se vyskytují idiopatické střevní záněty (IBD), psoriáza a reaktivní artritidy. Porucha funkce střeva nebo kůže pravděpodobně hraje roli v příčině axiální spondylartritidy. Mechanický stres může hrát roli v iniciaci a pravděpodobně i v udržení zánětlivého stavu s následnou novotvorbou kostní tkáně.
Příznaky:
~ Typickými projevy jsou chronická bolest dolní části zad vyzařující do hýždí nebo zadní strany stehna a ranní ztuhlost nad 30 min. Bolest je největší v klidu, zmírňuje se při fyzické aktivitě. Časté je zhoršení bolesti v noci, zejména nad ránem. Páteř se postupně stává stále méně ohebná, pacient si nejprve nedosáhne rukama na kolena, později se nemůže vůbec předklonit. Rozvoj nemoci je postupný a trvá mnoho let, než dojde do konečného stadia, kdy má páteř charakter tuhé neohebné tyče. K tomu však dochází pouze u menší části pacientů.
~ U více jak 1/3 pacientů se také vyskytují bolesti v oblasti hrudníku (zvláště při hlubokém dýchání) a později i krční páteře.
~ U přibližně třetiny pacientů je přítomno postižení kyčlí a ramenního kloubu. A až polovinu trápí zánětlivé onemocnění kloubů a úponů - artritida a entezitida. Periferní entezitida se nejčastěji vyskytuje v oblasti patní kosti (Achillovy šlachy, plantární fascie).
~ Zhruba 40 % případů nemoci je spojeno se zánětem oční duhovky a řasnatého tělíska (uveitida). Zánět se projevuje zarudnutím, bolestí oka, slzivostí a zvýšenou citlivostí na světlo (fotofobií). Uveitida se častěji vyskytuje u mužů a pozitivních na HLA-B27.
~ Naopak u žen a nepozitivity HLA-B27 se více vyskytují idiopatické střevní záněty IBD (Crohnova nemoc či ulcerózní kolitida). Trápí přibližně 5–10 % pacientů, přičemž Crohnova nemoc je častější. U poloviny pacientů s axiální spondylartritidou je přítomen střevní zánět bez klinických projevů IBD.
~ Výskyt psoriázy je cca u 10 % pacientů a to více u žen a nepozitivity HLA-B27.
~ Pouze u 1% se vyskytuje plicní fibróza (zvýšená tvorba vaziva v plicích). Vzácné je I odlučování nehtů od nehtového lůžka (tzv. onycholýza). Nejčastějším typem kardiálního postižení je aortitida.
~ Osteoporóza a osteopenie se vyskytuje přibližně u čtvrtiny pacientů, včetně časných fází spondylartritidy.
~ Zvýšené riziko kardiovaskulárních onemocnění u pacientů se SpA je důsledkem kombinace chronického zánětlivého procesu a ostatních rizikových faktorů, jako jsou obezita, nízká fyzická aktivita, hypertenze, kouření, porucha lipidového spektra. Riziko může být dále násobeno užíváním léků.
~ Dalším rysem ankylozující spondylitidy je chronická těžká únava.
Diagnostika:
Diagnostika axiální spondylartritidy není jednoduchým úkolem, žádný jednotlivý klinický projev, laboratorní test nebo zobrazovací nález není ani nezbytný ani dostačující pro stanovení diagnózy. Vyšetřeni revmatologem by měli být mladí pacienti s nevysvětlitelnou bolestí zad trvající déle než 3 měsíce. Možnost axiální spondylartritidy by také měla být brána v potaz v rámci diferenciální diagnostiky nejasné bolesti na hrudi u mladých pacientů. Velkým pokrokem v diagnostice časných fází onemocnění je možnost vyšetření zobrazením magnetickou rezonancí, vyžaduje však správnou volbu vyšetřovací metodiky a velkou dávku zkušenosti při hodnocení nálezů. V tomto kontextu je velmi důležitá komunikace mezi revmatologem a radiologem.
Klinické vyšetření a důkladná anamnéza (zejména dotazy na délku a charakter bolesti zad, pozvolný vznik obtíží, cílený dotaz na extraskeletální manifestace, rodinná anamnéza SpA) jsou nezbytným základem diagnostiky. V současné době nejsou k dispozici konkrétní specifické laboratorní testy. Hodnoty zánětlivých markerů (CRP a FW) jsou zvýšeny jen u asi 35–50 % pacientů. Důležitým je stanovení HLA-B27 antigenu, jehož pozitivita může zvýšit podezření na axiální spondylartritidu. K odhalení časných stadií nemoci přispívá vyšetření pomocí magnetické rezonance. Na RTG nemusí být vidět nálezy po řadu let. U některých pacientů nedochází k rozvoji strukturálních změn, část pacientů zvláště žen zůstává bez strukturálního poškození a mají nižší hodnoty zánětlivých markerů. To však nesnižuje míru utrpení. Mezi další zobrazovací metody používané v diagnostice entezitid (patní kosti) patří ultrasonografie.
Častá je prodleva v diagnostice až 9 let a je z velké části důsledkem opožděného odeslání pacienta ke specializovanému vyšetření. Dalším a neméně důležitým důvodem opožděného stanovení diagnózy je rozmanitost příznaků.
Léčba:
Časné rozpoznání iniciálních fází a různých fenotypů axSpA umožňuje časnější zahájení terapie s větší pravděpodobností dosažení úspěchu léčby. Cílem terapie axiální spondylartritidy je redukce symptomů, zachování hybnosti a flexibility páteře, minimalizace funkčního omezení a také rizika komplikací. Základem nefarmakologické terapie je pravidelné cvičení s cílem zachování hybnosti a rozsahu pohybů. Součástí nefarmakologické terapie je i edukace pacienta. Nesteroidní antirevmatika jsou lékem první volby s cílem potlačit bolest a ztuhlost. Pokud je léčba neúčinná nebo kontraindikována, je doporučena biologická terapie. Ta je nejmodernějším prvkem farmakoterapie axSpA. Dobré výsledky má léčba sekukinumabem, po 2 letech dochází jen k minimální progresi u více než 80 % pacientů, efekt je setrvalý i po 4 letech. Účinná je také lokální aplikace glukokortikoidů do postižených periferních kloubů nebo entezí, včetně aplikace do SI skloubení.
https://casopisvnitrnilekarstvi.cz/pdfs/vnl/2018/02/03.pdf
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bechtěrevova_nemoc
Je klíčové detekovat související FM, protože může narušovat hodnocení specifické pro danou nemoc
FM má větší dopad na globální hodnocení než jakýkoli jiný latentní faktor. Kromě dopadu na celkovou kvalitu života je uznání FM jako komorbidního stavu důležité z důvodů vhodné a dostatečné léčby. Pacienti s oběma stavy mají závažnější příznaky a zhoršenou funkčnost. Primární zdravotní stav vyžaduje jinou léčbu než FM. Léčba primárního stavu může negativně ovlivňovat fibromyalgii. Nediagnostikovaná FM může být lékařem i pacientem špatně interpretována jako nedostatečná léčba primárního onemocnění a zkresluje výsledky studií a výzkumů.
https://fibromyalgik.webnode.cz/news/pridruzene-diagnozy/
https://fibromyalgik.webnode.cz/…/souv…/pribuzna-onemocneni/
Významné části pacientů se spondylartritidou fibromyalgie může narušit měření aktivity onemocnění směrem k závažnějšímu skóre, zvyšovat zátěž chronických symptomů, snižovat celkovou funkci a zhoršit kvalitu života.
https://ard.bmj.com/content/73/Suppl_2/1085.3.abstract
https://journals.lww.com/…/The_American_College_of_Rheumato…
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/32701537/
https://fibromyalgik.webnode.cz/…/primarni-a-sekundarni-fi…/
Muskuloskeletální bolest a těžká chronická únava jsou nejvýraznějšími symptomy jak ankylozující spondylitidy, tak FM. U obou se mohou vyskytovat i fotofobie, idiopatické střevní záněty, kardiovaskulární onemocnění, psoriáza a další přidružené diagnózy. Tím, že se některé příznaky mezi oběma onemocněními překrývají a raná stádia ankylozující spondylitidy (AS) nejsou často odhalena stává se, že je místo AS mylně diagnostikována fibromyalgie. Diagnostikovat AS a FM není jednoduchým úkolem, žádný jednotlivý klinický projev, laboratorní test nebo zobrazovací nález není ani nezbytný ani dostačující pro stanovení diagnózy. To má dramatický dopad nejen na jednotlivce, ale i na společnost, pokud jde o sníženou produktivitu práce. FM byla identifikována jako nejvíce invalidující zdravotní stav (zpochybňování, nedostatek pozornosti, bagatelizování) kvůli špatným znalostem o její patogenezi.
https://fibromyalgik.webnode.cz/news/mylna-diagnostika/
https://fibromyalgik.webnode.cz/…/revmati…/spondylartritida/
https://www.jrheum.org/content/44/4/512#xref-ref-1-1
Hlavním ukazatelem, že mimo primárního onemocnění můžete mít i FM je nedostatečně zlepšující se pacientův zdravotní stav. V posledním desetiletí narůstající soubor důkazů popisuje vliv fibromyalgie na spondylartritidy (SpA) a zdůrazňuje úskalí pro správnou klasifikaci, vhodnou diferenciální diagnostiku a hodnocení výsledných opatření u obou diagnóz.
Zatímco FM může koexistovat se SpA, měření aktivity onemocnění, která zahrnují subjektivní prvky, jako je bolest a globální zprávy o pacientovi, mohou být nadhodnocena, i když objektivnější opatření, jako je počet oteklých kloubů nebo CRP, naznačují dosažení remise nebo nízké aktivity onemocnění. Proto mohou být PRO méně validní a spolehlivé jako skutečné měřítko aktivity zánětlivých onemocnění a mohou být použity jako základ pro terapeutické rozhodování v klinické praxi u některých pacientů s dlouhodobým onemocněním, protože mohou vést k zesílení nebo přepínání imunoterapie, pokud to není nezbytně nutné. Na tomto základě by měla být koexistence FM hodnocena u pacientů se SpA na základě úsudku lékaře a použití validovaných pozitivních kritérií / dotazníků namísto eliminačních kritérií, se vstupem od pacienta i klinického lékaře. Kromě toho by měly být nutně zavedeny citlivé a pokročilé zobrazovací techniky k odlišení zánětlivé bolesti SpA od bolesti FM, a proto by se ve spolupráci s pacientem měl stanovit nejvhodnější léčebný přístup. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6207601/
Článek má pouze informativní charakter, nenahrazuje lékařskou péči. Léčbu vždy konzultujte s lékařem.
Sdílením článků zvyšujete povědomí nejen o FM.
Identifikace faktorů souvisejících s předepsáním prvního biomedicínského léku u pacienta trpícího současně spondyloartritidou a fibromyalgií
U pacientů se současnou spondyloartritidou (SpA) a fibromyalgií (FM) může být obtížné stanovit indikaci k biomedikaci, protože závisí na aktivitě revmatismu. V případě FM spojeného se SpA jsou však parametry odrážející aktivitu SpA vyšší. Vzhledem k tomu, že v tomto případě neexistuje shoda ohledně léčebné strategie, je třeba ještě definovat kritéria, která by vedla k rozhodnutí o zahájení biomedicínské léčby u těchto pacientů. Hlavním cílem této studie bylo identifikovat determinanty spojené s rozhodnutím o zavedení prvního biomedikamentu u pacientů se SpA i FM v populaci revmatologů v Normandii.
Na kvantitativní dotazník odpovědělo 65 ze 116 revmatologů v regionu Normandie. Pro zahájení biomedicínské léčby SpA a FM se shodně vyslovila čtyři kritéria (pro 100 % revmatologů) ("Přítomnost artritidy při fyzikálním vyšetření", "Přítomnost mimokloubních projevů při fyzikálním vyšetření", "Přítomnost systémového zánětu", "Přítomnost strukturálního radiografického poškození"). Neexistovala žádná kritéria, na jejichž nepříznivosti by se shodlo 100 % revmatologů.
Determinanty spojené s předepsáním první bioterapie jsou v tomto kontextu většinou objektivní kritéria v souladu s doporučeními v literatuře. Ačkoli některé z nich souvisejí se závažností SpA, většina z nich se týká spíše diagnostického přístupu zaměřeného na zajištění diagnózy SpA.
https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S1169833021007080